Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 255)
Šel jsem do Reduty spílati Brnu. Podivínského dlouhána Jiřího Bulise v černém kulichu jsem potkával, jeho hudbu a písně slýchával. Na inscenaci Drazí v Chomutově jsem se těšil.
Před divadlem houf pamětníků, ve foyeru také… Zdravili jsme se, kývali na sebe, podávali si ruce… Žijeme, pamatujeme, jsme tady…
Na jevišti maketa Procházkovy síně s pianinem ubíhala do mizející perspektivy, připomínala doby minulé… Za piano usedl klavírista v červených dívčích střevících, s černou hučkou na hlavě. Klávesy se mu pod prsty prohýbaly. Tóny Věčného valčíku dostaly křídla. Tmavovlasá žena vyšplhala po příčkách žebříku a oběsila se. Její tělo se komíhalo, ústa zpívala drásající slova. Do postýlky rodičové uložili narozeného Jirku… Brnem jezdil vlak. Herec Jano Sedal ve vyčpělém baloňáku řekl Jsem Jiří Bulis… A já všemu věřil…
Jsem Jiří Bulis… FOTO archiv NdB
Na scénu přicházeli další herci a herečky. Tvrdili, že jsou také Bulisové, protože každý má v sobě svého Jiřího… Hráli scénky, ráčkovali a zpívali. Bylo těch Bulisů celkem sedm. Vlastně to byl poetický kabaret. Z jednotlivých čísel ukapávala hořkost tragického života skladatele.
Jirka Bulis psal mamince: Moji drazí v Chomutově. Starostlivá maminka psala Dobře se oblékej a synáček při tom obcoval za pianem se zamilovanou dívčinou… Režisér na zkoušce povykoval: Neumíte zvracet, nuláci, neumíte zvracet… A herci – nuláci – demonstrovali, že umějí zvracet… Tři marnivé dívky odhalovaly svá ledví a mozky. Na stolku přibývalo prázdných lahví od sektu…
V kavárně pil kávu z pěti hrníčků… FOTO archiv NdB
Sled výstupů pokračoval. Bulisům se narodila Lucinka. Maminka však zemřela. Rezatá dívka položila na stůl hlavu. Lékaři ji operovali. Jiří svíral její rezaté vlasy do nicotného svěráku… Zpívala se píseň: Stůj, můj anděli – v této bláznivé době při mně stůj – v této bláznivé době při mně stůj…
Holčička rostla a tatínek dumal nad novinami. V kavárně pil kávu z pěti hrníčků… Komponoval… Vánoce, vás neznám…
Klavírista v červených botičkách se procházel a špičatými podpatky dělal důlky do podlahy. Lidské postavy se v deformované maketě Procházkovy síně jevily jako Guliveři…
A pak se ozvala rána, jeviště zatmělo. Stylizovaná bělost Procházkovy síně byla narušena. Ve stropu zela černá díra… Jiří Bulis se zabil… Jeho auto se roztříštilo o zeď betonu…
Nekonečné jsou dny, nekonečné noci, nekonečné čekání… FOTO archiv NdB
Síní zněla melodie…: Nekonečné jsou dny, nekonečné noci, nekonečné čekání… Klavírista rozbíjel klikající usměrňovač času, na kolejišti chrčel vláček… Smutek se přehoupl do hlediště…
Kolektiv tvůrců se ukláněl… Potlesk byl podobný kropení slz…
Zamyšlen jsem opouštěl chladné stěny Reduty. Múza Mab byla smutná. Pravila: E-mailem vám pošlu Bulisovy písně. Na viděnou… a odjela večerní tramvají.
Bloumal jsem májovým Brnem. Šněroval jeho uličky a přemýšlel…
Ona ta nová divadelní vlna vidí svět, který jsme žili, jinak, po svém. FOTO archiv NdB
Ona ta nová divadelní vlna vidí svět, který jsme žili, jinak, po svém. Mladě. Scénář vzpomínek Arnošta Goldflama, Ivy Klestilové, Lucie Bulisové, deformovala. Režisérka Anna Petrželková vytvořila scénickou koláž, se kterou se divák mohl, ale také nemusel ztotožnit. Skladatele posunula do nevlídných poloh nepěkností… A scénické řešení Lucie Labajové dodávalo inscenaci ráz loutkového panoptika… Herci hráli s velkým zaujetím, ze všech sálala energie. Byli dobří…
Jel jsem domů.
Mab dodržela slovo. Do ticha samoty jsem si pouštěl Bulisovy východní romance: Nekonečný valčík, nekonečné nebe, nekonečný valčík zní…
Brno – Komín, 11. 6. 2017
Národní divadlo Brno / Divadlo Reduta, Brno – Jiří Bulis, Dlabola Lucie Bulisová, Iva Klestilová, Arnošt Goldflam: Drazí v Chomutově! Dopisy, humor a stesk Jiřího Bulise (v rámci cyklu Spílání Brnu). Režie: Anna Petrželková, dramaturgie: Lucie Němečková, scéna: Lucie Labajová, kostýmy: Sylva Zimula Hanáková, hudba: Jiří Bulis, Martin Evžen Kyšperský, pěvecké nastudování: Petr Svozílek, asistent režie: Sára Čermáková. Osoby a obsazení (19.06.2017): Skladatel 1: Ján Sedal j. h., Skladatel 2: Dušan Hřebíček, Skladatel 3: Michal Bumbálek, Skladatel 4: Martin Veselý, Skladatel 5: Barbora Milotová j. h., Skladatel 6: Klára Vojtková j. h., Skladatel 7: Marta Zaoralová j. h., Pianista: Zdeněk Král j. h., Holčička (dětská role): Anna Menšíková, Martina Kucinová.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 255)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jiří Večeřa
Mudrování pana Tučka
sleduji a čtu od samých počátků a jeho texty dokáží vybudit moji fantazii a představivost. Často mám při četbě pocit, jako bych byl představení sám přítomen.
19.06.2017 (21.13), , Trvalý odkaz komentáře,