Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 231)
Dášeňka aneb Psí kusy – haf!, tak se jmenuje inscenace, které se dostalo obdivu divadelních odborníků i diváků. V roce 2013 získala Cenu Mateřinky, Cenu UNIMA Erik a na festivalu Dítě v Dlouhé Cenu Vojty Šálka. Podle knížky Karla Čapka ji vytvořili Jiří Jelínek a Lucie Němečková.
Ať se hrála, kde se hrála, všude dokázala vyprodat divadelní „domy“ až po půdu. Viděl jsem představení v dobách, kdy Jiří Jelínek hrající spisovatele Čapka měl hlavu plnou černých vlasů a herečka představující Olgu Scheinpflugovou, Anežka Kubátová, byla trvalou akvizicí paní Husy. Je to dávno… Dnes dávají Provázci Dášeňku po devětasedmdesáté. A naposled…
Sklepní divadlo paní Husy je plné dětí a jejich rodičů. Před první řadou, na polštářkovém paloučku sedí rozpustilé ratolesti.
Kousínek od načesaných hlaviček stojí omšelé pianino. Starý pán se svou paní se prodírají skrumáží dětí k domovu. Jsou oblečení do zimníků, na hlavě mají klobouky. Usedají k hudebnímu nástroji a třesoucími hlasy vzpomínají na doby, kdy jim po bytě pobíhali pejsci.
Manželé se odstrojují, stěhují černé pianino do kouta a doprostřed místnosti staví stůl. Omládli. Mladá paní zpívá, na klaviatuře vyťukává tóny. Pan Čapek vzpomíná, jak jednou přinesl v dlani malinké štěnátko. Dostalo jméno Dášeňka a rostlo jako z vody, protože pilo hodně mlíčka.
Protagonisté si hráli se vším, na co sáhli. Z dlaní jim vyrůstala psí hlavička, tělíčko, nožičky, ocásek. Váleli psíka na stole, jako se na vále válí knedlík. Krmili jej, učili chodit i štěkat.
Děti se smály.
Ve značně vysokém tempu chrlili herci příběhy. Vymýšleli psí pohádky. Třeba o tom, jak jeden mlsný pes vždy snědl cukr ze všech cukřenek. Jeho majitelé si toho všimli, přestali do cukřenek dávat cukr a ze psa byl dia-pes. Anebo o pejskovi, který naskakoval do jedoucích tramvají a pan Čapek musel za tramvají běžet. Ale to nebylo nejhorší – psí pasažér chtěl být tramvajovým řidičem. Nebo o jednom psím fešákovi, co si neuměl mezi psími slečnami vybrat nevěstu. Dostalo se mu moudré rady: Když si nebudeš příliš vybírat, oženíš se… Potom předváděli legrační koupel Dášeňky ve vaně, při které jí zmizely z těla všechny černé flíčky. Děti se roztleskaly.
Karel s Olgou vysvětlovali Dášeňce, jak se má psí dáma chovat při namlouvání a zakládání psí rodiny… Dobře vysvětlili. Dášeňce se narodila psí miminka… Děti měly pusinky dokořán…
Krásně spolu manželé žili. Byli k sobě taktní, tolerantní a měli se rádi… Až jsem jim záviděl…
A najednou byl pohádkám i představení konec. Hodně dlouho jsme tleskali.
Šli jsme z Husy Zelným rynkem. Dívka Mab pravila: Bylo to chytré, milé a vtipné představení. Takové jako mazlení se štěňátkem. Vzala bych na ně i své děti… Škoda, že se už nikdy nebude hrát. Proč…?
To tak bývá v divadlech. Je to jako v životě. I to pěkné je vždycky jednou naposled.
Jiří Jelínek a Anežka Kubátová jsou skvělí herci. Výtečně mluvili a s diváky si pohrávali jako s koťaty…
Začalo pršet. Roztáhli jsme deštníky a rozešli se…
Brno – Komín, 21. 3. 2017
Divadlo Husa na provázku / Sklepní divadlo, Brno – Karel Čapek, Jiří Jelínek: Dášeňka aneb Psí kusy – haf! Scénář a režie: Jiří Jelínek. Dramaturgie: Lucie Němečková. Výprava: Petra Jiránková a kol. Hudba: Zdeněk Král. Hráli: Jiří Jelínek a Anežka Kubátová. Premiéra 8. 2. 2013. Psáno z derniéry 19. 3. 2017 (16 hodin).
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 231)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)