Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 236)
Vesnické drama bratří Viléma a Aloise Mrštíků Maryša patřila a stále patří do školních čítanek. Realistické drama nešťastné travičky, děvčice z moravských Těšan, patří k erbovním klenotům českého divadla. Není divu, že dramaturgie HaDivadla v době změn, kterými prochází naše společnost, po titulu sáhla. Nerovnost mezi nemajetnými a bohatými narůstá, touha po majetku ovlivňuje myšlení a mnohdy vede k lidským selháním a tragédiím.
Inscenace mi dlouhou dobu unikala. V prvních jarních dnech roku jsem navštívil jednu z jejích repríz.
Oslovila mě již zvláštností scénického řešení. Pódium a na něm strohá, nezabydlená místnost z rezavých plechových plátů se zavěšenými židličkami černé barvy. Odchýlením od dřívějších režijních koncepcí se vyznačovalo mnoho scén a postav hry. Aktéři obléknutí do černých sak oznamovali divákům potřebné orientační informace. Na scéně jsou kamna, hraje se první jednání… Dívenka, vesnický klaun v bíle košulence (Táňa Malíková), vytočila dlaní napřažené ruky znak slováckého verbuňku a zajuchala: Juchů…
Vávra, plecatý, postarší muž, moukou poznamenaný dobrák s ústy žabáka (Cyril Drozda), držel v náručí zarámovanou podobiznu nebožky ženy. Dvě odrostlé děti mu stály po boku. Vesničané přicházeli kondolovat. Stavěli se do řady jako nad hrobem. Poslední přišlo urostlé děvčisko v krátké plisé sukničce, vlnilo se v bocích, kroutilo zadkem, na lýtku mělo vytetováno znamení červených růžiček. Maryša dnešních dnů (Sára Venclovská). Jediná mlynáři neprojevila soustrast. Smuteční hosté zpívali: S Pánem Bohem, idu od vás, neublížil jsem nikomu z vás…
Majitel půllánu, rozumbrada, rozšafný stařík Lízal (Miloslav Maršálek) pajdal o holi v ošuntělém saku okolo mlynáře Vávry a jako handlíř na dobytčím trhu, mu nabízel svou dceru Maryšu. Když sděloval dceři, že má pro ni zámožného ženicha, posadil si odrostlou dceru na koleno a ta mu na něm poskakovala jako dítě. Rozlučkové setkání Francka (Jan Grundman) s Maryšou před jeho odjezdem na “vojnu“ bylo naplněno zběsilým milováním. Maryšina tetka Lízalka (Kamila Valůšková), vyhublá, připomínala štamgasta brněnské kavárny. Jako kulomet chrlila slova, která měla přinutit Maryšu k sňatku. Její výřečnost nezlomil ani alkohol. Ukončil ji až Strouhalčin manžel (Miroslav Kumhala) brutální fackou. Horačka, Franckova matka, interpretovaná dříve jako chudá ubožačka, byla v podání Věry Zástěrové temperamentní, výbojnou ženou, baráčnicí, která se umí zpít a utancovat do zamdlení. Lízalka Simony Pekové stála pevně na svých nohou. Tvrdá, logicky myslící žena s těžkým srdcem pozorovala nezvladatelné chování Maryšino. V hospodských scénách se namísto pití štamprlat psaly na plech stěny křídou čárky i čáry. Postupem času z nich vznikl pozoruhodný obrazec proudících siločar lidských osudů.
Přítomní studenti sledovali představení s velkým zaujetím.
Furianství namyšleného Lízala se před našimi zraky měnilo v osobní tragédii. Jeho souboje s Vávrou, ale i dcerou byly přesvědčivé. Stejně jako herecké výkony Miroslava Maršálka, Cyrila Drozdy a Sáry Venclovké. Maryša, po prohraném boji s rodiči, se stala odevzdanou a poslušnou manželkou, kterou z majetkové závislosti nedokázal vytrhnout ani Franckův návrh odejít společně za prací do Brna. Až Vávrova střelba a vyhrožování, že Francka zabije, ji vytrhlo z otrocké poslušnosti.
Závěrečné dějství bylo ukázkou režisérova umu překvapovat. Jeho Maryša se stala milou, usmívající sfingou. Svému muži naservírovala otrávenou kávu v několika šálcích. Vávra vkleče žebronil: Proč seš na mě taková zlá? Ubyde ti, když se na mě vlídně podíváš? Pil jeden hrníček za druhým. Zemřel připíchnutý na plechovou zeď. Zaznělo očekávané: Děvčico nešťastná, ty si jé otrávila. Maryša postoupila na okraj pódia a pokrčila rameny… Představení končilo tak, jak začalo. Pohřbem. Vesničané v černém zpívali.
V hlubokém zamyšlení jsem opouštěl divadlo.
Maryša bez folkloru, bez selského koloritu a rezonující u diváků… Takový návrat klasiky na dnešní jeviště je možný… řekl někdo za mými zády… Začal jsem si broukat. S Pánem Bohem, idu od Vás, neublížil jsem, neublížil jsem nikomu z vás…
P. S. Jan Grundman vytvořil v roli Francka jednu ze svých nejlepších divadelních kreací.
Brno – Komín, 25. 3. 2017
HaDivadlo, Brno – Alois a Vilém Mrštíkovi: Maryša. Režie: Lukáš Brutovský. Dramaturg: Miro Dacho. Kostýmy Zuzana Hudáková. Hrají. Lízal, sedlák: Miloslav Maršálek. Lízalka, jeho žena: Simona Peková. Maryša: Sara Venclovská. Rozára, služka: Táňa Malíková. Vávra, mlynář: Cyril Drozda. Francek, rekrut: Jan Grundman j. h. Horačka, jeho matka: Věra Zástěrová j. h. Strouhalka, Maryšina teta: Kamila Valůšková / Gabriela Štefanová j. h. Strouhal, její muž: Miroslav Kumhala / Jiří Miroslav Valůšek. Hospodský, Franckův poručník: Jan Lepšík Rekrut: Zbyšek Humpolec / Jiří Miroslav Valůšek. Vávrova dcera: Denisa Čepická j. h. / Natálie Petlachová j. h. / Rozálie Petlachová j. h. Vávrův syn: Šimon Klacl j. h. / Tomáš Gut j. h. Premiéra: 10. 1. 2014. Psáno z reprízy 23. 3. 2017.
///
Více na i-DN:
Maryša brněnského HaDivadla Inscenací roku
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 236)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)