Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 251)
Značný čas mi inscenace režiséra Mikoláše Tyce Faust a Markétka unikala. Dostihl jsem až její čtrnáctou reprízu. Bylo vyprodáno.
Na konci lidského hada, se vstupenkami v rukou, jsem do jícnu nejistot vstoupil i já v doprovodu múzy Mab. Za dveřmi na nás čekal Faustův dům. V pelechu rozházených knih stála židle a stůl. Na stole se povalovaly staré tisky. Přítomností zaváněla jen krabice křehkého názvu Zlatá esíčka postavená zubům času navzdory uprostřed knih.
Skulinkou závěsu vešli do dění dva rozjaření herci. S hůlkou v ruce kulhající představitel Fausta, rozložitý Michal Isteník, a hubený, brejličkami opatřený Petr Tlustý. Kulhavý Isteník se s úsměvem ve tváři rozložil na židli filosofa a pobaveně koukal na kolegu. Ten, s nenápadností v hlase, upozornil na důležitost tvůrce, hybatele a jediného vládce jevištního dění, jímž bude on, režisér… Dal pokyn, herec Isteník kývl, že rozumí, a vládce odešel.
Herec Isteník vklouzl do role nespokojeného, žitím frustrovaného filosofa Fausta. Listoval v knize. Jeho tělesnost však měla chuť na sladké. Ruka tápala, prsty pátraly po krabici s pečivem. Po chvíli hmotnost zvítězila nad duchem. Filosof vylovil z krabice dva kousky esíček, gurmánsky k nim přivoněl a…. jako s pimprlaty s nimi sehrál dialog Boha s Ďáblem.
Do filosofova koutku našel cestu druh z branže, suverén a přítel Wagner (Miroslav Ondra). Jeho intelektuální uhlazenost narážela na výbušnou letoru Fausta. Hybatel a tvůrce seslal na scénu svůdného, v černi průsvitu závojů vlajícího Mefistofela (Kateřina Dostálová). Houpal se na dětské houpačce v hloubi dějiště. Než divákům napadlo, že Mefisto býval rolí mužskou, Faust se mu upsal. Usměvavý režisér nás však vystrnadil z vysezených hnízd: Vzhůru do hospody za rozkošemi života zdejšího!
Nezbývalo než poslechnout. Zvedli jsme se a procházeli šerem chodby do foyeru. Stali jsme se součástí hry Ďábla, tvůrce představení…
Překvapení se natlačili ke stěně s okny, zkušenější si sedali na židličky ke stolkům. Tvůrce se stal barmanem, rozléval alkohol do sklenic a hlasitě vybízel ke všeobecnému veselí. Umění manipulace ovládal dokonale.
Wagner hrál na piano, které stálo u zdi. Dívenky s rudými rty pěly šlágry. Na pohovce se rozvaloval alkoholem zlynčovaný útlocitný krasavec (Igor Dostálek). Zcela opilý Faust se rval, válel po zemi, běhal za zmalovanými dívkami a proklínal studia na filosofické fakultě. Byl říčný hříšností… Naivní, prostá, hezoučká Markétka, v prapodivně ušouraných šatičkách přišla do hospody pro pivo. Hybatel na okamžik zastavil čas.
Mefistofeles pokynul, Faust ustrnul – a zamiloval se. Barman do Markétčina džbánu natočil zlatavý mok. Poté všechny z hospody vyhnal: Zavírací hodina, vraťte se do sálu…
Sezení nebylo v dřívějším postavení. Posunulo se hlouběji do prostoru.
Dětinská Markétka laškovala s okouzleným Faustem. Běhala úzkými uličkami kolem praktikáblových ploch. Faust za ní. Žhavá láska se ztrácela za bariérami dřevěných zátarasů. Mefistofeles bloudil prostorem. Tvůrce zařídil, že mu manželkou byl muž, zjemnělý gay (Igor Dostálek).
Slastné jsou okamžiky milování, nestoudné jeho následky. Nešťastná, Faustem opuštěná Markétka zabila své dítě. Odsouzena přijala smrt. Vypila lahvičku podaného jedu. Odnesli její tělo.
Panychidu organizoval hybatel. Pokřikoval: Do hrobu matka dána… Zachtělo se mu ukázat příběh z opačné strany. Vyzval nás a my museli projít smutkem dýchající scénou. Šplhali jsme po schůdkách na protilehlou divadelní stráň a shora jsme nazírali na Faustovo vzteklé běsnění. Na jeho marné bědování se stínem nebohé Markétky…
Původce příběhu a jeho režisér naposled předvedl svou moc. Odvedl vlastní výtvor, krásnou Markétku, do temnoty dálek. Osamělý Faust pravil: Čím jasněji nahlížím do sebe, tím temnější je to, co vidím…
Režisér Mikoláš Tyc stvořil jímavou inscenaci, ve které všichni herci – Michal Isteník, Miroslav Ondra, Igor Dostálek, Kateřina Veselá, Magdaléna Tkačíková, Petr Tlustý – excelovali. Skvělá byla scénografie. Přesuny diváků a postupné odkrývání prostor sálu jsou jevištními prvky málokdy vídanými…
Zamyšlení a tiší jsme odcházeli z Buranteatru. Do hlasitých svistů hlučících aut jsem odříkal poslední Faustova slova: …Bože, hleď, dej štěstí tomu, jehož miluji… Mab řekla: Ďábel byl výborný – tak, jak tomu bývá i v životě.
Rozpršelo se. Májový déšť hovor ukončil…
Brno – Komín, 12. 5. 2017
BuranTeatr, Brno – Goethe / Pokorný / Šotkovský / Tyc: Faust a Markétka. Překlad: Jindřich Pokorný, inscenační scénář: Jan Šotkovský, Mikoláš Tyc, režie: Mikoláš Tyc, scénografická spolupráce: Karel Čapek, kostýmy: Aneta Grňáková, dramaturgie: Jan Šotkovský, režijní spolupráce: Eva Spoustová. Osoby a obsazení – Faust: Michal Isteník, Mefistofeles: Kateřina Veselá, Markétka: Magdaléna Tkačíková, Wagner: Miroslav Ondra, Marta: Igor Dostálek, Průvodce, hybatel: Petr Tlustý, Společnice: Kristýna Daňhelová, Dagmar Křížová, Veronika Morávková, Pavlína Palmovská, Marianna Polváková, Dana Velčická. Premiéra 17. května 2015 v Buranteatru. Psáno z reprízy 9. 5. 2017.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 251)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)