Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 201)
Doba mi zrovna nevoní a samota umí setsakramentsky svírat. Utekl jsem se mezi mladé, na premiéru melodií stříbrného plátna, kterou ve svém domovském sídle, v Divadle na Orlí, uvedli studenti ateliéru muzikálové tvorby JAMU pod repulsivním názvem Kinovály.
Divadelní sál byl pompézně oděn. Světelných efektů a okázalostí bylo jako na broadwayském bulváru.
Pod neonovými reklamami byly na závěs promítány tituly filmů, názvy hitů a jejich autoři. Na pódiu stály stojany s mikrofony a piano. Klavírista Martin Konvička dával poslední pokyny členům své kapely. Hudebníci svírali nástroje. Pavel Palát kytaru, Dagmar Barašová violoncello, Vít Šujan basu, Jiří Tolar saxofon, Jiří Kotača trumpetu a bubeník Radim Kolář javorové paličky. Vypadali slavnostně…
Mlhostroje pokuckávaly mlžné obláčky. Do čmoudného šera vstoupilo deset adeptů muzikálového herectví. Možná brzkých pěveckých hvězd, které zazáří na nebi takovou intenzitou, že použití Hubbleova teleskopu bude zbytečné.
Po úvodním toulání v tónech se běh koncertu dostal do patřičného tempa. Kytarový showman a suverénní zpěvák Robin Schenk spolu s Ondřejem Halámkem roztleskali sál vypalovačkou Comfortably Numb. Veronika Morávková potěšila písní Golden Eye a pár Robin Schenk – Marianna Polyáková skvostně vyzpíval jemnost písně Falling Slowly Glena Hansarda a Markéty Irglové. Zážitkem byl poslech nostalgického válu Once Upon a Time Ennio Morriconeho v podání Kristýny Daňhelové…
Vzpomněl jsem si na slova vedoucího ateliéru muzikálového herectví Petra Štěpána vyřčená na tiskové konferenci: Chtěli jsme se studenty poskládat koncert plný slavných filmových hitů, ovšem nikoli z klasických muzikálů, jak by se u studentů muzikálového herectví očekávalo. Žánrově se pohybujeme ve velkém rozpětí od popu k rocku, přes pohádku až k šansonu. Songy jsme vybírali čistě náhodně. Podstatné bylo, aby to studenty bavilo a aby se mohli něco naučit, čímž mám na mysli nejen rozsah, intonaci a osobní sdělení, ale vůbec vytvoření zajímavé show.
Sálem dunělo Pokemon Theme z japonských Poketto Monsutá. Robin Schenk a jeho kytara běsnili. Diváci hvízdali a ječeli nadšením.
Do paměti se mi vrýval Ondřej Halámek zpěvem Slunečného dne, Marco Salvadori křehkým tenorkem zpívaným Your Songem a Veronika Morávková podáním jemné písničky Jaro Filipa Čerešně.
…Neverte mládencom, keď sa vám zapáčia / vyjedia vám všetky čerešne z koláča…
Ozdobou koncertu byla interpretace vícehlasých skladeb, zpívaných a cappela a také Hit The Road Jack v podání Kristýny Daňhelové, Dagmar Křížové, Veroniky Morávkové, Pavlíny Palmovské, Pavlíny Pawerové, Marianny Polyákové, Diany Velčické a Marca Salvadoriho.
Petru Štěpánovi se dařilo překvapovat diváky volenými „čísly“ programu. Na tiskové konferenci uvedl: Abychom se vyhnuli rušivým momentům, kdy posluchači listují v programu – kdo zpívá teď a co přijde za chvíli… – nenechal natisknout program koncertu…
Nebylo to šťastné rozhodnutí… Ne všichni diváci znali jednotlivé aktéry osobně, nemohli se proto dostatečně v účinkujících orientovat. Na zeď promítané obrázky sdělovaly, jak se jmenuje píseň, kdo je její autor a ze kterého filmu ji známe, ale kdo bude avizovaný titul zpívat, to tam napsáno nebylo. Škoda. Pěvci totiž neměli to nejdůležitější, značky singularity, svá jména… Stali se součástí přitažlivé koncertní kostýmované show…
Jak uvedl jejich vedoucí pedagog Petr Štěpán: S minimální choreografií, ve které půjde spíše o přirozený pohyb a práci s mikrofonem, naučit se zpívat s živou kapelou a reagovat na změny situací. Měli by se naučit kontakt s divákem, zaujmout diváka… (Petr Štěpán mi zajisté odpustí nepřesnosti v záznamu formulací jeho slov. Vycházím ze svých poznámek…)
Výsledek jeho snahy je pozoruhodný… Koncert se povedl… Stal se přehlídkou dobře školených, talentovaných interpretů. Studenti zpívání písní nazkoušeli v netradičních úpravách s Dadou Klementovou a Karlem Škarkou. Autory hudebních aranžmá byli kromě Dady Klementové a Karla Škarky také Robin Schenk, Martin Konvička a Karel Cón. Účinkující po zásluze sklízeli ovace již během produkce a na závěr byli zavaleni bouří potlesku a množstvím květin.
Vůně růží pronikala do sálu. Ani se mi nechtělo domů…
P. S. Brněnské třídy byly podmračené a vlak tramvajové dráhy plný trudných, s mobilními telefony srostlých lidí. Usedl jsem mezi ně. Na tlačítka aparátku jsem vyťukal depeši: Mab, koncert studentů dokázal, že jde o mimořádně pěvecky nadaný ročník. Doufám, že máš v lazaretu pracovní bezvětří…
Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.
Brno – Komín, 24. 11. 2016
Divadlo na Orlí, Brno – Petr Štěpán: Kinovály / Koncert slavných filmových melodií / Melodie stříbrného plátna. Autor konceptu: Petr Štěpán. Dramaturgie: Petr Štěpán, Miroslav Ondra. Hudební nastudování: Dada Klementová, Karel Škarka, Martin Konvička. Hudební aranžmá: Dada Klementová, Martin Konvička, Robin Schenk, Karel Cón, Karel Škarka. Kostýmy: David Janošek. Projekce: Klára Kvardová. Produkce Petra Srbová. Světla Tomáš Příkrý. Zvuk: David Souček. Pedagogické vedení: Mgr. Petr Štěpán, Mgr. Miroslav Ondra, Dada Klementová, Mgr. Jana Matyášová, MgA. Markéta Ungrová, MgA. Lenka Bartolšicová, doc. Mgr, Karel Hegner, Mgr. Iva Musilová, Mgr. Hana Litterová, doc. Ing. David Strnad, doc. MgA. Blanka Chládková. Zpívají: Kristýna Daňhelová, Dagmar Křížová, Veronika Morávková, Pavlína Palmovská, Martina Pawerová, Marianna Polyáková, Diana Velčická, Ondřej Halámek, Marco Salvadori, Robin Schenk. Kapela pod vedením Martina Konvičky: Martin Konička (klávesy), Dagmar Barašová (violoncello), Pavel Palát (kytara), Vít Šujan (basa), Jiří Kotačka (trumpeta), Radim Kolář (bicí), Jiří Tolar (saxofon). Premiéra: 6. 11. 2016.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 201)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)