Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/1)

Jsem pamětník a splnil se mi sen uvidět v Brně soubor Odin Teatret, který jsem kdysi vídával a obdivoval na světových festivalech.

Do posledního místečka vyprodaný hrací sál Divadla paní Husy měl podobu černě oděného obdélníku. Škvírou v závěsech nás do rejdiště božských múz vpouštěli dva muži v bílých overalech. Tvářili se přívětivě. Na jeho prahu se usmíval jeho vládce Eugenio Barba. Jako kdysi v Kodani jsme si stiskli ruce…

Začalo představení obrazů splétaných do podoby surrealistické balady. Svět roku 2031 je po katastrofě třetí světové války zasypán popelem. Vychrtlá stařena v čabrace a v suknici rumunské vědmy, čarovala. Rozhazovala karty osudu. Protáhlým bodcem dýky vířila vzduch. Bard táhlým vytím opěvoval smrt čečenského bojovníka. Kolumbijský chlapec hledal otce. Byl oslepen. Slepý tápal. Skončil v rakvi. Ožíval a slepě bloudil dál. Bodrá hospodyně v malebném kroji Moldavanky s vírou v Toho, který vše řídí, se jako kvočna hledající hnízdo brodila nepřízní doby. Postavy se míjely…

Anglický vizionář v přiléhavých kalhotách a v saku z nazelenalé kůže, se dovolával pravd svaté knihy. Na hrací plochu padaly mince jako krupobití. A odkvetlá děva, pátrala po krásách rozkoše. Zněla dánština, španělština, angličtina, rumunština, mluvilo se čečensky i baskicky… Urostlý, vlasatý rocker z Faerských ostrovů, hrál na kytaru a zpíval. Peníze byly spojnicí tužeb lidí, pohybujících se v bludném kruhu života.

Na hrací plato vstoupila mládím a elánem kypící dívka. S klapkami na očích hrála virtuosně na housle. Okouzlený chlapec z Kolumbie ji vyvedl z divadelního ráje ven… Strážci pořádku ohraničili hrací prostor páskou, zakazující vstup živým.

Skončilo představení surrealistické básně Věčný život… Jako vydechnutí nemocného…

Tleskali jsme… Herci se však neděkovali.

P. S. Eugenio Barba je celosvětově známý divadelní režisér, tvůrce hereckých technik, pedagog a zakladatel Mezinárodní školy divadelní antropologie. Rodem Ital, studoval v Norsku a v letech 1960–1964 byl stážistou v Divadle-laboratoři J. Grotowského. Stal se Grotowského žákem a následovníkem. V roce 1964 založil ODIN TEATRET.

Odin Teatret, Holstebro, Dánsko – Ursula Andkjær Olsen and Odin Teatret: Věčný život. Dramaturg: Thomas Bredsdorff, literární poradce: Nando Taviani, světelný design: Odin Teatret, asistent osvětlovače: Jesper Kongshaug, scénografie: Odin Teatret, asistenti scénografie: Jan de Neergaard, Antonella Diana, hudba: Odin Teatret, tradiční a moderní melodie, kostýmy: Odin Teatret, Jan de Neergaard, technický režisér: Fausto Pro, asistenti režie: Raúl Iaiza, Pierangelo Pompa, Ana Woolf, dramaturgie a režie: Eugenio Barba. Hráli: Kai Bredholt, Roberta Carreri, Jan Ferslev, Elena Floris, Donald Kitt, Tage Larsen, Carolina Pizarro, Fausto Pro, Iben Nagel Rasmussen, Julia Varley.

///

 

Z historických vrat domu pánů Hausperků z Fanalu je to do Reduty co by kamenem dohodil. Bloumal jsem Zelným rynkem a vzpomínal na Kodaň. Na rynku začalo drobně mžít…

Paní šatnářka se usmála: Deštník vysuším… Víte, že pamatuji inscenaci Nepřítele lidu režiséra Hajdy s panem Lakomým?

Na jevišti stála obrovitá police s řadou oddělení přecpanými množstvím divadelního nábytku a rekvizit. Začetl jsem se do programu: Společenské drama norského básníka a dramatika Henrika Ibsena Nepřítel lidu z roku 1882 spadá do skupiny her, v nichž oproti dřívější lyričnosti a symboličnosti nabývá u autora důležitosti kritičnost a sociální či politický apel. Lázeňský lékař Stockmann zjistí, že do veřejného vodovodu prosakuje jedovatá nečistota, jež má škodlivé účinky na pacienty. Ibsen ve hře tematizuje obhajobu pravdy a boj proti lži. „Nepřítel lidu“ je kritikou národa bez poctivých a zanícených vůdců.

Na scénu vešel usměvavý herec David Vaculík v padnoucím černém saku a se špičatým kornoutem šaškovské čepičky v ruce. V krátkém expozé vysvětlil, že nám bude pomáhat orientovat se ve spleti situací hry, ale že také bude hrát důležitou roli tiskaře Aslaksena. Když budu mít na hlavě čepičku – vysvětluji, když ji sundám – hraji.

Aktéři inscenace si posedali do řady a představovali se. Herec Vaculík měl čepičku na hlavě – vysvětloval… Po několika minutách řekl: Budeme hlasovat. Kdo nechce, abychom ve hraní Ibsenovy hry pokračovali, zvedne ruku. Kdo chce, abychom hráli, ruce nechte dole. Vedle mne sedící dáma ruku zvedla a odešla… David Vaculík poznamenal: Tak to bychom měli. Sundal z hlavy čepičku a na jevišti se rozvinula bláznivá konverzace Ibsenových hrdinů, tolik podobná těm dnešním, slyšeným v rádiích či televizích.

Herecká vyspělost souboru je zjevná. Velmi dobrým výkonům Pavla Majkuse, Davida Vaculíka, Kláry Vojtkové, Terezy Hrabalové vévodily kreace představitelů bratrů Stockmannů. Pavel Hromádka jako přednosta městského úřadu Petr Stockmann byl rozvážným, dobrácky se tvářícím úhořem se zlatými brýlemi na nose. Tomáš Šulaj v roli lázeňského lékaře pak jevištnímu dění kraloval. Rtuťovitý, výbušný, bleskově reagující, čestný i naivní bojovník, obhájce pravdy – takový byl jeho MUDr. Tomáš Stockmann. Závěrečný monolog byl ukázkou mistrovství Šulajova komediálního herectví.

Režisér Zdeněk Dušek vtiskl inscenaci podobu veteše dneška. Úpravami textu, rychlými proměnami scén i vedením herců k hbitosti a vysokému tempu mluvy, udržel divákovu pozornost po celé představení. Scénograf Milan Popelka podtrhl režisérovu snahu ukázat nadčasovost Ibsenova textu umístěním děje do divadelního skladu. Elegantní kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové evokovaly dnešní dny zcela.

Paní šatnářka se zeptala: Tak jak, líbilo se vám?

Líbilo. U diváků mělo úspěch. U mě taky.

Brno – Komín, 16. 5. 2017

Slovácké divadlo, Uherské Hradiště – Henrik Ibsen: Nepřítel lidu (Síla interpretace). Úprava a režie: Zdeněk Dušek, scéna: Milan Popelka, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: Martin Štědroň, dramaturgie: Iva Šulajová. Obsazení: MUDr. Tomáš Stockmann, lázeňský lékař: Tomáš Šulaj, Kateřina Stockmannová, jeho žena: Klára Vojtková Petra, jejich dcera: Tereza Hrabalová, Petr Stockmann, přednosta městského úřadu, Tomášův starší bratr: Pavel Hromádka, Morten Kiil, nevlastní otec paní Stockmannové: Pavel Majkus, Hovstad, šéfredaktor Lidového posla: Jiří Hejcman, Billing, zaměstnanec Lidového posla: David Macháček, Horster, kapitán obchodní lodi: Jiří Blaha j. h., Aslaksen, tiskař / Moderátor: David Vaculík, Účastníci schůze: Jan Haničinec j.h. nebo Ondřej Fibichr j.h., Lukáš Piška j.h. nebo Jiří Hasoň j.h., Přemysl Michal j.h. nebo Vlastimil Skála j.h., Štěpán Goiš, Adéla Němcová j.h. nebo Dorota Smolková j.h., Michaela Blahová  j.h. nebo Veronika Studničková j.h. Divadlo Reduta, Brno, 12. 5. 2017.

///

Více o představení Věčný život na i-DN:

Brno žije divadlem (No. 3)

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 21. května 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 249/1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ