Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 248)
Nenápadně, bez fanfár přicestoval ve středu 10. května do Brna festival Divadelní svět. Janáčkovo divadlo hostilo ten večer jeho prolog.
Ve světě známé Proton Theatre maďarského tvůrce Konráda Mundruczó přivezlo do Brna kontroverzní inscenaci Demence, kterou Mundruczó režíroval a s Kátou Wéber napsal scénář.
Diváků příliš nebylo a ještě k tomu někteří z nich do divadla dorazili na poslední chvíli. Zástup opozdilců se sunul do sálu, když už bylo spuštěno představení. Za plochou zakrytého orchestřiště stála prostorná dekorace představující neútulnou „nudli“ nemocničního pokoje psychiatrické léčebny s nevzhlednými lůžky a bílým závěsem v pravé horní části rozměrné scény. Po stranách, na forbíně, byly umístěny velkoplošné obrazovky překladového zařízení.
Za plochou zakrytého orchestřiště stála prostorná dekorace představující neútulnou „nudli“ nemocničního pokoje psychiatrické léčebny s nevzhlednými lůžky. FOTO archiv
Dva herci nervózně pobíhali po jevišti a nevěděli, zda mají hrát či odejít… Konečně se poslední divák usadil a holohlavý, robustní herec spustil halasnou tirádu šklebících se úst. Vykřikoval, jak zbudoval ústav a přijal řadu pacientů trpících demencí do doživotní péče za úplatu daru jejich celého majetku a úspor jeho vědeckému zařízení. Počínal si jako šílenec. Osahával staniční sestru, pohyby těla naznačoval kopulaci… Překvapil větou: Maďarsko nemá minulost, nemá přítomnost, nebude mít ani budoucnost… Jestli tedy překladové obrazovky nelhaly…
Lékař pojídal pilulky a vykřikoval, že jsou Vánoce a on pro své milované nemocné pořádá vánoční večírek. Třeskutě smutné bylo představování pacientů. Holohlavý doktor v drogovém rauši je předváděl jako exponáty v ZOO. Chlubil se, že léčí pětaosmdesátiletou operetní umělkyni, které vrátil paměť a ona opět zpívá a s ní celé choré osazenstvo. Na důkaz se zpívalo… Prapodivně. Nádech operetního mixu muzikálové melodie se prodíral chladem pavilonu poznamenáván projevy demencí stižených lidských trosek. Do statiky pěveckého sboru se veskákal a vezpíval buffo-tenorista Bartonek. Jako ve správné operetě rozehrál zápletku. Prohlásil, že koupil ústav a je jeho majitelem. Ať okamžitě všichni opustí jeho dům…
Nádech operetního mixu muzikálové melodie se prodíral chladem pavilonu poznamenáván projevy demencí stižených lidských trosek. FOTO archiv Proton Theatre
Bláznivá show se proměnila v činoherní psycho. V nastalém přítmí se pacienti uzavírali do sebe. Jejich vnitřní monology byly velmi nedokonale přenášeny kamerkami na bílý závěs nad jejich hlavami. Po jeho rozhrnutí jsme v prvním poschodí scény uviděli prostor umývárny se sprchou. Zrovna pod ní stála nahá, tuze hezká zdravotní sestra. Do místnosti vešel majitel Bartonek. Došlo mezi nimi k velmi otevřenému obchodnímu jednání. Dáma se pánovi nabídla. Pán sdělil svůj záměr přeměnit pavilon na dům sexu. Nabídl dámě možnost pracovního zařazení odměnou za odsun nemocných. Opět se zpívalo.
Všichni jste zdraví, tak si zabalte věci a běžte domů. FOTO archiv
Doktorovi Bartonek slíbil odchod na kliniku do Švýcarska. Holohlavý lékař začal s likvidací své léčebny. Nutil nesvéprávné pacienty k podpisům prohlášení, že opouštějí ústav zdrávi a bez jakýchkoliv nároků na navrácení majetků a peněz. Hnus se valil z jeviště proudem. Tekla krev. Producírování odhalených chorých žen vyvrcholilo ve vulgárnostmi prostoupeném bědování stařičké operetní subrety, o studu být lidem na obtíž…
Společenství demencí stižených vyšlo před ústav. Před jeho omšelým průčelím spáchalo hromadnou sebevraždu. Šokující divadelní dokument byl u konce.
Drama ošklivosti mě nutilo k zamyšlení nad chvílemi, které čekají na každého, kdo se jich dožije… FOTO archiv Proton Theatre
Drama ošklivosti mě nutilo k zamyšlení nad chvílemi, které čekají na každého, kdo se jich dožije… V programové noticce jsem se dočetl: Světově známá psychiatrická léčebna v Maďarsku byla donucena ukončit svou činnost. Malá skupina pacientů byla ponechána o samotě ve čtvrtém poschodí. Kolem mne odcházeli z divadla mladí lidé. Byli hluční. Smáli se. Můj chabý zrak četl poslední řádek: Každá společnost je charakterizována tím, jak zachází se svými staršími a handicapovanými.
Brno – Komín, 13. 5. 2017
Proton Theatre, Budapešť, Maďarsko –Kornél Mundruczó, Kata Wéber: Demence. Režie: Kornél Mundruczó, asistent režie: Zsófia Csató, dramaturgie: Viktória Petrányi, Gábor Thury, výprava: Márton Ágh, světla: András Éltető, hudba: János Szemenyei, produkce: Dóra Büki. Obsazení: Bartonek – Ervin Nagy, Dr. Szatmáry – Roland Rába, Dóra, sestřička – Orsi Tóth, Mercédesz Sápi – Lili Monori, Henrik Holényi – Balázs Temesvári, Lady Oci – Diána Magdolna Kiss, Lukács – Gergely Bánki, Zubař – László Katona. Představení bylo hráno v maďarském jazyce s českými titulky. Janáčkovo divadlo, 10. 5. 2017.
///
Více o brněnském představení Demence na i-DN:
O inscenaci psala do DN 5/2014 Lucie Málková:
Příliš politiky (maďarskému) divadlu škodí
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 248)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
