Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 263)
Suché vedro bylo tak veliké, že se ani komínským komárům nechtělo bzučet. Uvařil jsem si kávu, vypil ji a vydal se za uměním…
Letní scéna Divadla Radost přetékala věrnými pamětníky. Na tvářích jim mezi čůrky potu bylo znát, jak se těší… Také jsem se nemohl dočkat, až uvidím milé kouzelníky loutkoherectví a především legendu filmu, televize a divadla Václava Vydru.
Vedro se dalo krájet. Na listech břečťanem porostlé stěny vedlejšího domu se rmoutil temný lesk měsíčního svitu. Štíhlé sloupy dodávaly pozdnímu večeru příchuť antické doby. Jen cvrkot cikád tomu scházel.
Horní srpek okrouhlého pódia obsadila do ruda opálená herecká družina. Muzikus, kapelmajster, ředitel Vlastimil Peška v černém fraku, džínách a plandavé košili zahlaholil: Vítejte na premiéře a zároveň derniéře revuálního pořadu Čokoládové trubičky. Poté usedl za klávesy, dal pokyn a hupky, dupky, herečka i herci křepčili, zpívali a vířili stojatý vzduch…
Hbitá paní Lesáková s dcerou Helenou prozradily recept na tvoření těsta „mňam“ trubiček a pustily se do kuchtění… Na jeviště vstoupil usměvavý sympaťák, herec Václav Vydra. Byl trošičku nesvůj. Nevěděl asi, co ho čeká… Když mu sdělil ředitel Peška, že bude také číst roli, poslal si pro brýle…
Nastala komická situace. Půvabná herečka Baladová vystřelila jako šipka. Herec Vydra zavolal: Bacha, mám tam také peníze… Diváci se smáli. Když se dívka vrátila, vzal z jejich rukou brýle a vstrčil je jen tak mimochodem do košilové kapsičky. Následoval výbuch smíchu…
Vydra odpovídal na ředitelovy otázky, soubor zpíval, obecenstvo nábožně naslouchalo. Vydrovo vzpomínání na dětství, na otce, na maminku bylo tklivé i tesklivé. Kupodivu, ani povídání o práci před kamerou neobsahovalo příliš veselých historek z natáčení. Jen tu a tam se kmitl horkou nocí záblesk slovního gagu… Padly zmínky i o Vydrově podnikání v obchodě se zbraněmi, o chovu koní a jeho lásce k pobytu v přírodě. Moc hezky hovořil o své manželce Janě Bouškové… Pro herce Vydru nebylo žádným problémem zapojit se do loutkařské scénky. Tenkým hláskem se vydováděl v čtené roličce…
Byl strašné vedro, můj organismus reagoval nesmyslně. Protější zelená stěna se počala krabatit a bílé sloupy pohybovat… Opatrně jsem vyvrávoral z hlediště a dal se Cejlem k nádraží…
Jak to dopadlo s trubičkami, nevím… Pamatuji se jen, že byly dány na pekáč a vsazeny do trouby. Během revue tuze sladce voněly…
Omlouvám se, moji milí, váš pořad byl hezký… Slibuji, jak mně „soma“ dovolí, přijdu za vámi zas…
Brno – Komín, 4. 8. 2017
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 263)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)