Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 234/2)
Ve čtvrtek v poledne stály na jevišti Divadla na Orlí dvě kupy odpadků a harampádí vzdáleně připomínající vzhled barikád. Sedm starých lidí v omšele nevzhledných chalátech, s holemi starců v rukou a s revoluční písní z dob španělské občanské války na rtech mašírovalo scénou. Pochodovou formaci měnili ve skupiny bojující mezi sebou na život a na smrt.
Studenti Královské školy dramatického umění z Madridu probudili svou produkcí Achaques diváky z polední letargie šokující stylizací zbídačených bezdomovců dnešních dnů. Skřehotající španělština žalovala. Skupina nemocných žebráků na opuštěném smetišti sešlého domu sepisovala bolesti revoluční minulosti, aby se na ně nezapomnělo a aby si zajistili lepší budoucnost. Herci s komediální nadsázkou a lehkostí zvládali polohy bídného stáří i dravost mládí. Pozoruhodná inscenace…
Manažerská skupina promítla záznam vystoupení Ebrahima Shakeri History of Circulation a zorganizovala s ním rozhovor telemostem. Iránský poutník listoval obrovitým albem bolestné historie své země od počátků civilizace po dnešní čas. Jeho Historie koloběhu obsahovala nám známá fakta. Marně jsem přemýšlel, proč se Ebrahimu Shakeri nedostalo možnosti na festival přicestovat…
Herecká družina studentů Národní filmové, televizní a divadelní školy Lodž se prezentovala dramatem Johna Osborna The Devil Inside Him (Ďábel v něm). Pro příběh skupiny velšských metodistů z padesátých let minulého století nalezla ideální prostor v Hadivadle. Hořícími svícemi ohraničený prostor černého tunelu rozvětvený do tvaru písmene „T“ naplnila tajemností a temnem útisku lidských duší. Výtečně kostýmovaní herci svým herectvím nadchli. Režisér obohatil drama o odlehčující záznamy protagonistů ze zkoušek a jejich přístupu ke studiu rolí… Mimořádně silné byly scény střetů hlavního hrdiny s fanatickým knězem… Skvělá inscenace s vynikajícím výkonem Macieje Musialowského v roli Huwa. Bravo!
V páteční poledne jsem usedl v hledišti Marty, abych spatřil adepty Yoran Loewenstein Acting School z Tel-Avivu. Hráli v hebrejštině příběh německého filologa Dr. Jacoba Floriana žijícího v Berlíně v době těsně před nástupem nacistů k moci. Novelu Ericha Kästnera Fabian z roku 1931 zdramatizoval Peter Kleinert. Režisér Dorel Zilberman zvolil pro inscenování koláž skupinové herecké stylizace. Z houfu herců se vylupovaly jednotlivé postavy a po odehrání svého partu se opět včlenily do kinetiky davu. Postava Dr. Fabiana procházela pochybnými nočními kluby a bary. Snažila se zajistit si práci a obživu… Marně. Propracované herecké výkony měly vysokou profesní úroveň. Inscenace o dobách dávno minulých promlouvala k dnešku, až mě z toho mrazilo v zádech.
Z Marty jsem se vydal chodníčky, kterými jsem chodíval za svých studentských let. Dokonce jsem přidal do kroku a štrádoval jsem po zlatém kříži města. Značně opocený a unavený jsem – pozdě – doputoval na Orlí. Sál byl ztemnělý, sedadla obsazená. Nebýt přízně pana hasiče, který mi uvolnil své místo, asi bych délku představení neustál.
Akademie dramatického umění ze Záhřebu vyslala na festival dramatizaci povídky Franze Kafky Proměna. Vskutku festivalové představení. Jednoduché scénické řešení – stará průchozí skříň, pět herců a hrací doba sedmdesát minut. Skříní prostupoval otec, matka, dcera i syn. Celá rodina. Syn Gregor se měnil v brouka… Ruce i nohy herce se zalamovaly, proplétaly tělem, zauzlovaly. Rodinu zachvacoval strach, Georga skrývala ve skříni. Následné pasáže absurdně pojaté interpretace textu byly hrány ve tmě. Dlouhé minuty se po scéně pohybovaly (tušené) lidské mátohy. Světélka baterek pátravě hledala. Snad naději. Silně depresivní představení bylo hráno v chorvatštině…
Únava zachvátila mé tělo. Sedl jsem si na lavičku a usnul…
///
V sobotu večer se naplnilo Divadlo Husa na provázku rozjásanými studenty, kteří lámali jazyky světa jako sirky. Zpívalo se, hrálo na kytary a čekalo na vyhlášení oceněných. Bláznivě pojatý ceremoniál ukončil radostné dny studenty skvěle organizovaného mezinárodního festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2017.
Na rameno mi poklepala polská dívčina s batůžkem na zádech. V očích měla slzy: Milý pane, děkuji. Bylo to bardzo ladne. Za rok dovidzenia…!
Zaštkal jsem na viděnou a pomalu se ploužil ven z divadla. Uprostřed Zelného rynku jsem rozpřáhl ruce a řekl k nebesům: Peter, měl by si radost…
Brno – Komín, 5. 4. 2017
///
Více na i-DN:
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 234/1)
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 234/2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)