Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 297)
Ořechovské Divadlo u stolu získalo za dobu svého působení značný věhlas. Na jeho produkce se do Kulturního centra sjíždějí milovníci písemnictví z širokého okolí.
Listopadovou tmou se autobus prokousal do konečné zastávky a jen díky bystrému zraku mé známé Mab jsem doputoval do své oblíbené první řady divadelního sálu. Za stolem sedělo kvarteto usmívajících se dam a jednoho pána a zdravilo se s příchozími. Usmál jsem se také. Takhle nějak se scházívali sousedé k rozjímání nad četbou z biblí svaté…
Úderem šesté hlavní kazatel Leonard Walletzký zadal akordické téma – život a dílo spisovatele a básníka Josefa Kainara – a manuál čtyřhlasých varhan se dal do pohybu…
Narodil se roku 1916 v Přerově… Když bylo Pepíčkovi deset let, rodiče se rozvedli. Byl přisouzen otci… Tatínek se znovu oženil a synáček zachvácen bolem z nešťastné lásky se v roce 1934 pokusil o sebevraždu. Felčaři chlapce zachránili…
Zmíněné dámy a jeden muž, tóny věkem hlazenými, kultivovali neradostné informace do podoby líbezně znějících souvětí.
Je vzpomenuta dávno zapomenutá Kainarova poválečná spolupráce s legendárním pražským Divadlem satiry, kde se podílel na scénáři Cirkusu plechového a napsal hry Akce Ibiš a Král Ubu aneb držťky nebudou. Na besedě byl také citován dopis Lubomíra Lipského, který se stal podnětem k napsání komedie Nebožtík Nasredin.
Kainar přichází do Brna a pracuje v redakci deníku Rovnost. Žení se. Jeho paní je ředitelkou divadla pro děti Radost. Zřejmě pro toto divadlo napsal rozkošnou pohádku pro loutky Zlatovláska.
Čtveřice aktérů nám zahrála úvodní scénu této hry a pro srovnání i dramatizaci stejné scény v novém, pozdějším půvabném zpracování jako důkaz literární dovednosti autora.
V toku hlasového klokotání je vzpomenut i dům na brněnském Obilním trhu, sídlo filmového režiséra Karla Fuksy, kde se scházely osobnosti z řad umělců. Sem přinesl Kainar rukopis slavné básně Stříhali dohola malého chlapečka, která měla v podání mluvného kvarteta příjemný pel odvátého času.
Autor scénáře Leonard Walletzký si moudrým pohledem všímá všech kroků nedoceněného básníka…
Kainar se zamiloval do ambiciózní sekretářky divadla Radost. Odešel s ní do Prahy, rozvedl se a oženil se podruhé.
Terčet ženských hlasů ladí cinkot slabik veršů básně Český sen. Jsou vzpomenuty sbírky básní – Člověka hořce mám rád, Moje blues, ale i vlna opojení písní s Kainarovými texty.
Ošklivosti konců člověka jsou nečekané a veliké. Umně zpracovaný scénář besedy sledoval Kainarův osud po okamžik usmýkání básníka hnusem doby a skonem v osamocení na zámku spisovatelů na Dobříši. Josef Kainar zemřel 16. listopadu 1971 ve věku 54 let…
Epilogem se stala píseň – v podání dámského pěveckého sboru divadla – Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem, ke které se spontánně přidalo publikum.
V chladu začínající ořechovské noci jsem řekl prokřehlé Mab: Člověk se v okamžiku zrození stává součástí historie světa. Žije tak dlouho, dokud nevymizí z lidské paměti. Ořechovský kvartet Divadla u stolu by měl být hýčkán a chován na rukou…
Auto přátel nás odváželo temnotou osvícené obce do temnoty nedalekého města…
Brno – Komín, 15. 11. 2017
Divadla u stolu, Ořechov – Leonard Walletzký: Literární beseda o Josefu Kainarovi. Režie: Leonard Walletzký. Hráli členové Divadla u stolu: Lada Badinová, Olga Lhotecká, Zdenka Walletzká a Leonard Walletzký. Ořechov, 14. 11. 2017.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 297)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)