Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 288)
V dobách křížení mečů múzy spí, jak praví historické anály. Ne tak v Provázku.
Umělecký šéf Divadla Husa na provázku Vladimír Morávek ve svátečních dnech listopadu přišel s premiérou Na protest… – očistným kabaretem, poskládaným ze satirických šklebů, z hořkých vtipností, rozverných písniček i sebezpytujících ironií a symbolických paralel. Jako v panoptiku ulétnuvších snů zbytnělého času jsem si připadal po dobu dvouhodinové produkce…
Jako v panoptiku ulétnuvších snů zbytnělého času jsem si připadal po dobu dvouhodinové produkce… FOTO IVO DVOŘÁK
Čtyři jinoši v rozpadajících se bagančatech vodili premiérové diváky bludištěm divadla a hledali tichý kout, ve kterém by mohli realizovat své myšlenky a kumšt. Brodili se léta sbíraným divadelním harampádím hader, škrpálů, skulptur a dřev. Na cestu jim blikala světla zářivek, svíček a baterek. Hráli na kytary, hulákali, zpívali a rvali se s osudem. Stoupali po schodech vzhůru a zase jimi šlapali dolů.
Svou halasnou pouť za štěstím započali ve foyeru. Upozornili návštěvníky, že to bude něco. Tenhle kabaret by si neměli nenechat rušit tím, že tady někde vedle se zkouší Divadelní román od Bulgakova. Poté zaveleli: A teď za námi…
A teď za námi... FOTO archiv DHnP
Zavedli nás do kamrlíku vestavěného do prostor velkého sálu a osázeného relikviemi historie Provázku. Mezi omšelými fotografiemi jsem zahlédl zapomenutou tvář věhlasného náboráře Franty Jemelky… A sedněte si… Jako doma… Usedli jsme na židličky kol dlouhého stolu seskládaného z vrzavých praktikáblů i podél vetchých kulisových stěn. Jinoch v ošuntělém dámském kožichu blekotal – Zde je ten dopis… Začala hra na pravdu.
Ředitel: Děkuju za všechny návrhy v dokumentu, který jste mi adresovali… Rád bych pohovořil o jedné delikátní záležitosti… Toho jsme se báli, řeknou bujaří jinoši a v bagančatech křepčí po stole a halekají: Míša houby suší. / Přitom dělá sushi. / Pak konstatuje suše: / “Houby vypadají suše. Suše. Suše. Suše. Suše.“ Nejdelšímu se rozpadla bota, upadla z ní podešev…
Hra na pravdu pokračovala sebevraždou člověka…
Oběsím se tak, abych do poslední chvíle viděl na svůj milovaný Provázek. FOTO archiv DHnP
Jinoch skuhral: Oběsím se tak, abych do poslední chvíle viděl na svůj milovaný Provázek. A oběsí se… Jinoch v bagančatech hrající děvčátko s mašlí zaprosí: Maminko, můžu si toho oběšence pohoupat….? Do kabaretní férie pronikají hlasy bouřících se divadelníků reptajících proti neúnosnému množství zkoušek a změn na fermanu divadla.
Jinoch skuhrá: Já snad budu muset dát výpověď… Ženou mě odsud hráběma…
Jinoši zpívají: Důležitá je krása a věrnost. / Ti, kdo jsou venku chtějí dovnitř, / ti, kdo jsou uvnitř, chtějí ven.
Na zkušebně, až kdesi pod střechou, se odehrávala bizarní přehlídka všech bláznivin vládců scénování. FOTO archiv DHnP
Na zkušebně, až kdesi pod střechou, se odehrávala bizarní přehlídka všech bláznivin vládců scénování. Jakási vzpoura rekvizit, obutí a kostýmů. Takové malé divadlo v pohybu v doprovodu rockových rytmů. Poskakující motorický zajíček, osedlaná atrapa koně, létající dřevěný sup, oživlý Mickey Mouse, herec ve skafandru kosmonauta, padající sníh, kačer Donald a umělá mlha valící se z balkonu…
Do místnosti vtrhnul vulgární strážce všech fermanů a hrubě nás vyhnal… Po schůdcích, chodbičkami i průlezkami jsme sestupovali do sklepení… Do smutku sestupu tloukl zvon katedrály.
Finále v kamenech sklepa bylo důraznou komediální tečkou hořké divadelní férie, při které se i střílelo…
Zamyšlený jsem odcházel z budovy Provázku. Zamyšlená byla i múza Mab. FOTO archiv DHnP
Zamyšlený jsem odcházel z budovy Provázku. Zamyšlená byla i múza Mab.
Pozapínal jsem si bundu a řekl: Mladí herci prokázali připravenost stát se platnými Provázky. Jsou muzikální, výtečně zpívají, umí hrát na hudební nástroje, jsou výřeční, umí se hýbat a dovedou navázat kontakt s diváky. A mají výdrž. Po vskutku náročném představení dokázali třicet minut koncertovat. Jen tak, pro radost.
Mab poslouchala… Zpívali dobře, dobré písničky. Šéf Morávek si s nimi zřejmě rozuměl. Dělali, co mu na očích viděli. Líbila se mi věta pana Morávka: Přes nesčetné havárie, vás miluji…
Mab zamávala a nastoupila do tramvaje.
Místo rozloučení jsem řekl věštecky: Jan Mansfeld, Tomáš Žilinský, Dominik Teleky a Jaroslav Tomáš jsou jména budoucnosti.
P.S. Závažným dobovým dokumentem je program k inscenaci sestavený dramaturgyní Lucií Němečkovou. Mimo jiné je tam uvedena část rezoluce s podpisy členů divadla požadujících odvolání Vladimíra Morávka z funkce uměleckého šéfa. V tiráži programu jsem četl sdělení Umělecký chef (ještě naposled): Vladimír Morávek.
Brno – Komín, 21. 11. 2017
Divadlo Husa na provázku, Brno – Matzner-Morávek-Smečka-Morávková-Bulgakov: Na protest: Pokoj lidem dobré vůně aneb Komedie navzdory osudu no. II (Bůh si to tak přál) Kabaret o divadle, fenoménu standing ovation v Brně a nudě rovněž tam. Autoři: Radomil Matzner, Michail Bulgakov a Vladimír Morávek, překlad Michaila Bulgakova: Alena Morávková, režie: Vladimír Morávek, dramaturgie: Lucie Němečková, scéna: Ladislav Vlna, kostýmy: Eva Morávková, hudba: David Smečka. Osoby a obsazení: Slepý, který všechno viděl – Jan Mansfeld, Němý, který toho hrozně nakecá – Jaroslav Tomáš, Hluchý, který všechno slyšel, a dělá, že ne – Tomáš Žilinský, Devatenáct identit a hluk za scénou – Dominik Teleky, Míša promlouvající k souboru – Filip Daňhel, Soubor, co si u toho myslí své – David Janík, Ten můj sen – Hanka Senková. Premiéra 17. listopadu 2017. Délka 111 minut.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 288)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
