Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 312)
Kjógen (v překladu „bláznivá“ nebo „umně vyšperkovaná slova“) reprezentuje komickou divadelní formu, která se vyvinula, stejně jako divadlo nó, z původně čínských her sarugaku. Rozkvětu dosáhl tento žánr v polovině 14. století a v nepřerušené tradici je provozován do dnešních dnů. Slovo „kjógen“ je samo o sobě většinou chápáno jako výraz označující samostatnou komickou divadelní hru tradičně vkládanou mezi dvě hry divadla nó.
Štíhlý muž v upnutých džínách, japanolog Ondřej Hýbl, vstoupil na prázdnou plochu vystavěného pódia. V ruce složený vějíř, na nohou bílé japonské ponožky tabi s výrazně modelovanými palci. Usedl na černou podlahu, zkřížil nohy pod sebe a počal, jako vysokoškolský profesor, hovořit zřetelnou, rychlou mluvou o fenoménu zvaném kjógen…
Vzal to zeširoka. Zabruslil do kolébky divadla nó a kjógen, do Číny, ale hlavně do Japonska. Podotkl, že samurajové humor krátkých her milovali. Připomenul zapáleného českého divadelníka, zakladatele českého divadla kjógen Huberta Krejčího. Předvedl několik prvků z herecké abecedy aktérů této formy divadla. Základní držení těla i neobvyklou chůzi vedenou po přímkách a úhlopříčkách čtverce. Zkreslenou mluvu a deformovaný smích. Demonstroval závislost pohybu a mluvního projevu na hercově dechu.
Susugigawa (Velké prádlo), původně středověká francouzská Fraška o kádi. FOTO archiv MDK
Po přednášce s ukázkami, téměř jako u Cimrmanů, se dostalo na jednu z nejpopulárnějších her žánru kjógen Susugigawa (Velké prádlo). Původně středověká francouzská Fraška o kádi byla přeložena do japonštiny. V roce 1952 byla v Japonsku realizována s využitím výrazových prostředků a hereckých technik formy kjógen. Hru do češtiny převedl Ondřej Hýbl a se souborem Malé divadlo kjógen nastudoval Matohiko Šigejama.
Manžel pod dohledem ženy a tchýně pere v řece prádlo. Je jimi zle peskován. Schválně nechá uplavat prané kimono. Šetrná manželka skočí řeky a začne se topit. Muž v domnění, že dosáhne v rodině kýžené autority, ji zachrání. Naiva…
Lapidárnost sdělení, legrační pohyby připomínající jednání robotů, výrazná mluva s pečlivým členěním slabik a hlasitý projev smíchů zvýrazňujících pointy humorných akcí – Chjóó, chjóó, chjóó…, to byl charakter sehrané taškařice. Karel Šmerek, Tomáš Pavčík a Radek Odehnal si vedli znamenitě.
Ve druhé části byly hrány hry Horský pramen (Šimizu)… FOTO archiv HDK
Ve druhé části byly hrány hry Horský pramen (Šimizu) a Lahodný jed (Busu), ve kterých prohnaná chytrost sluhů vítězila nad hloupostí jejich pánů. Sluhou Tarókadža byl japonolog Ondřej Hýbl a sluhou Džírokadža hlasově disponovaný Karel Šmerek. Omezené samuraje hrál s pátravě podezřívanými pohledy Tomáš Pavčík.
…a Lahodný jed (Busu), ve kterých prohnaná chytrost sluhů vítězila nad hloupostí jejich pánů. FOTO archiv HDK
Diváci odměnili produkci dlouhým potleskem.
Chvátali jsme dolů Kounicovou ulicí, dívka Mab řekla: Byl to můj třetí večer s japonským divadlem kjógen. Ten dnešní ale nebyl tolik chytlavý a přitažlivý, jako ty dva předchozí. Už v tom nebylo Japonsko císařské, spíše takové české…
Brněnské… Taková malá brněnská škola kjógenu… dodal jsem.
Brno – Komín, 2. 2. 2018
Malé divadlo kjógenu v Buranteatru, Brno, 30. 1. 2018.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 312)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
