Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 260)
Dostalo se mi pozvání od čtenářky mých mudrování: Přijděte na autorský projekt studentů JAMU Sofie. Znáte ji? Ožívá v době, kdy dopíjím třetí pivo… Mozartova 1, zkušebna 013. Začátek ve 20:30. Kateřina Chromečková…
Neodolal jsem. Jsem člověk zvídavý, mám v povaze objevovat i trávu, co zrovna roste. Proto se objevuji i tam, kde recenzentova noha nemá proč páchnout…
V osm jsem zaklepal na vstupní dveře a vstoupil do sklepní špeluňky zvané zkušebna 013. Za dveřmi nikdo… Černými závěsy povíval průvan klimatizace. Černé stěny byly popsány křídou… Miluju tě nebo miluju mou představu o tobě? Čekám… Sofie… Rodí se závislost z nedostatku či z nadbytku? Z toho, co potřebujeme, nebo z toho co si myslíme, že potřebujeme?
Na vstupních dveřích byla cedulička: povolený vstup 26 osob. Prošel jsem šerem odkladiště rekvizit, rozhrnul závěs a po schůdcích vystoupal na rampu. V kotlině čtvercové arény bylo nasázeno třicet drobných polštářků. Sporé přítmí se chvělo nedočkavostí…
Vstoupily dvě dívky: Co tady děláte? Začínáme o půl… / Dámy, pozvaly jste mě, tak jsem tady… / Aha… Jsme rády, že jste přišel…
V „půl“ se na podušky usadili mladí. Skroutil jsem se na jednu z nich také. Zády jsem se opřel o praktikábl, abych měl možnost pevného bodu pro napřímení. Dřevo vydávalo chrastivý zvuk, jako by v něm hlodal červotoč…
Dívka v černém průsvitném negližé procházela ochozy jako nudící se princ Hamlet. Vlnící boky prozrazovaly smyslnost. Kroky zastavila u stojanu s reflektorem. Proudem světla zalila tmavý balíček zavěšený na černé sufitě. Nenechavými prsty do něj bodala. Z balíčku se vylouply černé šaty. Vstrčila do nich hlavu. Zjistila, že ukrývají tmu… Prsty dítěte rozbalila a osahala další dva tajemné obdélníčky s šaty slavnostními a s rozverně letními. Dívka se učila se chodit, tvořit hudbu, držet balanc těla, kousat jablko a cedit jeho rozmělněnou dřeň skrze krásu lemu plesového oblečení. Poté se svlékla z černého oděvu dětství, nasoukala se do hnědavého hábitu řeholnice toužící sloužit umění a rozplynula se v tmách…
Sbíral jsem se ze země. Nebylo to jednoduché, ale podařilo se. Na autorku projektu jsem se usmál: Představení jako rébus… Proč ne… Vanul z toho smutek… Podařila se vám zpověď dítěte svého věku… Krátká, jednoduchá s velkým otazníkem na konci – jak tomu bude dál?
Autorka odpověděla: Budeme pokračovat ve studiu…
A až dostudujete…
P. S. Monolog autorky Kateřiny Chromečkové: Sofie byla mým vůbec prvním režisérským a zároveň autorským počinem. Přípravy projektu započaly již v prosinci roku 2016, výsledná podoba inscenace pak byla vytvořena v deseti dnech intenzivního zkoušení před premiérou… Studuji divadelní manažerství, tento projekt byl zaštítěn pedagogem mých kolegyň Janem Motalem… Herečkou je Sabina Šlachtová a režijně-dramaturgickou pomocnicí Paulína Mazíková, obě jsou studentky Ateliéru Divadlo a výchova. Sabina od následujícího semestru nastupuje do prvního ročníku činoherního herectví…
Brno – Komín, 24. 6. 2017
DiFa JAMU, Brno – Sofie (autorský projekt studentů JAMU – herečka: Sabina Šlachtová). Námět, režie: Kateřina Chromečková, dramaturgicko-režijní spolupráce: Paulína Mazíková, pohybová spolupráce: Martin Šalanda, světla: Bob Racek, pedagogický dohled: Jan Motal, další třetí oko: Šimon Peták, světelné rady: Luboš Zbranek, zkoušecí prostory: Pavel Baďura a Kavárna Trojka. Premiéra, která byla zároveň derniérou, se konala 21. 6. 2017. Zkušebna 013, DiFa JAMU.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 260)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)