Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 242)

Poněkud rozbouřenou hladinu mínění zažilo Brno před premiérou inscenace Strach jíst duši. Nelibost způsobil umělecký plakát s rozkošnicky rozvaleným naháčem na neřestném loži, šeptanda o výrobě dekorace jednorožce se ztopořeným pyjem i tyto propagační řádky:

V kabaretní romanci s pohádkovými rysy, jejímž základním východiskem je původní scénář legendárního filmového tvůrce Rainera Wernera Fassbindera, ožívá něžně brutální motiv milostného setkání dvou diametrálně odlišných světů. Příběh o Popelce za zenitem a šejkem ze servisu. O love story navzdory. O překážkách, jež pod kopyta milenců pokládá nepřející společnost, a nezřídka i oni sami. I o lásce, jež horory přináší.

Rainer Werner Fassbinder byl německý režisér, scenárista, dramatik, herec a přední představitel nové vlny německé kinematografie. Žil krátce. Jen 37 let. (31. 5. 1945 – 10. 6. 1982). Natočil 35 filmů, dva televizní seriály a dvě rozhlasové hry. Inscenoval 24 her divadelních. Zemřel na infarkt. Ve filmu Strach sníst duši, který měl premiéru v roce 1974, vytvořil podobenství o síle působení peněz na morálku lidí. Stal se prorokem celoevropského problému dnešních dnů.

Spoluautoři scénáře – Martin Kubran a Petr KlariN Klár přiblížili Fassbinderova sedmdesátá léta české přítomnosti. Vtipně, nenásilně. Dialogy vedou v jazycích spisovných i lámaných či zalomených do dialektů. Některé postavy se zdají, jako by byly vypůjčené od tržních stánků Zelného rynku stojících před Redutou.

Pršely stížnosti, množily se řady rodičů, odmítajících pouštět své děti na divadelní představení. O premiéru byl zájem obrovský… Prodíral jsem se na své místo. Legendami opředený recenzent J. P. Kříž poznamenal: Dnes to bude přisprostlé. – To doufám, špitl jsem v odpověď.

Noční gay klub tepal decibely a světelnými paprsky reflektorů. Vláčný elegán v teplé hnědi a s cylindrem na hlavě vítal plynnou němčinou hosty. Rozhazoval kolem sebe třpytivé konfety. Dívčina v šedavém overalu z džínoviny jeho slova překládala do češtiny. Před padajícím prachem hvězd zkušeně uhýbala… Svět dráždivého vzrušení a svobodně placeného sexu otevřel svůj krám. Nebo chřtán….?

U niklových tyčí se svíjeli svalnatí chlapci v bílých slipech. Třeli svá zbobtnalá moudí o chladný kov. Barmanka organizovala lesklý chod svého pufu. Gastarbeitři marnotratně utráceli své peníze. Do nočního podniku vstoupila starší žena v ucouraných šatech. Šedesátiletá uklízečka Emmi Kurowska. Sedla si ke stolku a nechala si přinést coca-colu. Statný Marokánec Salem její útratu zaplatil. Bylo mu třicet let. Německá kabaretní romantická pohádka o lásce popeleční Sněhurky pozdního věku se počala divoce odvíjet…

Scénograf Jan Štěpánek zabydlel jeviště cingrlátky a blýskavými předměty. Ověsy modravých třásní vytvářely dojem hvězdné oblohy. Růžová posuvná obrovitá postel a za ní stojící jednorožec byly symbolem prodejnosti směšné vilnosti. Koženkou pokryté vyvýšené ochozy a bar jakoby hlásaly poctivost a solidnost sexuálního podnikání. Bakchanáliemi se dá pojmenovat kostýmování herců. Německý lidový kroj vedle kroje indiána a jiskřivé podoby šatu paní Sněhurky. Pracovní overaly uklízeček oproti zlatým trikotům pracovníků v sexu, se zvýrazněnými partiemi břišních i prsních svalů, zdobených bělostnými suspenzory… Nejpřekvapivějším výtvarným počinem se stal kolorovaný obrázek šťastného páru Sněhurky a Vinettoua držících nad sebou baldachýn s nápisem Arbeit macht frei…

Režisér Jan Frič vtiskl inscenaci řád divadelních znaků. Světelnými střihy, rychlými přesuny prvků dekorace a bleskovými převleky jednajících, často před zraky diváku, dosahoval dravé bystrosti toku příběhu. Herci pod jeho vedením zářili. S komediální nadsázkou modelovali své hrdiny do podob výrazných typů. Kadence jejich mluvy byla závratná, stylizace hereckých akcí zdařilá.

Představení dominovaly výkony Ivany Hloužkové a Romana Blumaiera.

Ivana Hloužková si roli šedesátileté vdovy vychutnávala. Ve tváři smutek samoty a na rtech lehký smích drobnými krůčky brázdila jeviště. Dobrotou duše zdolávala veškerá protivenství. Její humor byl neodolatelný.

Roman Blumaier v roli jejího milence a pozdějšího manžela Salema vytvořil figuru chlapíka, co umí vydělávat a s úsměvem služebníka si za peníze kupovat cokoliv a kohokoliv. Jeho Salem nezkazil žádnou legraci. Když se zamiloval, věrně sloužil své velitelce a ochotně plnil její příkazy. Přítomné dámy mohly paní Kurowské závidět. To by byl přece ideální manžel…

Šarmem a zjemnělou noblesou gest prezentoval svých šest postav, především však konferenciéra kabaretu Fauda, herec Petr Bláha. Výraznými figurkami se pochlubil Jan Grundman i novic, komediant Dominik Teleky.

Dámy souboru excelovaly. Energií a půvabem sršela Isabela Smečková. Neuvěřitelnou rychlostí zřetelné mluvy a převtělováním do charakterů zlobných žen udivovala Monika Maláčová. Klouzavého úhoře vypodobnila v hostinské Barbaře Michaela Rykrová. Zlé noty jedovatých žen i smutek krásného harlekýna uhrála Gabriela Ježková.

V baru se podávalo pivo i koňak, pila se dobrá káva, vzduchem poletovaly rozhazované bankovky, jedly se banány, párky a často zněla písnička: Kdo to byl? Cikán, černý cikán…

Premiéra měla u diváků úspěch. Především ti mladší tleskali, pokřikovali a juchali…

Má průvodkyně Mab spěchala. Mezi kroky drolila slova: Pro upoutání pozornosti diváka bylo použito pudovosti člověka… Monokéros, divadelní jednorožec, je svého druhu blízkým příbuzným plemene Rónova koně… Představení bylo vulgární, ovšem zastavilo se na stupni nedosahujícím hranice nechutnosti… Bylo to spojení diverzity ve všech aspektech – přes propast byla vybudována lávka jako u Erbena mezi rozumem a štěstím…  Zastavil jsem její kroky na náměstí před nepřehlédnutelným pomníkem bývalých brněnských radních. Řekl jsem: Jak signifikantní. Hle, orloj času v podobě falu. Kousek od něj, na stožáru pouličního osvětlení hodiny s viditelnými ciferníky. Dar současného primátora města. A my dva, běženci štvaní myšlenkami poselství inscenace Strach jíst duši pod nimi…

Jak signifikantní…

Doputovali jsme k tramvajím a rozjeli se ke svým domovům.

Brno – Komín, 18. 4. 2017

Národní divadlo Brno – Rainer Werner Fassbinder: Strach jíst duši. Překlad: Martin Sládeček, úprava: Petr KlariN Klár, Jan Frič, režie: Jan Frič,  dramaturgie: Martin Kubran, Petr KlariN Klár, scéna: Jan Štěpánek, kostýmy: Jan Štěpánek. Osoby a obsazení: Emmi Kurowski: Ivana Hloužková j. h., Salem: Roman Blumaier Barbara, hostinská: Michaela Rykrová j. h., Katarina /Krista, Emmina dcera /, uklízečka Paula a další postavy: Isabela Smečková j. h., Faud, Arab/ tanečník / mechanik a další postavy: Petr Bláha, Evžen, Emmin zeť/ obchodník Angermayer / fízl 1 a další postavy: Jan Grundman, Albert, Emmin syn/ Gruber / fízl 2 a další postavy: Dominik Teleky j. h., Obchodnice / uklízečka Yolanda / sousedka Kargusová/ a další postavy: Monika Maláčová, Uklízečka Hedvika/sousedka Ellisová/a další postavy: Gabriela Ježková j. h. Premiéra 13. dubna, Divadlo Reduta, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 1. května 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 242)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ