Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 285)
Změny v Polárce jsou patrné na první pohled. Výklenky boční stěny jsou nově osazeny plakáty inscenací ve vkusně řešených dřevěných rámech. Foyer je vyzdoben jemnými kresbami větví stromů. Lidé Polárky jsou přívětiví, proměněný soubor hraje tělem i duší…
Do Polárky chodím rád. Vždyť je na Tučkově ulici. Také proto, že jsem v jejich prostorách strávil nejeden pátek…
Absolvent Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění Šimon Peták napsal pohádkovou hru o bájných taškářích středověku, představitelích dvou kultur světové slovesnosti. Žertéř Orientu Hodža Nasreddin a evropský vtipálek Till Enšpígl ožijí a setkají se na jevišti Divadla Polárka.
Ryčná kapela divoce zarostlých šumařů, v kdysi vábných kostýmech, vyhrávala a vábila diváky na podívanou do údolí modrého sálu. Na scéně je postavena černá konstrukce, v ní několik žebříků opatřených příčkami a šedavá zástěna v pozadí. Nad ní tahy se zářícími reflektory. Zadní část jeviště se stupňovitě zvedá. Vše vytváří dojem tlamy zpívající příšery…
Herecká tlupa Bratrstva taškářů vtrhla na jeviště. Jejich představená (Alžběta Filipová) má v rukou dešťovou hůl, dlouhý dutý válec s chrastícím pískem, převrací ji a za jemného šelestu roztáčí barvitý kaleidoskop dávných dějů. Nasreddin je mistrně vyřezaná loutka chytrého kejklíře, znamenitě voděná a hraná Tomášem Sukupem. Enšpígl, marioneta, dřevák, trochu líný český Honza, trochu saský švec, je rozverně hýbaný Vítem Pískalou.
Legendární kousky dvou vtipálků jsou prezentovány v propletenec dle receptury – každý chvilku, tahá pilku. Nasreddin napálí kupujícího. Prodává mu osla, ale osla neprodá. Osel je kupec. Enšpígl přesvědčí hlupáky, že zutím jedné boty ušetří, protože až se jedna bota prošoupe, zuje se a obuje se bota nenošená. Tím se prodlouží životnost celého páru bot… Obecenstvo se smálo až do okamžiku zutí hrající kapely…
Vít Pískala, spolu s Tomášem Sukupem byli hybateli i dušemi všeho dění. Sukupův Nasreddin je mimořádným loutkohereckým výkonem.
Jevištěm poletovaly loutky jako ptáčci. Nasreddinova žena (Kateřina Veselá) měla svých šest děti zavěšených za pasem. Když se roztočila, děti měly kolotoč… Enšpíglova máma (Kateřina Francová) sbírala zuté škrpály a ohrnovala nos. Když hrabě poslal Enšpígla do války, zabalila do nůše husu a vandrovala za synem. Sarkasmy nešetřila. Suchým humorem rozesmávala publikum. Legraci nekazili ani představitelé sultána Murada (Lukáš Daňhel) a hraběte Himmelschnapse (Alfred Texel), i když jim scénář předepisoval dělat zlé kukuče. Za nejzdařilejší považuji setkání dvou historických šprýmařů a jejich „předscénu“ na téma boje proti lidské blbosti a nesmyslu válečného vraždění…
S chutí řádící tým zakončil tok taškařic písní:
Jaro, léto, podzim, zima,
jen ten kdo má za ušima,
může bez všech starostí
být živ z lidské blbosti!
Muzikanti – Jakub Špiřík, Jakub Cír, Adam Hlavatý i harmonikář Matěj Záhořík – hráli dobře a zvesela.
Poté následoval epilog.
Před zataženou oponou se k sobě blížili dva houpací oslové, když se dotkli jeden druhého čenichy, bylo mezi ně vloženo červené srdce. A to už byl pohádce úplný konec.
Diváci potleskem dali najevo svou spokojenost. Děti pak dováděly ve foyeru. V dekoracích domečků si hrály na houpací osly…
Novinka v Divadle Polárka je dílem scénáristy Šimona Petáka a režiséra Jana Cimra.
Jednu poznámku si ale přece jen neodpustím… Trochu by se dalo v inscenaci škrtat… Dialog Murada a hraběte Himmelschnapse by si škrty zasloužil určitě…
Brno – Komín, 30. 10. 2017
Divadlo Polárka, Brno – Šimon Peták: Enšpígl! Nasreddin! (Dobře tak tomu, kdo si to nechá líbit). Scénář a dramaturgie: Šimon Peták, režie: Jan Cimr, hudba: Robin Schenk, scénografie: David Janošek, pohybová spolupráce: Tomáš Sukup. Premiéra 28. 10. 2017.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 285)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)