Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 306)

V dobách neklidu jsem zabrousil na „pokec“ mezi kumštýře, výtvarníky. V Ateliéru s legračním názvem Díra, Iva a Dušan Tejkalovi pořádali jedno z dalších setkání spřízněných duší… To aktuální věnovali živoucí brněnské legendě – malířce, kreslířce a karikaturistce Marii Plotěné.

Do ateliéru se sestupuje po schodech. Jako do sklepení. Po otevření dveří mě uvítala paní domu Iva, ale i spousta dříve dorazivších, přátelsky naladěných hostů. Rukou mi potřásli: arch. Zdeněk Müller, sochařka Dana Marková, Keramik Karel Ševčík, grafik František Borovec, Lída Pitrová, Eliška Lysková, Dagmar Sochorová a další a další… Vydechl jsem: Děkuji, jsem v dobrých rukou…

Díra je vskutku dírou. Luxusně vybavenou nudlí ve tvaru velkého zámeckého klíče. V její vstupní části byl stůl s dobrotami, sklenicemi a láhvemi obsahujícími vína rudá i bílá. Nad stolem namísto rolety se bělalo promítací plátno. Stěny plné obrazů jsou obloženy koženými dózami a reliéfy či ze dřeva vykouzlenými plastikami a sochami. Na skvostné, kůží vykrášlené židli jsem četl ceduličku – Usedejte na mě jen se souhlasem tvůrce a při zájmu o zakoupení… Autorem vší té nádhery je pan domácí, „Královopolák“ Dušan Tejkal.

Najednou jsme všichni měli v rukou sklenice a na počest vzácného hosta zněl cinkot skla dušený naplněnou tekutinou – víny…

Slavná brněnská rodačka, dávná absolventka střední uměleckoprůmyslové školy a pedagogické fakulty MU, členka Federace evropských karikaturistů, známá z našich i zahraničních periodik a výstavních síní, šarmantní Marie Plotěná stála před námi. Nesmělá, skromná, v rukou aršíky bělostných papírů. Přepadl mne zvláštní pocit. Jsem na světě dost dlouho, ale ještě jsem ho nezažila. Jsem jednou z částek země, kterým se říká hvězdný prach. Mohu chodit, vidět, vnímat, činit a tvořit. Jsem obživlá hmota v určitém časovém úseku. Mohu poznávat a měnit. Žít se všemi krásami i potížemi, radostmi i bolestmi. Je to velké dobrodružství i velká vzácnost. Kdo mi tento dar dal? Je to zázrak…

Na plátně se počaly zjevovat obrázky. Karikatury, jednoduchými tahy vykreslené hlavy dam. Jedna z nich měla místo mozku kalamář s černou tuší a husím brkem. Jiná poletovala jako šipka tělocvičnou na kruzích, kde místo kroužků svírala písmena ČE ST. Pod kresbičkou bylo napsáno: Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství…

Na slovo vzatý odborník mi radil: Všimněte si. Jednoduchou obrysovou lineární kresbou, bez stínování, dosahuje výrazové čistoty a řádu. Vtip zakládá na mnohovýznamnosti slov, nebo na jejich doslovné interpretaci či na absurdních situacích, parodujících lidské činnosti…

Marie Plotěná poznamenala: Tato tvorba má velkou výhodu – pokreslené papíry nepotřebují prostorná, draze placená skladiště…

Promítané obrázky změnily svůj charakter.

Můj milý rádce vydechl: Drásané pastely. Mariin vynález. Unikátní technika. Papír je drsněn ostrým hrotem. Všimněte si, struktura působí jako nízký reliéf. Žel, na projekci to není příliš patrné, i když trochu ano. Jejich lyrický výtvarný humor je obdobný jako v kresbách, jejich skladba je však složitější…

Usrkával jsem rudý mok, koukal na obrazy, luštil písmenka jejich názvů, uchechtával jsem se a bylo mi jako v barevném snu. Zahrada svlažená… Jaro v Korintském průplavu… Golfský proud… Dvě lenošky na pláži… Zbaobabělá krajina… Krajina se smyslů-plným člověkem… Něžný byl obraz ženy a muže s křídly v objetí. Bylo pod ním napsáno: Každý jsme anděl s jedním křídlem, abychom mohli létat, musíme se obejmout… Dostalo se i na obrazy čerpající z biblických rčení, na unijní kruh hvězd a na bojiště u Slavkova.

Znalý rádce mi šeptal do ucha: Pane, absolvovala sedmdesát sedm autorských a více jak dvě stě výstav skupinových. Získala patnáct ocenění českých a osm v zahraničí… To je, co…

Marie Plotěná se mírně uklonila, sešlost zatleskala a já se vytratil. Hostitel Tejkal za mnou volal: Ještě neodcházejte, podává se „pokecový“ guláš. Odpověděl jsem: Dobrého pomálu… jen jako lék na rozjitřené bolístky doby…

Psáno z „pokecu“ v Ateliéru Díra dne 25. 1. 2018

Brno – Komín, 26. 1. 2018

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 27. ledna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 306)

1. Eugenie Dufková

   

   Paní Plotěná
   je laskavá, milá, ctihodná a především talentovaná dáma, v jejíž společnosti ( jakož i ve společnosti jejího výtvarného díla) je radost pobýt. Své obsáhlé brilantní tahy tužkou, temperou, černou tuší, štětcem apod., nezařadila do žádného z různorodých proudů poválečného umění. Na štěstí se umění nevyvíjí (jako automobily nebo procesory)…Nad jejími čarovnými čarami mi napadají slova Josefa Čapka: „Ne mistrovství, ale tajemství je to, co dělá dílo uměleckým“.
   Dík autorovi, panu Jaroslavu Tučkovi, za citlivý zápis.

   Eugenie Dufková

   27.01.2018 (10.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Muller

   

   Hezky napsáno,
   moc mě to potěšilo, diky
   zm

   27.01.2018 (20.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Eva Benešová

   

   Ze čtvrtečního posezení
   máme stejně krásný pocit jako pan Tuček a celý večer byl pro nás milým pohlazením na duši.
   Pro mne bylo setkání s Maruškou zvlášť o to milejší, že jsme se spolu setkali po padesáti letech (byla nejlepší kamarádkou mé sestry).
   Velké poděkování patří manželům Tejkalovým, že nám taková podobná krásná setkání se špičkovými umělci umožňují…
   Eva Benešová s manželem

   28.01.2018 (20.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. Jan Válka

   

   Přátelé,
   velký dík za možnost setkávat se s osobnostmí, jejichž jména jsem dosud luštil v pravém dolním rohu obrazů a grafik. Dušane, máš obdivuhodnou schopnost rozmluvit i
   jinak nemluvné introverty.
   Těším se na další
   Honza
   P.S.- Velký dík hostitelce.

   29.01.2018 (22.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ