Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 197)
Ludvík Aškenazy byl autorem mého dětství. Rád jsem četl jeho knížky, za jeho filmy jsem šlapával břeclavskými chodníčky do kin. V hloubi paměti mám uložena dvě slůvka – laxir-taxir – vyslovovaná malým Míšou Koblincem ve filmu vonícím Vánocemi.
Na uvedení Aškenazyho Malé vánoční povídky jsme se – slečna Mab i já – těšili.
Ludvík Aškenazy již vymizel z obecného povědomí, proto nabízím jeho stručný životopis: Ludvík Aškenazy, novinář, prozaik, dramatik, scenárista a autor pohádek, se narodil v Českém Těšíně v česko-židovské rodině. Za druhé světové války působil v 1. československém armádním sboru v Rusku. Po válce pracoval jako reportér a zahraničně politický komentátor v Čs. rozhlasu v cizojazyčném vysílání. Publikoval v Literárních novinách, v Hostu do domu, Plameni a Divadle. Aškenázyho literární tvorba začala reportážemi, později přešel na prózu a pohádky. Své bohaté životní zážitky uplatnil i ve filmu jako autor či spoluautor scénářů a námětů k filmům. V roce 1968 emigroval do Německa, kde napsal 25 rozhlasových her. V roce 1976 se odstěhoval do Itálie, kde ve věku 65 let v Bolzanu zemřel.
Portály pozlaceného divadla byly olepené strohými barevnými dopravními značkami. Ve značkami vymezeném prostoru se tísnily mobiliáře a atrakce vánočního dění. Na forbíně na jejich okrajích stály tribunky, na které slavnostně vystoupali olivrejovaní členové vánoční kapely s pohádkovými parukami. Doprostřed jeviště přišel málo vlasatý herec. Tvářil se jako kluk a řekl, že nám bude vyprávět příběh o pětiletém chlapci, který se o Vánocích ztratil svému tatínkovi…
Nasadil si kulicha a bylo ho plné jeviště. Skákal, jako by byl z gumy. Zpíval, tančil, lozil po tyčích a jeho verbální projev hravě zvládal akustické složitosti divadla.
Malý Kuba, tedy ten rtuťovitý kluk, místo, aby hledal cestu domů, se toulá zimním Brnem a díky své fantazii se dostane do pekla plného pekelníků- zarostlých opravářů horkovodních rozvodů, nebo na policejní stanici, kde trápí dobrácké policisty nevědomostí o svém bydlišti. Setkal se i s dlouhánem rozsvěcujícím plynové lampy, jezdí s poštovní drožkou, rajtuje na bílé kobyle Karličce a nakonec svého tatínka přece jenom najde.
Inscenace je zaplněna skladbami primária ryčné kapely Davida Smečky a semaforskými písničkami z šedesátých let.
Tempo této revuální podívané bylo bláznivé, herecké výkony se pohybovaly na hraně grotesknosti. Poetika představení byla spíše andersenovská s prolínajícími náznaky české poezie. Zdařilá byla kreace podoby koně a působivě zářila snová scéna děvčátka se sirkami. Rovněž i ta, ve které mezi svítícími lampami rozmlouval s malým Jakubem na chůdách putující lampář.
Ocenění si zaslouží Miroslav Černý v roli kluka Jakuba i dobrácky lidský Vladimír Krátký v rolích Kočího Klementa a Dědečka. Znamenitě si vedli pánové hrající koně Karličku. Velmi příjemnou a usměvavou polohu pro své roličky našel Roman Nevěčný.
Rozpustilá inscenace je určena malým divákům. Doufám, že potěší i jejich dospělý doprovod.
Mab řekla: A teď by nás mohli herci provést Aškenazyho Putováním za švestkovou vůní… Mirek Černý by byl výborný skřítek Pitrýsek…
Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.
Brno – Komín, 16. 11. 2016
Národní divadlo Brno / Mahenova činohra – Ludvík Aškenazy, Jan Borna: Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka. Režie: Martin Františák, dramaturgie: Lucie Němečková, dramaturgická spolupráce: Petr Klarin Klár, výprava: Marek Cpin, hudba: David Smečka, pěvecké nastudování: Petr Svozílek. Osoby a obsazení. Jakub: Miroslav Černý j. h. Tatínek: Jakub Šafránek. Maminka: Klára Apolenářová. Pán s kaprem: Roman Blumaier. Ďábel: Roman Nevěčný. Čerti: Václav Veselý, Martin Veselý,Jakub Šafránek. Lampář: Michal Bumbálek. Holčička se zápalkami a Holčička s pivem: Klára Apolenářová. Kočí Klement: Vladimír Krátký. KůňKarlička: MartinVeselý. Policajti: Václav Veselý, Roman Nevěčný, Roman Blumaier, Jakub Šafránek. Babička: Roman Nevěčný. Dědeček: Vladimír Krátký. Kočka Maruna: Petr Klarin Klár. Premiéra 4. listopadu 2016.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 197)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)