Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 186)
Arnošta Goldflama potkaly narozeniny. V krátkém jeho životě významné. Totiž sedmdesáté. A protože jsem se s ním chtěl setkat – alespoň symbolicky, navštívil jsem inscenaci jeho hry Doma u Hitlerů…, kterou hrají v HaDivadle od listopadu 2007…
Udržet jakoukoliv inscenaci na repertoáru devět let je obtížné pro kterékoliv divadlo. Za tak dlouhou dobu se promění herecký soubor, změní se sestava režisérů a s jejich příchody i názory na dramaturgické směřování a na inscenační poetiku. Mnohde bývá vyměněno a to vícekrát – celé vedení. To všechno potkalo HaDivadlo v míře vrchovaté… Byl jsem proto zvědav…
Tři mladí uvaděči v černých tričkách s bílými nápisy „Já“ na prsou organizovali příchod diváckého houfu do hracího sálu. Až byla všechna místa obsazena, jeden z těch tří energickým krokem zamířil na střed holé scény a uhrančivým pohledem hypnotizoval přítomné. Do nastalého ticha zvedl pravou paži a odešel dlouhým tunelem do osvětleného foyeru…
Petr Jeništa byl směšnou kopií lidské zrůdy. FOTO archiv HaDivadla
Oblaka páry se vevalila do sálu… Zaslechl jsem zasyčení parního ventilu. Na nádražní peron vběhl hubený mladý muž s knírkem pod nosem. Koukal před sebe a slabikoval z pomyslné nádražní cedule: Br-no, Br-no… Brünn. Adolf Hitler (Petr Jeništa). Čekal na vlak do Vídně, protože: Jedu na talentové zkoušky. Jsem malíř… Jsem architekt… Jistě mě vezmou… V tunelu se z páry vynořil chlap s knírem bohatýra pod nosem – Josef Visarionovič Stalin (Zbyšek Humpolec). Pánové se dali do řeči… Mnoho krásných plánů, jak budou, každý po svém, zušlechťovat svět a konat dobro, jim plynulo z úst… Neznat historii, byla by to radost ty dva poslouchat.
Neznat historii, byla by to radost ty dva poslouchat. FOTO archiv HaDivadla
Od vzniku inscenace se také proměnili fandové divadla. Většina diváků dnešní produkce se rekrutovala z řad studentů, kteří k mému překvapení na zjevnou ironii vtipného textu nijak nereagovali. Petr Jeništa získával pro mladičkého Hitlera kladné body. Jeho Hitler byl hodný hoch. Rozkošný, rozdychtěný, který by snad nedokázal ublížit ani mouše. Jeho protějšek, Stalin Zbyška Humpolce, byl o něco hamatnější. Sympatický, upřímný muž s pohledem pro věc zaníceného popa a vemlouvavým hlasovým témbrem. Když herci mizeli v chomáčích páry, chtělo se mi tleskat…
Hudba německých pištců a rozvinutí rudých fanglí s hákovými kříži přinesly do inscenace pocit plíživého nebezpečí. Ve čtverci symbolů nacismu, na kuchyňském stole, prováděla Eva Braunová (Erika Stárková) svůdné erotické cviky, které by vzrušily snad i mrtvé harmonium… Ne však Hitlera. Vůdce, v neustálém boji za svůj národ, chrlil ze sebe vize budoucna. Sexuchtivá Eva z toho kázání málem přišla o rozum. Petr Jeništa ve vojenské uniformě s čepicí generála na hlavě byl směšnou kopií lidské zrůdy. Eva Braunová v podání Eriky Stárkové posedlou sexuální bestií… Dialog hraný ve strhujícím tempu – spolu s později zpívaným kupletem Adolfa Hitlera – se mi zdál být vrcholem představení.
Eva Braunová v podání Eriky Stárkové byla posedlou sexuální bestií… FOTO archiv HaDivadla
Hitlerova antisexualita a těžce skrývaný chtíč Braunové byly základní osou i následného obrazu. Neukojená Hitlerova družka Eva si povídala s Magdou Goebbelsovou (Simona Peková) o sladkosti cibule a naplněnosti života v manželství… Bodrost a poklid spokojené, vzorné manželky nacistického pohlavára Goebbelse – Magdy zvolnily tempo představení. Z ovzduší se vytratila přítomnost zvěrstev páchaných hitlerovci a opakovaly se jen informace o směšnostech Hitlerovy pohlavní nemohoucnosti prezentované v předchozím obraze. Herectví ztratilo dravou nadsázku. To, co jsem při četbě textu pokládal za vtipné, v jevištní poloze vtipné nebylo. Kupodivu i typická nacistická hudba přestala být nebezpečná a počala se zdát poslouchatelná… Dramatickou vzrušivost nepřinesly ani postavy Hermanna Göringa (Zbyšek Humpolec), Josepha Goebbelse (Jiří M. Valůšek), Heinricha Himmlera (Jiří Svoboda) a ani lišácky se usmívající Hitlerovy sekretářky Johanky (Kamily Valouchové). Jen Jeništův Hitler, i přes vysokou míru karikovanosti, udržel nebezpečnost demagogie nadlidí do úplného konce.
Inscenační epilog – Hitler dožívající v Argentině, bodře, s jiskérkou v oku, vyprávějící o krásách malby malíře – v jemném pelu ironie naznačil, že vše mohlo být historicky jinak. Neboť ne všichni viníci bývají potrestáni a zlo přežívá v lidech věky…
Arnošt Goldflam v roce 2011. FOTO JAN LANGER
Anekdota o tom, jak se v Brně na nádraží sešel Hitler se Stalinem a jak v Berlíně 30. dubna 1945 Hitler nezemřel, byla obecenstvem přijata vlídně… Mnozí očekávali, že se představení zúčastní její slavící autor – Arnošt Goldflam… Ten však měl povinnosti v matičce Praze. Asi… Nevadí. Třeba se s ním za deset let v HaDivadle sejdeme…
Hodně zdraví přeji!!
Brno – Komín, 29. 9. 2016
HaDivadlo, Brno – Arnošt Goldflam: Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně. Režie: Kolektiv HaDivadla. Úprava textu a dramaturgie: Luboš Balák. Scéna: Marian Amsler, Luboš Balák. Výtvarná a odborná spolupráce Miroslav Kumhala. Kostýmy: Kateřina Kumhalová. Výběr hudby: Karel Hanák. Osoby a obsazení. Adolf Hitler: Petr Janišta. Eva Braunová: Erika Stárková j.h. Magda Goebbelsová: Simona Peková. Joseph Goebbels: Jiří M. Valůšek. J.V. Stalin: Zbyšek Humpolec. Heinrich Himler, SS služba: Jiří Svoboda. Sekretářka Johanka: Kamila Valouchová. Georg Tabori, Helmut Goebbels: Šimon Klacl. Film Lilli Marleen: scénář M. Kumhala, režie a realizace Karel Hanák. Světová premiéra 10. 11. 2007. Psáno z reprízy 21. 9. 2016.
///
Pozn. red. O inscenaci psal do Divadelních novin č. 8/2008 Milan Uhde: HaDivadlo hraje na politické téma
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 186)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
