Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 213)
Slečna Mab poslala zprávu: Ráno v 10 hodin dávají Brněnské pověsti, představení pro děti. Už jste je viděl?
Čert lže, až mu měknou rohy… FOTO JAKUB JÍRA
Ráno v deset… Co já se v mládí v dopoledních časech nahrával rolí vážných, veselých i pohádkových. Jen vodníkem jsem byl třistakrát, mnohokráte Hucklebery Finnem, Aramisem, Romeem, rozmazleným Rafaelem, nebo Andělem, či čertem Luciem.
Reduta vrněla dětmi. Seděli jsme s Mab ve druhé řadě. K mému překvapení se z reproduktoru ozvalo nabádavé broukání bájného dědečka Arnošta Goldflama vybízejícího přítomné k vypnutí mobilních telefonů. Usmál jsem se a věru, že mi úsměv vydržel po celé představení.
Na jevišti stála velká dřevěná luneta, pod ní se hnědila stěna s létacími dveřmi. FOTO JAKUB JÍRA
Na jevišti stála velká dřevěná luneta, pod ní se hnědila stěna s létacími dveřmi. Po stranách ze zdi vykukovaly hospodské pípy. Do dřevěné rustikálnosti se vkradl čert (Pavel Doucek) a paní hospodská (Monika Maláčová). Čertisko byl vysloužilec a výřečný dobrák. Šenkýřka pohledná žena s prořízlou pusou. Čert zatápěl v kamnech kouskem svého ocasu a pekelným plivnutím, hospodská mluvila jako kafemlýnek. Do hostince vstoupil kronikář (Martin Veselý) a lekl se čerta. Děti se zasmály. Kronikář položil na dřevěnou káď objemnou kroniku a husím brkem zaznamenával události dne. Ale to už ke svému stolu usedal štamgast a „pitel“ dobrého piva pan Birk (Jan Grygar). Chlubil, vejtaha, pamětník, potomek lednického koláře Birka, co kdysi dávno uzavřel v Lednici sázku, že za jediný den porazí strom, vytesá z něj vozové kolo a do večera to kolo dokutálí z Lednice do Brna dřív, než biřici uzavřou brány města…
Z herců sálala energie… FOTO JAKUB JÍRA
Z herců sálala energie, pohrávali si s texty a předháněli se v hereckém trumfování. Přeli se o původu názvu města. Brali to pěkně zkraje, od doby, co krajem táhli Keltové. Ti bažinatou krajinu zvali Eburodun. Pozdější usedlíci používali název Brün, protože kolem dokola bylo samé bláto. Když krajem putovali dva vandrovnici a byla jim zima, drkotali zuby. Jeden řekl „brr“ a druhý dodal „no“. Takže tak město k názvu Brno přišlo…
Dětské publikum vtažené do jevištního dění ani nedutalo, jen bylo-li něco k smíchu, smálo se. Herci se bleskurychle převlékali a brali na sebe podoby postav pověstí. Asi nejvtipnějším převlekem byl toho rohatého do kostýmu bezhlavého vyššího městského úředníka, co křivě obvinil hodného chlapce ze zabití dívky. Dle pověsti mladíka před oprátkou nakonec zachránil zázrak. Aktéři sehráli i taškařici o kometě, která spadla do bláta brněnských bažin. Jako památku na tuto událost máme v Brně hokejový klub zvaný Kometa a Brňanům se říká, že jsou lidmi z bláta. Hrála se také pověst o líšeňské skále, na které se usídlil zlý drak. Lidé se draka báli, ale chytrý krajánek na obludu vyzrál. Poradil Líšeňským, aby do kravské kůže zašili nehašené vápno a ohnivé bestii ji naservírovali. Drak návnadu sežral a v oblacích dýmu zmizel…
Představení ubíhalo jako bystřina… FOTO JAKUB JÍRA
Líbily se mi bonmoty: Brňané jsou lidmi z bahna, čert lže, až mu měknou rohy a také úsměvné tvrzení, že brněnské pivo je lepší toho plzeňského. Milá byla také písnička zpívaná neviditelným dědečkem Goldflamem… Scénování bylo jednoduché, loutka draka výtečná, herecké aranže prosté, logické a z reproduktorů hrála pohodová hudba. Představení ubíhalo jako bystřina a než se děti nadály, byl pohádkám konec.
Šli jsme dolů ze Zelného rynku. Řekl jsem: Pěkně to rodilý Ostravan Šafránek o Brnu napsal a režisér Groszmann narežíroval. Dětem se z divadla ani nechtělo… Mnozí z nich hrané pověsti vůbec neznaly, protože paměť lidí je krátká…
Mab dodala: Na pověst o loukoťovém kolu se nezapomíná. Dodnes se každoročně koná závod smíšených družstev s třináctikilovým kolem nazývané Koulení z Lednice do Brna. Sedmdesátikilometrovou trať dokáže tým koulejících ujít za čtyři hodiny.
Tak mi začal sluncem prozářený a mrazem ověnčený nový brněnský týden.
Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.
Brno – Komín, 20. 1. 2017
Národní divadlo Brno / Divadlo Reduta – Jakub Šafránek: Brněnské pověsti. O Brně vážně i nevážně a s čertem. Úprava a režie: Roman Groszmann. Dramaturgie: Ilona Smejkalová. Scéna a kostýmy: Michal Hejmovský. Pohybová spolupráce: Hana Halberstadt. Hudba: Karel Heřman. Zvukový mix: Pavel Vacek. Hráli: Monika Maláčová –Andula jiné, Pavel Doucek – Vincek, čert a jiné, Martin Veselý – Kronikář a jiné, Jan Grygar – Birk a jiné. Premiéra 14. 6. 2014. Psáno z reprízy 16. 1. 2017.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 213)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
