Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 259)

Je to tak dávno, že už ani nevím přesně kdy jsem viděl ve studentském divadélku v brněnské Bayerově ulici Shakespearovu komedii Veta za vetu. Režíroval ji Alois Hajda. Pamatuji se, že jsem se smál, až jsem škytal…

Režisér Hajda mi později vysvětloval, že komedie, aby byla komedií, musí obsahovat šedesát smíchem diváků korunovaných jevištních situací.

Chystal jsem se na poslední premiéru činoherního souboru Národního divadla Brno do Mahenova divadla v době politických tahanic české vládní krize. Na internetu jsem hledal materiály k chystané inscenaci. Četl jsem je a začal se obávat, že se dění dnů odrazí ve výsledné podobě představení…

Measure for Measure je název Shakespearovy hry premiérované v roce 1604. Martin Hilský titul přeložil jako Něco za něco. Dřívější překladatelé hru pojmenovávali různě – Půjčka za oplátku, Oko za oko, nebo Veta za vetu. Tématem hry jsou moc, spravedlnost a chtíč…

Naději na úsměvné představení jsem ztrácel při čtení řádků z místa činu: Jako temné drama o moci a lidskosti bez jednoznačně kladných figur inscenuje Národní divadlo Brno hru Williama Shakespeara Něco za něco. V nepříliš často uváděném textu jsme našli silné emoce, vypjaté dramatické scény, výrazný politický rozměr a řadu paralel s dnešním světem… Hru Něco za něco odborníci často označují za problematický kus, nejde ani o komedii, ani o tragédii, těžko se interpretuje. Drama se odehrává ve Vídni, odkud za diplomatickými úkoly odcestuje kníže. Zastoupí jej náměstek Angelo, bezúhonný muž a strážce dobrých mravů. Ten začne trvat na dodržování zákonů, které dlouho nikoho nezajímaly, o pořádek ale usiluje snad až příliš neúprosně.

Režisér Martin Glaser řekl: Týden před premiérou víme, že jsme vytvořili temné drama, kde jsou tři komediální scény. Lidem dopřejí úlevný smích. Ale jen na chvíli.

Zvedla se opona. V hlubokém příkopu orchestřiště mizelo schodiště, porostlé vějířky řasnatých travin. V hloubi jeviště stálo mohutné monstrum tajemného zámku. Před ním pochmurná terasa a temné schody. Za sklem verandy, sošné siluety o něčem důstojně jednaly. Začátek jako v detektivce…

Elegantní, psychopatický vídeňský kníže Valencio (Václav Veselý) vymyslí lest. Vyhlásí odjezd na diplomatickou cestu, předá pravomoc náměstkovi, mladému soudci Angelovi (Martin Siničák) a vzdálí se. V přestrojení za mnicha pak sleduje průběh své kratochvíle… Doposud spravedlivý soudce Angelo nechá dle rčení „nové koště dobře mete“ zatknout šlechtice Claudia (Štěpán Kaminský) a odsoudí ho dle roky nepoužívaného zákona – pro uvedení milenky Julie (Annette Nesvadbová) do jiného stavu před uzavřením svazku manželského – ke stětí hlavy…

Ctnostný muž u moci Angelo chce být morálkou i zákonem v jednom. Ničí veřejné domy, je ochoten zabíjet hříšné milence…, ale sám hříchu podléhá. Zamiluje se do sestry Claudia, slečny Isabely (Hana Tomáš Brieštanská) a je odhalen jeho dávný nezákonný vztah s milenkou Marianou, kterou v těhotenství opustil.

Problematickou se zdála být nejasnost prostorových řešení. Herci přicházeli, odehrávali své výstupy a odcházeli. Na divácích bylo, aby odhalili prostředí, ve kterých se dialogy konaly… Do vězení se odcházelo po schodech dolů, zatýkalo se před zámkem, nevěstinec byl nad schody. Když se objevily na scéně větve obalené zelení listů, šlo o park…

Kostýmy Markéty Oslzlé-Sládečkové napomáhaly hercům k vytváření charakterů postav. Patřily ke kladům inscenace. Zrovna jako herecké výkony. Představení sarkastickými škleby opisovalo smutné situace dnešních dnů. Jen toho humoru bylo málo…

 

Náznak komiky s sebou přinesla epizoda, ve které žalářník (Jaroslav Kuneš) vedl na provázku zatčeného Claudia. Obnažený vězeň měl na bílých trenýrkách černým křížem škrtnutou oblast pohlaví… K popukání to ale nebylo… Závěrečné omilostňování a smiřování všech se všemi, v jakémsi modře kachličkovaném prostoru, snad bazénu, bylo lapidárně směšné. Vyvolávalo smíchy auditoria.

Glaserova inscenace vytvořená v krédu „Hřích má být souzen a hříšník ne“ vyústila v tragédii, ve které nebylo mrtvých. Ukázala na možnost nekalých praktik příštích knížat, majitelů moci.

Má kolegyně, blonďatá studentka divadelní vědy Terezka byla spokojena. Při loučeními řekla: Skutečně dobrá inscenace. Závěrečný akt v bazénu byl úžasný…

Brno – Komín, 28. 6. 2017

Národní divadlo Brno – William Shakespeare: Něco za něco. Překlad: Martin Hilský, režie: Martin Glaser, dramaturgie: Martin Sládeček, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková, pohybová spolupráce: Martin Pacek, světelný design: Martin Špetlík. Osoby a obsazení – Vídeňský kníže: Václav Veselý, Angelo, jeho náměstek: Martin Siničák, Isabela: Hana Tomáš Briešťanská, Escalus: Jan Grygar, Claudio: Štěpán Kaminský, Lucio: Jan Grundman, Pompejus: Bedřich Výtisk, Pěnička: Jakub Šafránek, Madam Prošoupaná: Tereza Groszmannová, Loket: Roman Blumaier, Žalářník: Jaroslav Kuneš, Mariana: Klára Apolenářová, Julie: Annette Nesvadbová, Jeptiška: Marie Durnová, Mnich Tomáš: Vladimír Krátký, Soudce, Kat Vokejhák: David Kaloč, Sluha: Vratislav Běčák j. h. Délka představení 100 minut bez přestávky. Premiéra 22. 6. 2017 v Mahenově divadle.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 2. července 2017

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 259)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ