Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 270)
Byl to více než odvážný nápad nechat si napsat původní operu a premiérovat ji jako startovní opus nové divadelní sezony.
Jiřímu Heřmanovi, uměleckému šéfovi opery Národního divadla Brno, se riskování vyplatilo. V pátek patnáctého vítal v Redutě ctitele hudby. Opera hudebního skladatele Michala Nejtka a libretisty Jiřího Adámka Pravidla slušného chování v moderní společnosti vplouvala do historie.
Základním kamenem a inspiraci se autorům opery stala hra francouzského dramatika Jean-Luc Lagarce, která vypovídá o způsobech správného chování. Sedm mezních životních situací je předmětem zamyšlení o smyslu lidské existence a toho, jak si je člověk upraví, aby je snesl. Narození, křtiny, námluvy, zásnuby, svatba, běh života a smrt…
Jeviště pojednané dekorací strohého městského pokoje ve stylu nedávné minulosti čišelo sterilností a chladem. V pozadí na vyvýšené lodžii skrýval velký závěs výhled na věžové stavby mrakodrapů. Ve výklenku byly vidět květináče se zelenými stvoly a listy. Před nimi stálo hranaté lůžko – úzká válenda. V popředí televizní obrazovka na sektorové skřínce slibovala děje současnosti. Do takového obydlí se vstupuje jen v přezuvkách…
Sympatický muž s prýmkovým motýlkem na krku zklidnil vláčným pohybem paží orchestr a pak již divadlem zněla kolotavá hudba.
Tři usměvavé dámy v šatech bohatých horákyň a apartních kloboucích se postavily na rohožky nad okraj orchestřiště a zpívaly jako na kůru: Narodí-li se dítě živé, musí se jeho narození oznámit… Kazatelsky a mile mentorovaly, splétaly kulaté pramínky něžných hlasů ochránkyň lidských osudů…
K sudičkám se přidal hubený, asketický muž. Přišel poněkud opožděně. Hlas má jemný… sametový… basem počal hladit muziku… Zpěv protagonistů šel ruku v ruce s jejich neoperním, sympatickým, střídmým, osobitým herectvím. V pohybu, v gestech nebylo nic zbytečného. Pěvci v podstatě koncertovali. Obtížné pěvecké party zvládali bravurně. Mužský element vytvářel protipól ženské vláčnosti neobratnou hranatostí. V závěrečných fázích se pěvci stávali hráči příběhů. Byli dokonalí ve vyjádření melancholie provázející konec člověka… Zvládali promluvy i zpívané šepoty.
Marta Reichelová, Daniela Straková-Šedrlová, Jitka Klečanská a Josef Škarka se blýskli výkony na vysoké úrovni. Harlekýnem, knězem albínem, kovbojem, monstrózní zakutanou nevěstou i děvečkou pro všechno, tím vším byl obratný herec Petr Vančura. Scéna Ivany Kauhäserové spolu s kostýmy Adriany Černé dotvářely pocit pohody z mravoučné podívané. Hudba Michala Nejtka sice nepřinesla nic revolučního v proudu současné operní tvorby, ale ctila poslechovou libost a byl z ní znát vliv z dob jazzu. Hudební nastudování i dirigentský výkon Pavla Šnajdra jsou jeho jednoznačným úspěchem. Orchestr pod dirigentovým vedením hrál velmi soustředěně a podal nadstandartní výkon. Zdařilá byla také místa lahodných zvukomaleb vyjadřující dění na scéně.
Libretista a režisér operní inscenace Jiří Adámek vytvořil neobvyklé dílo zajímavé formou i obsahem, které Brnu mohou závidět operní domy široko daleko…
P. S.
Po premiéře mi studentka divadelních věd položila otázku: Proč vůbec dělat operu s touto tématikou – když už dnes nejsou pravidla chování tak striktní?
Moje milá, možná proto, abyste vy mladí uviděli obraz oné doby, ve které pravidla slušného chování existovala…
Brno – Komín, 16. 9. 2017
Národní divadlo Brno – Michal Nejtek, Jiří Adámek: Pravidla slušného chování v moderní společnosti. Hudební nastudování: Pavel Šnajdr, dirigent: Pavel Šnajdr, režie: Jiří Adámek, scéna: Ivana Kanhäuserová, kostýmy: Adriana Černá, pohybová spolupráce: Zuzana Sýkorová, dramaturgie: Patricie Částková, asistent režie: Otakar Blaha. Osoby a obsazení Soprán: Marta Reichelová Soprán: Daniela Straková-Šedrlová Mezzosoprán: Jitka Klečanská Bas: Josef Škarka j. h. Herec: Petr Vančura j. h.. Světová premiéra 15. září 2017 v divadle Reduta, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 270)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)