Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 309)
S pokornou úctou, s čepicí smeknutou jsem klouzal po chladných mramorech Dietrichsteinského paláce. Tři drobné schůdky a zůstal jsem jako přikovaný stát… Na stříbrném plátně paní Vlasta Fialová zpívala song z Kunderovy hry Totální kuropění – Je tu cizí muž. Rychle pudr, rychle růž…
Zjihl jsem… Když jsem v roce 1969 přišel do Mahenova divadla na záskokovou zkoušku Hrátek s čertem, paní Fialová mi podala ruku a řekla: „Tfuj, tfuj“, čerte! Zlom vaz! Hlasitě mluv a bude to dobrý… Hrála Káču a já čerta Lucia…
Idylická hudba zní mezi okázalým sloupovím studeného paláce… Něco málo propriet leží na líčícím stolku pod zašlým zrcadlem. Kytice uschlých květů krášlí džbán. Hadříky kostýmů visí na ramínkách a rozhozené scénáře se zatrhanými replikami zdobí stůl…
Vstoupil jsem do imitace koutku divadelní šatny… Za skleněnou zdí se povaluje filmový scénář Divé Báry, stužka z trikolóry a drobný křížek na řetízku, památky na dávné natáčení… Na plátně běží Bára po skalinách, švarný myslivec je jí v patách…
Jednou mi paní Vlasta řekla: Musíš se víc snažit. Já už pomník mám… Zasmála se… Víš, že tu scénu koupající nahé Báry za mě natočila jedna sportovní gymnastka…? To koukáš, co…
Ve vitríně se naparuje majestátně temný kostým. Z fotografie zhlíží paní Fröjda z filmu o Bedřichu Smetanovi, Z mého života. Vedle je snímek běžících pilotů s paní Vlastou uprostřed.
Dotekem půvabu a krásy paní Vlasty bylo mé mládí uhranuto v luhačovickém kinu při promítání filmu Vítězná křídla. Rozesmátá hereččina tvář se stala ikonickou podobou mé Dulciney.
Vitrínka drobných maskotů a porcelánových tretek, s kamerou amatérské lovkyně mizejících okamžiků, rozbolavěla mou duši…
Zkoušeli jsme s režisérem Horanským Williamsovu Vytetovanou růži. Paní Fialová hrála vášnivou Serafinu delle Rosovou a já nápadníka její dcery Huntera. Vzala mě za rameno: Jsi krásně zamilovanej, ale tichej. Mahenka chce projev nahlas…
Na panelu čtu obdivná vyjádření recenzentů… Ano, pánové, dávám vám za pravdu, byl jsem u toho. Viděl jsem paní Vlastu v mnoha rolích a měl jsem tu čest, hrát po jejím boku.
Do výstavní „síně“ vstoupila má múza. Sličná Mab řekla: Co máte s očima? Slzíte…
Ano. Dost… V roce 1960 jsem v inscenaci Burianovy Vojny hrál v chóru vesničanů. Paní Fialová zpívala – Husaři, husaři, pěkný koně máte…
V roce 1997 jsem ji – v Casonově hře Stromy umírají vstoje – viděl hrát naposled…
Vynikající herečka, pro kterou se hledaly role, se pohybovala se stejnou suverenitou v polohách tragických i komediálních. Již dvacet let není…
Tak koukám, co po velké herečce zbylo, a smutním… Neboť léta běží a my s nimi…
P. S. Výstavu uspořádalo oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea, kurátorka Andrea Jochmanová.
Brno – Komín, 29. 1. 2018
Vlasta Fialová (1928-1998) – Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea v Brně, Dietrichsteinský palác, 18. 1. – 27. 5. 2018
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 309)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)