Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 316)
Arne Linka byl hvězdou společných hodin studentů hudebních a dramatických oborů Janáčkovy akademie múzických umění na počátku šedesátých let minulého století. O přestávkách usedal za koncertní křídlo klavíru a bavil ty, kteří neměli chuť na svačinu, klavírními improvizacemi na přání.
Arne Linka. FOTO archiv Musica.cz
Často docházel do Marty a doprovázel naše ročníková vystoupení. Byl nemluvný, zdrženlivý. Ale jen do okamžiku, než rozezněl klaviaturou černé pianino. Oči se mu rozzářily. Prsty mu kmitaly po klapkách, vysvětloval, usmíval se a dělal si legraci. Jednou hrál na tuze rozladěný klavír. Chvíli byl upřímně zděšený, poté však začal improvizovat valčík… Když dohrál, pravil: Kdyby někdo zaručil, že dokáže takto naladit jedno koncertní křídlo, napsal bych koncert pro orchestr a rozladěný klavír Haha-moll.
Léta studentská skončila, život nás rozsadil. Ve vzácných chvilkách jsme se setkávávali na brněnském zlatém kříži, na České. Arne nosíval tašku. Mám tam notové papíry, abych mohl zapsat to, co mě napadne. Říkával. Koncertoval v aule školy. Klavírní improvizace měly úspěch. V televizi vedl hodinky hudební terapie. Pro film o Janáčkovi vymyslel a nahrál mistrovu klavírní improvizaci. Měl vystoupení s Bolkem Polívkou… A najednou jsem držel v ruce parte… Doc. PhDr. Arne Linka, CSc. – pianista, skladatel, improvizátor, muzikolog, pedagog a muzikoterapeut zemřel… V Bystrci, na chodníku před supermarketem upadl… V aktovce měl notový záznam Podzimní svity s citací lidové písně – Aby nám Pánbůh zdraví dal, hříchy odpustil, nebe dal…
Klub Moravských skladatelů uspořádal k nedožitým osmdesátým narozeninám komorní koncert ze skladeb Arne Linky – Pocta Arne Linkovi.
Byla krutá zima, Koncertní sál Konzervatoře byl temperován a zaplněn pamětníky, muzikology, pedagogy a studenty. Uvítal mě skladatel Zdeněk Pololáník a jeho paní Jarmila, sestra Arne Linky…
Za obrovité koncertní křídlo usedl mladinký klavírista Jan Sehnal. Jeho hbité prsty klinkaly notičky sametové skladbičky Neviditelné obrázky z dětství. S prvními tóny se mi vybavila tvář vlasatého studenta. Arne hrál a mluvil: To je taková drobnost… Slepičky na dvorku zobou zrní a maminka zpívá, aby uspala mé sny… Odpověděl jsem: Trochu v tom slyším Bohuslava Martinů… Arne řekl: Doma je doma. Na Vysočině i na Hané…
Následující Variace na Svatováclavské téma mi připomenuly autorovu zbožnost. Arne, než začal hrát, se vždy pokřižoval. Uviděl mě a poznamenal: Klávesy jsou zaprášené, až jsem se lekl….
Arne Linka. FOTO Musicbase.cz
Stráž u klavíru se vystřídala. Karel Košárek hrál Blues. V rukou měl měkkost jazzmana. A já uviděl, jak Arne v kavárně říká: Máte tu pěkný kus klavíru, mohu jej ozkoušet?
Ale to už zpívá Veronika Zaplatilová Linkovo velebné Ave Maria. V temné Martě mi Arne položil otázku: Ty asi budeš bezbožník, viď? Odpověděl jsem otázkou: To se pozná? / Dá se to vycítit…, řekl Arne.
Karel Košárek hraje Sonatinu pro klavír č. 1, jemnou i bouřlivou skladbu úhozy čistými a bravurními.
Arne týral klavír na učebně. Rozvíjel téma melodického nápadu do figur fugy… Zamyslel se a perem drápal cosi na papír. Nesmyslně jsem se zeptal: Co je na komponování nejtěžší? Odfrkl: Tohle zapisování do not…
Legendární trombonista kapely Gustava Broma, hudební aranžér Mojmír Bártek rozšafně vyprávěl o měsících společného vojančení s Arne Linkou. Potom za klavírního doprovodu Ivy Bartošové vyloudil z pozounu komicky znějící Danzu ze Suity F-dur.
Dr. Arne Linka – Improvizace na píseň U panského dvora. FOTO Youtube
Ve druhé části programu zazněly autorem zaznamenané hanácké písně v provedení ženského pěveckého sboru Gloria Brunensis, za řízení sbormistryně Natálie Chirilenco.
Broukal jsem si s dámami – Tovačov, Tovačov, Tovačovský hatě, nemohu má milá, zapomenout na tě…. Ale také – Ty si Janko hlópé….
Pak se dostalo i na druhou řadu Hanáckých písní upravených do čtyřhlasů. Ke sborovému tělesu žen se připojil Královopolský chrámový sbor a chvíle se staly velebením věčnosti.
Byl to krásný večer. Důstojná připomínka dobrého člověka, který svůj život zasvětil hudbě.
Vyšel jsem do zimy. Mrzlo, až se mi úžil dech. V teple domova jsem si vzpomněl, jak mi usměvavý Arne udělal ve stařičké Martě radost. Hymnu mé dědiny Za starú Breclavú převedl do podoby vojenského pochodu Wolfganga Amadea Mozarta.
Brno – Komín, 1. 3. 2018
Arne Linka se narodil 6. 2. 1938 ve Zborovicích, okres Kroměříž. Zemřel 6. 3. 1999 v Brně.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 316)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Pelikán
Díky
za zpřítomnění prožitku ze vzpomínkového setkání pamětníků skvělého muzikuse a člověka Arne Linky.
Neznal jsem jej osobně. Bohužel. Jsem však velmi rád za jeho připomenutí. Jsem rád, že byl zbožný, to, myslím, vysvětluje jeho vnímavost a citlivost pro věci přesažné a tajemné, do nichž jsme ponořeni.
Když autor uvádí zmínku o své povšimnuté bezbožnosti – ta, myslím, patří minulosti. Na autorovi je dnes patrná tatáž citlivost a vnímavost jako u mistra Arne Linky!
03.03.2018 (12.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Zdeněk Pololáník
Jaroslav Tuček
je mistrem slova. Jeho články, které již dlouhou dobu s radostí pročítám, mi dokážou vyvolat dokonalou představu toho, o čem v nich píše . Stávám se divákem divadla, návštěvníkem koncertu, mám dojem, že jsem tam byl s ním. Dovede přiblížit srozumitelně děj, herce i všecky ostatní složky, vytvořit čtenáři film spolu s ilustračními snímky, které umísťuje mezi textem. Radost čist.
Tento komentář je však prvním po přečteném množství Tučkových článků. Přivedl mne k tomu Tučkův skvělý článek, kterým představil Arne Linku těm, kteří pro jeho předčasnou smrt nemohli poznat jeho osobnost a umění. Též atmosféra koncertu z pera Jaroslava Tučka probouzí zájem o Linkovo geniální dílo.
Přeji panu Tučkovi, aby plně využíval svého DARU, připomínal ty, jejichž dílo je živé, a upozorňoval na současnost, která má perspektivu.
Zdeněk Pololáník
06.03.2018 (15.37), , Trvalý odkaz komentáře,