Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 187)
Toto milé divadélko je na Bratislavské ulici, do kterého můžete vejít i z ulice zvané Cejl.
Rád do Radosti vstupuji právě z Cejlu… Protože mi připadá, jako bych šel pohádkou o tom Jak na ponořené podzemní říčce „Ponávce“ kotví korvetní zámořská loď. Už zdáli vyhlížím do ulice trčící hrot lodní bachratiny a když kýl korábu zahlédnu, začnu se těšit v očekávání něčeho pěkně veselého…
Bylo tomu tak i v poslední pátek měsíce září…
Jája a Pája, kreslený seriál televizních večerníčků, ožil na jevišti Radosti v míře barevné hojnosti a nespoutané hybnosti. Obchodní krámek vykutáleného souseda Krkovičky lákal k nákupům, domeček dědy Lebedy se rozevíral jako kniha a na kopečku za návsí se rojili papíroví draci. Sousedka Otýlie Mráčková jezdila ve šlapacím autíčku s bradatou kozičkou na klíně a bourala vše, co se jí postavilo do cesty. Děda Lebeda si „lebedil“ na posteli, vedl výchovné řeči, a když z postele povstal, děly se na jevišti věci neobvyklé. Soused Krkovička neposlechl dědovo nabádání, snědl dětem banány a narostly mu velké nohy. Ťápy. Lebeda mu poradil, aby dětem postavil hrad, a Krkovička stavěl, aby nohy splaskly.
Lebedovi vnoučci – Jája s Pájou vyváděli nezbednosti, jen co ráno otevřeli oči… Do kalhot vskakovali, scénou kmitali, vířili, poletovali, jako by ani neplatil fyzický zákon o přitažlivosti zemské… A k tomu rychlopalně mluvili – švandu žádnou nezkazili. A ještě do všeho strkal zobák mluvný papoušek a blondýna Míla dávala na odiv tetelivé půvaby hlavinky i slušivě oděného těla. Dva rozverní hasiči procházeli příběhem ve strakatině rumělkových uniforem, hráli na dudy a na basičku a zpívali, až se kulisy zelenaly…
Byla radost dívat se na rozjásané a rozpohybované jeviště, kde i ten nejkrkolomnější herecký kousek se zdál být jednoduchým, samozřejmým, normálním…
Režisér Vlastimil Peška roztočil taškařici o pěknostech obyčejného života do vysokých obrátek. Jednotlivé „scénky“, se střídaly s rychlými proměnami hracích prostředí a výstupy dvou zpívajících hasičů bez jakýchkoliv prodlev či prodlení. Vše mělo lesk a břink. Hybnost obohacovaly přesně načasované vtípky a gagy. Peškovi aktéři výtečně vyslovovali a donášeli všechna slova až do posledních řad. A také tam byla hamatná kráva, co sežrala kaktus a pak létala nafouklá povětřím jako horkovzdušný balón… Diváci, i ti dětští, byli nadšení…
Vedle vitálních výkonů Romana Sasínka, Pavla Nováka, Leony Ondráčkové, se prosadili Michaela Baladová, Juraj Háder, Vladimír Řezáč a Matěj Štrunc. Představení vévodil herecký koncert Heleny Dvořákové v roli Jáji. Její luftury, točky, skoky kreslící ve vzduchu ornamenty, poskoky, poletování vzduchem připomínaly vrabčáka, blechu nebo i živé stříbro. Herečka při tom všem běhání a skákání stále „držela“ figuru dítěte a báječně hovořila text…
Vážení, kdo máte rádi dobré divadlo, nenechte si představení Jája a Pája ujít…!
Brno – Komín, 2. 10. 2016
Divadlo Radost, Brno – Stanislav Havelka, Petr Chvojka, a Lubomír Beneš: Jája a Pája. Scénář, režie a scénická hudba: Vlastimil Peška. Výprava: Irena Marečková, Pohybová spolupráce: Helena Dvořáková. Dramaturgie: Eva Janěková. Osoby a obsazení. Jája: Helena Dvořáková nebo Markéta Pešková. Pája: Matěj Štrunc nebo Jan Šťava. Děda Lebeda: Pavel Novák nebo Vilém Čapek. Soused Krkovička: Radim Sasínek nebo Michal Sopuch. Míla a Papoušek: Michaela Baladová nebo Barbora Dobišarová. Sousedka Otýlie Mráčková: Leona Ondráčková nebo Eva Lesáková. Hasič Fanda: Juraj Háder. Hasič Láďa: Vladimír Řezáč. Dále hrají: Jana Černá, Martin Cenek, Petr Oplt, František Pektor a Jan Uhřík. Premiéra 30. 9. 2016.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 187)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)