Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 185)
Jsem poutníkem, brodícím se krásami světa. Bylo mi dáno, po boku mladé dívky Mab, bloudit elegantní Vídní, městem s puncem reprezentativnosti dámy tančící v rytmu valčíku.
Stopy tvůrců uplynulého času byly nepřehlédnutelné… Na schodech Albertiny jsem začal pateticky zpívat poryv ze Straussova opusu Tak pravil Zarathustra. Zpívání poděsilo hejna holubů, japonské turisty i půvabnou Mab… Řekl jsem: Ze všeho nejvíce miluji hudbu Mahlera, tu však zpívat neumím… Poté jsme bloudili mezi skvosty slavných malířů a sochařů. Měl jsem oči navrch hlavy. Claude Oscar Monet, František Kupka, Pablo Ruiz Piccaso, Marc Chagall, Gustav Klimt, Egon Schiele, Oskar Kokoschka…
Aůma Mahler jako loutka-fatum Oskara Kokoschky (Vídeň, 1919). FOTO archiv
Až byla naše pinakotéková saturace stoprocentně nasycena, zabrousili jsme do galerijní prodejny reprodukcí obrazů, uměleckých pohlednic, monografií a jiných dárkových předmětů. Rozevřel jsem katalog díla Oskara Kokoschky. Mou pozornost upoutaly řádky: Enfant terrible Vídně, Kokoschka, namaloval na 450 obrazů své milenky – Almy Mahlerové. Když se s ním rozešla, nechal nešťastný malíř zhotovit její věrnou podobu – figurínu, která mu měla milenku nahradit. Kokoschku nehybný klon neuspokojil. Po noční pitce výtvor popravil. Almě uřízl hlavu a tělo polil vínem z karmínových jeřabin. Policie začala vyšetřovat vraždu…
Řekl jsem: Vídeň je dojemný, svátostmi svěcený svátek…
Navrátil jsem se domů okouzlen a pln dojmů…
///
Zanedlouho jsem s dívkou zvanou Mab zavítal na premiéru příběhu o Almě Margaretě Marii Schindler, dceři malíře Emila Jacoba Schindlera, která byla od narození zvyklá žít mezi umělci: Alma, Amoroso presto.
Alma Margaret Marie Schindler se stala inspirací mnoha vídeňských intelektuálů a umělců čtyř různých oborů, od malířství a hudby až po architekturu a literaturu. A ne ledajakých… Gustav Klimt ji dal první polibek v 17 letech, Alexander Zemlinsky byl její první amant, malíř Oskar Kokoschka – snad jediný muž, kterého opravdu milovala – ji zpodobnil mnohokráte na svých obrazech.
Sklepení Divadla Husa na provázku bylo v očekávání. Před první diváckou řadu usedali na lněné podušky studenti…
Vstupuje taktovkou mávající, uhrančivý pán s brejličkami na nose – Gustav Mahler (Dalibor Buš). FOTO archiv JAKUB JÍRA
Na hrací ploše za stolkem na židli sedí Agnes Ida Gebauer (Pavlína Vaňková), přítelkyně Almy. Na sofa se rozvaluje silně nalíčená, značně alkoholem opojená Alma Mahlerová (Ivana Hloužková). Na druhé straně, u kamenné zdi, místo almary stojí šelakově hnědavý, na bok postavený klavír. Odhalenými strunami kmitají záblesky světla reflektorů. Bílé klapky, dělené černými, navozují dojem filigránských skrýší na vzácná koření… Alma popíjí a bonvivánsky odpovídá na dotazy, týkající se jejího, na muže bohatého, života. Almina gesta jsou rozevlátá. Odkvetlá, milostnými avantýrami proslavená, muži dávno opuštěná vdova Alma Margareta Marie vzpomíná a sní…
Kdysi chtěla být hudební skladatelkou. Zkoušela proto proniknout do horních vrstev společnosti. Zažila několik milostných románků, až se jako dvacetiletá studentka seznámila s reprezentativním mužem, slavným a uznávaným komponistou, o dvacet let starším Gustavem Mahlerem. Jakže to tehdy bylo? Alma se propadá do snu…
Mahler (Dalibor Buš)v prudkém tempu diriguje a hovoří o vzplanutí k mladinké dívence, rozkoše plné Almě (Tereza Marečková). FOTO JAKUB JÍRA
Pod klenbou zní hudba… vstupuje taktovkou mávající, uhrančivý pán s brejličkami na nose – Gustav Mahler (Dalibor Buš). Tok Mahlerovy hudby zrychluje. Dirigent taktovkou bičuje vzduch. Hudba mizí, Mahler v prudkém tempu diriguje a hovoří o vzplanutí k mladinké dívence. Rozkoše plná Alma (Tereza Marečková) se mu vrhá do náruče…
Námluvy uprostřed horečného komponování a řízení orchestru, kdy herec Buš v roli skladatele Mahlera ve strhujícím tempu diriguje a komentuje vášnivé milování s Almou a jen tak mimochodem na taktovku napichuje novými opusy popsané listy not, považuji za umělecky nejzdařilejší scénu inscenace. Obdivuhodný je herecký výkon Terezy Marečkové. Poupátkovou Almu utváří do podoby ohebného proutku, co dychtí po kariéře a dobrém bydle. Minulost je skryta pod mlhavý závoj zahalující její ciferníkové tvářičky. V očích se jí zračí neukojitelné prahnutí po milostných dobrodružstvích, mluví mazlivě, rozkošné šatičky jí sluší. Vyvolené muže lapá jako mucholapka drobný hmyz.
Mahler ve strhujícím tempu diriguje a komentuje vášnivé milování s Almou. FOTO JAKUB JÍRA
Alma se ve vyprávění dostává ke svízelnému období. Svou nezkrotnou vášeň věnuje architektovi Walteru Gropiovi. Prací zavalený skladatel Mahler se setká s manželčinou nevěrou. Nepatrnou změnou v náklonu a sundáním brejliček hraje kopulujícího architekta Gropiuse, zakladatele Bauhausu, skvělý Dalibor Buš. S chtivou Almičkou si pohrává jako s motýlkem nabodnutým na špendlíku. Zasněná Alma se sklenkou drinku a něhou v povadlém oku si povzdechne – bývávalo…
Skladatel Mahler propíchl taktovkou poslední list partitury, zemřel a do hry vstupuje Oskar Kokoschka s malířským štětcem v ruce. Divoce Almu miluje i maluje. Dalibor Buš Kokoschku předvádí v bláznivé poloze klátivého výstředníka obrovské síly výtečně. Almičku zvedá nad hlavu jako vzpěrač… Zasněná Alma se šklebí, jakoby říkala – Kokoschka, milenec nic moc… Kokoschka si představoval Almu jako Monu Lisu, novodobou Leonardovu Giocondu, a její půvab zachytil na mnoha ze svých obrazů.
Alma – „živitelka“ – jde do let (Ivana Hložková a Dalibor Buš). FOTO JAKUB JÍRA
Alma – „živitelka“ – jde do let. Je z ní kouzelná žena. Jako pták v letu sezobne spisovatele Franze Werfela… Dalibor Buš jej ztvárňuje jako tělnatého elegána…
Vzpomínající Alma i se svou přítelkyní mizí v tmách, do jevištního dění vstupuje Almina dcera Anna (Isabela Bencová-Smečková). Její vztah k matce je kritický… Hodnotí ji jako stále se pářící ženu. Na sofa vedle Anny usedá Franz Werfler. Chrlí ze sebe detaily ohnivého milování s Almou a jeho krvavé následky… Doposud bystré tempo inscenace polevuje, děj zadrhává a do konce příběhu jakoby jen koktal…
Oskar Kokoschka: Větrná nevěsta, autoportrét s Almou Mahler, olej na plátně, 1913/14. Repro archiv
Se sarkasmem rozvádí Alma snovou vizi o rozchodu s Kokoschkou a jeho touze uchovat si ji ve věrné podobě loutky. Posledním milencem, kterého Alma vzpomíná, je vysoký církevní hodnostář Johannes Holinsteiner. V podání Dalibora Buše chlap jako hora, co si svou ovečku podá jako na rožni pečené holoubě. Sekretářka klade Almě otázku: A jak trávíte všední dny dnes, milostivá paní? Alkoholem a žitím devastovaná dáma odpoví: Posraně…
V epilogu stojí stará paní u strun zvráceného klavíru a s nostalgií šeptá: Kdyby přišel Mahler, šla bych s ním…
Propadl jsem magickému kouzlu této inscenace. Zhlédl jsem ji dvakrát. Výtečné herecké výkony a vyšívaná jevištní krajka režisérky Gabriely Ženaté mě přinutily tuze dlouho mudrovat…
Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.
Brno – Komín, 17. 9. 2016
Divadlo Husa na provázku, Brno – Jiří Ort: Alma. Amoroso presto. Režie Gabriela Ženatá, dramaturgie Miroslav Oščatka, výprava Jitka Fleislebr, hudba Robin Schenk. Osoby a obsazení: Tereza Marečková: Alma I. / loutka Almy Mahlerové, Ivana Hloužková: Alma II, Dalibor Buš: Gustav Mahler / Walter Gropius / Oskar Kokoschka / Franz Werfel / Johannes Hollsteiner, Pavlína Vaňková: Ida Gebauerová (Almina přítelkyně), Isabela Smečková Bencová Hermína Moosová. Premiéra 9. 9. 2016.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 185)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
