Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 238)

Ani ve snu by mě nenapadlo, že budu cestovat za poznáním do malé obce zvané Ořechov. Avšak stalo se. Z náhodného setkání dvou ochotníků v juliánovském Dělnickém domě se zrodili přátelé. Leonard Waletzký a já.

Oba jsme se prokousali složitostmi profesních povolání i životy a posléze se stali občany v důchodovém zabezpečení. Já zůstávám ahasverem, tulákem putujícím divadly, a Leonard je principálem Divadlo u stolu v Ořechově. Píše scénáře, režíruje literární pořady a vychovává tři dobrovolné grácie, řeholnice umění.

Začátek dubna v Ořechově je rašící a větrný. Autobus nás dovezl ke sv. Jánu. Se slečnou Mab jsme chvátali do kulturního centra. Na osmdesát svátečně oblečených diváků již čekalo.

Za dlouhým stolem, s karafami kohoutkové vody před sebou seděla čtveřice usměvavých, mně dobře známých spíkrů. Paní Olga Lhotecká, Lada Badínová, Zdenka Walletzká a pan Leonard Walletzký. Pan principál se nadechl a do ticha sálu řekl: Milí přátelé literárních besed, přeji dobrý večer. Dnes máme v úmyslu představit muže, oplývajícího neobyčejnou důstojností, noblesou, milovníka života i ženského půvabu, prozaika, autora životopisných románů, dramatika, autora prací pro děti, a rozhlasových her, operního a operetního textaře, filmového a televizního dramaturga a scénáristu Františka Kožíka. Oživlá slova se z principálových úst plavila k mozkům diváků, jako vory.

Starý pán tvaroval písmenka do podoby nádhernosti českého jazyka. Tenorově laděný hlas se mísil s mezzosoprány a altem mluvících paní. Informace o životě, jsou krášleny ukázkami z děl, sborovým zpíváním i citacemi z osobních zápisků autora. Principál Leonard Walletzký s něhou a pokorou předkládal svým divákům raport o autorovi, který ovlivnil mnoho generací českých čtenářů.

Stylizace jím komponovaného projevu bezchybně hovořících kolegyň měla úroveň rozhlasových relací. Zvolená tempa, melodičnost mluvy, potřebná ztišení i rytmus jednotlivých ukázek nezapřela jeho minulost divadelního režiséra. Nejpůsobivější byly pasáže převzaté z románu Největší z Pierotů, z povídky o Emilu Zátopkovi, z knihy o Rudolfu Těsnohlídkovi a divadelní hry Meluzína. Připomenutí vzniku tradice brněnského vánočního stromu, postavení útulku pro opuštěné děti, Vily Dagmar – přiznám se, měl jsem slzy dojetí na krajíčku.

Vynikajícímu vypravěči Františku Kožíkovi, autorovi z dob mé mladosti, se dostalo adekvátní spíkrovské procítěnosti. A také padla zmínka o ořechovském rodákovi Františku Pavlíkovi, kterého zastřelila kulka z kvéru rakouského policajta, při demonstraci za druhou českou univerzitu před Besedním domem v Brně. Z bohaté tvorby Františka Kožíka nebylo opomenuto ani jeho románové zpracování životních osudů římského císaře a krále českého Karla IV. Hodinka pořadu věnovaná dílu a životu Františka Kožíka se přiblížila završení. Tlumeně zaznělo: Spisovatel se dožil osmaosmdesáti let. Zemřel před dvaceti roky v Praze 5. dubna 1997…

Hlavičky spíkrů se uklonily… Dlouhý potlesk oceňoval výkon členů Divadla u stolu v Ořechově. Pan principál poznamenal – na podzim chystáme besedu o Josefu Kainarovi a pak o králi našeho písemnictví Karlu Čapkovi… Tedy jestli dožijeme, budeme se těšit na shledání…

Tisknul jsem ořechovským pravice: Byli jste opět znamenití. Na podzim rád přijedu. Rezervujte místa. Tedy, jestli dožijeme…

Se slečnou Mab jsme vyrazili k Brnu.

Brno – Komín, 9.  4. 2017

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 22. dubna 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 238)

1. Alena Kožíková

   

   Děkuji Jaroslavu Tučkovi
   za jeho Mudrování a že jsem se tak dověděla o večeru věnovaném tátovi. Měla jsem radost, cením si práce pana Walletzkého i všech ostatních.
   Díky a upřímně zdravím
   Alena Kožíková

   23.04.2017 (23.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Věra Blaňková

   

   Nejsem literární odborník,
   pouze obyčejný čtenář a v poslední době i posluchač a divák. A s obdivem sleduji činnost mých přátel, jejich nasazení, spoustu času, který musí věnovat přípravě této besedy. A já s potěšením, že nás čekají další krásné podvečery, děkuji hlavně panu „principálovi“, ale samozřejmě i všem ostatním učinkujícím.
   Tleskám ……

   V. Blaňková

   24.04.2017 (11.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ