Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 258)
Chvátal jsem začínající nocí na Staré Brno do lokálu s divadelním sálkem, zvaným Paradox.
Divadelní studio Paradox, Křížová 20, Brno – Staré Brno. FOTO archiv
Ingmar Bergman, švédský režisér, spisovatel, dramatik, otec více než třiceti vynikajících filmů a devíti dětí, žil dlouhý život. Jeho film Podzimní sonáta jsem viděl hodně dávno… Jak to bylo…? Matka, věhlasná klavírní virtuoska, opustí rodinu. Ochrnutou dceru dá do ústavu, druhou, také neduživou, zanechá u otce… Ta po mnoha letech pozve maminku domů… Šťastný návrat to však není…
Duše podniku, lvice a neúnavná bojovnice nezávislých aktivit, útlounká krasavice Simona Petrů. FOTO archiv Studia Hrdinů
Po špičkách a chvilku po začátku jsem se vplížil do Paradoxu. Ujala se mě duše podniku, lvice a neúnavná bojovnice nezávislých aktivit, útlounká krasavice Simona Petrů. Vmáčkla mne na jednu z vysokých barových židliček tvořících horní řádek sezení.
Mezi nevzhlednými, chlad vyzařujícími zdmi, uprostřed betonové podlahy, ležel kruh béžového koberečku. Středobod bolesti dávné rodiny. U pravé zdi stálo hnědé, dobře temperované pianino. Připomenutí slávy matky rodu. Kousek nad ním na provaze visel oběšený drnkací nástroj. Neutěšenost a absenci štěstí doplňoval ošklivý kavalec rozvalující se podél zdi levé… Ještě tam byly dvojí černé dveře a hrůzná díra v půnebí, odkrývající krovní konstrukci střechy…
Isabela Bencová-Smečková byla ve svém režijním debutu úspěšná ve vedení herců. FOTO archiv Paradox
Odkvétající dáma v černé paruce se přehrabovala ve slovech, čpících nadřazeností a překvapením. Děsil ji pohled na umírající dceru vklíněnou do lůna vozítka pro invalidy. Dcera Eva uchystala vše tak, aby se mamince doma zalíbilo a zůstala u nich. Smířlivé dialogy plné skrývaných napětí se však měnily v kontroverzní hádky, v křik nenávisti…
Isabela Bencová-Smečková ve svém režijním debutu byla úspěšná ve vedení herců. Kateřina Francová interpretovala Matku jako egoistku neschopnou nést odpovědnost za osudy svých dětí. Dcera Eva v podání Marty Zaoralové, dravá, hořkostí a boly prostoupená bytost, se stala dominantou příběhu. Dušan Hřebíček vytvořil podobu dobráckého domácího slouhy, milujícího své bližní. Umírající dceru hrála Anna Hřebíčková. Režisérka ji nechala v závěru preludovat na pianino… Scénickou hudbou inscenaci opatřil David Smečka, dětský hlas nahrál jeho syn Kajetán…
Sympatická inscenace kvalit Bergmanova filmu nedosáhla, ale i tak se stala vítaným připomenutím problému rodičovství.
Brno – Komín, 22. 6. 2017
Studio Paradox, Brno – Ingmar Bergman: Podzimní sonáta. Režie: Isabela Smečková-Bencová. Scéna: Kateřina Veselá. Hudba: David Smečka. Kostýmy: Eva Morávková. Dramaturgie: Simona Petrů. Light design: Pavel Petrů. Světlo: Bob Racek, Pavel Petrů. Foto: Jiří Skovajsa. Hráli: Kateřina Francová, Marta Zaoralová, Dušan Hřebíček, Anna Hřebíčková. Premiéra: 17. 6. 2017.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 258)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
