Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 262)
V Brně se dějí věci, i když to na první pohled nevypadá… Na Moravském náměstí vyrostlo trubkové lešení obrysově postihující podobu po válce zbouraného Německého domu. Před Červeným kostelem se zabydlel růžový tank Rudé armády. Na tramvajové zastávce Nové sady lze slyšet hlasité vzdechy vášní stiženého homo sapiens a skupiny turistů na náměstí Svobody obdivují černou homoli brněnského orloje. Žije Špilberk i Biskupské náměstí a v Divadle Husa na provázku se koná Měsíc autorského čtení…
Autorská čtení v Huse mě lákala ze všeho kulturního dění nejvíce. Na šedesát spisovatelů a básníků z Česka, Slovenska i z daleké Gruzie představovalo svá slovesná díla, vyprávělo o tvorbě, o životě, o každodenním zápase za lepší svět…
Při čtení výtečného gruzínského poety Paata Šamugia jsem se nadchl zpěvností jeho veršů, ale při prezentaci slovenského literáta Michala Havrana mě zachvátila slabost a ze čtení Jáchyma Topola jsem vyvrávoral v mrákotách…
Pod studeným proudem vody jsem cedil mezi zuby: To mé mládí nic nevydrží…. Kamarád hasič mě konejšil: Hele, šéfe, vypadáš pořád dobře. Jen jsi teď dost mokrej… Ono v tom sále bylo dost dusno, víš…
Gruzínka Kato Džavachišvili to rozparádila… FOTO archiv
V pondělí 24. července jsem se do Husy doškobrtal opět. Kamarád hasič mě objal… Jonáku, rád tě vidím… A že jdeš až na druhou část? Vedro, viď? Tak, pozor, v sále je vydýcháno. Gruzínka Kato Džavachišvili to rozparádila a teď podepisuje knížky… Mám tě doprovodit, šéfe…?
Děkuji, já sám…
V sále bylo na padnutí…
Diváci se potili. Za stolečkem se gruzínská dáma ovívala kapesníčkem a psala věnování na stránky knížek. Pot jí kanul z čela… Sundal jsem si lila sako a lapal po dechu… Zavrčely ventilátory a sálem zavanul poryv průvanu… Zavřel jsem oči a zhluboka dýchal… Možná jsem usnul… Když jsem oči otevřel – u stolku stál muž menšího vzrůstu v horalských botách s červenými ponožkami a holými koleny, oděný v sako pohádkového skřítka. A sundával si ze zad progresivně červený batůžek.
Přivítejme brněnského rodáka, režiséra, herce, spisovatele a dramatika, pana Arnošta Goldflama… FOTO archiv
Boss festivalu Petr Minařík měl řeč: Přivítejme brněnského rodáka, režiséra, herce, spisovatele a dramatika, pana Arnošta Goldflama…
A pan režisér začal organizovat. A tohle je asi mikrofon. A to mám u toho čtení stát? Asi ne, že. A tady to na stole s tykadly, to je anténa? Budeme vysílat? Nebudeme. To je asi také mikrofon. A tady ta voda je asi na pití. Tak to bych se mohl napít, že… Jsem handicapován, nemohu ohýbat pravou ruku, vidíte? Nic v ní neudržím. I polívku jím levou… Chodím na rehabilitace… Tak se do toho dáme. Napsal jsem dvě anekdoty. První se jmenuje Krtinec, druhá U moře, třetí První máj, mám rozepsanou. Tak vám přečtu dvě…
Diváci se smáli…
Arnošt Goldflam: Horror a další hrůzy, Větrné mlýny 2014. Repro archiv
Příběh židovského školáka, který na pasece v lese rozrýpá holí kopeček krtince a v jeho kráteru objeví polní jednotku kolibřích, po zuby ozbrojených esesmanů v uniformách wehrmachtu, byl pohádkou překvapivou i nabádavou. Něco na způsob Gulivera v říši trpaslíků…
Malý židovský chlapec vede ironickou rozpravu s miniaturami německých žoldáků připravených k boji. Jejich úkryt nezničí, jen vojákům sdělí, že jejich vize konečného řešení židovské otázky nevyšla.
Anekdota U moře, ve které se židovská rodina vydá na dovolenou do Chorvatska k moři, je drobným podobenstvím o latentním nebezpečí příštích pogromů… Otec rodiny při potápění objevuje mezi potopeným vraky lodí přístaviště německých válečných ponorek. Dvanáct námořních velitelů očekává příkaz hlavního vojenského stanu k zahájení boje… Tatínek jim vysvětlí, že velkoněmecká říše válku již dávno prohrála, a zbrojí vybavené ponorky odplují… Kamsi…
Petr Minařík přinesl objemnou knihu sebraných spisů Arnošta Goldflama Horror a další hrůzy vydanou nakladatelstvím Větrné mlýny a požádal autora, aby přečetl dva akty ze hry Hrůza v Brně. FOTO archiv
Petr Minařík přinesl objemnou knihu sebraných spisů Arnošta Goldflama Horror a další hrůzy, vydanou nakladatelstvím Větrné mlýny, a požádal autora, aby přečetl dva akty ze hry Hrůza v Brně.
Čtení o tuposti policistů dnešních dnů bylo báječným dokladem Goldflamova osobitého humoru. Obecenstvo se smálo a dlouze tleskalo…
Klopýtal jsem ulicí. Můj zrak se snažil sledovat cestičku k domovu. Upoutaly jej zlatavé kostky vetknuté do dlažby chodníku. Drobounkým písmem byla na nich napsána jména Židů, dny a místa jejich zavraždění…
K smrti znavený a smutný jsem doputoval do svého komínského bytu…
Brno – Komín, 4. 8. 2017
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 262)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
