Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 318)
V Brně mrzlo, až praštělo. Umrzlý štěrk lužáneckého parku klouzal pod nohama. V barevném šapitó však bylo teplo, až k nevíře…
Do kabátu zabalené uvaděčce jsem řekl: Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným… Odpověděla: Až na věky… Po schůdcích z cirkusových prken jsem šlapal nahoru a pak dolů k magickému kruhu manéže. Každým krůčkem jsem byl blíž věku svého dětství…
Nad branou borců je do šera utopená ohrádka s kapelou, pod ní kruhový pulpit naplněný vodou, malá maringotka a uprostřed čtyři stožáry napínající plachty kupole podobné balonu Kamila Lhotáka. S liniemi barvy kurkumy…
Dva klauni v kostýmech a maskách skepse laskavého poetismu první republiky bloudí manéží a do hrníčků lapají z oblohy padající kapky. Z amplionů znějí Vančurova slova o nudě městečka zvaného Krokovy Vary. Je chladné léto a na plovárně pana Důry namísto opalujících naháčů se povaluje mlha…
Cirkusová kapela hraje ospalé noty v tempu poklidu. Tři kamarádi se scházejí pod vyhřátou bání šapitó na partičku zahálčivého nicnedělání.
Pan Důra je urostlý, plecitý chlapík. Manéž brázdí v tričku námořníka krokem důstojným. Z úst mu plynou slova hodna slovníku poetického satyra. Abbé Roch je temný a vysoký. S biblickou mluvou zlatoústého Jana, sestupuje dřevěným úbočím ke korytu řeky Orše, odkud je vezen děravou pramicí do dějů. Major Hugo, sušinka vysloužilá, v gumácích a větami břitkými v plechových ústech loví v imaginárních vodách manéže na udici ryby.
Bělostní klauni s lanovými smyčkami na krku putují časem, dokazují, že i v prvorepublikových reáliích se dá čekat na Godota.
A paní Důrová je práva svého jména. Tučnolistá aloe s touhami okvětí sasanky velkolisté, mluví hlasem mocných. Bystrým okem střehne spády starých kumpánů…
Klauni běhají manéží. Pan Krůta s peřím z hedvábných lístků hudruje, červená hlava s povlávajícím lalokem se mu natřásá. Paní Krůtová se šklebí. Obsluhují kumpány vínem, rozdávají divákům pivo a třebíčskou limonádu značky Zon. Jsou hrůzně komičtí a je jich všude plno. Jejich klauniáda však značně upozaďuje Vančurův příběh i křehkost poetických vět. Vančurovi kumpáni jsou oproti rozmáchlým pohybům obrovitých ptáků poněkud drobní a statičtí…
Do manéže vstupuje majitel ohebného těla, filosof slov i pohybu, hladový, peněz potřebný kouzelník Arnoštek. Jeho mladinká, přítulná společnice, vybírá do mističky mince diváků. Dává přitom najevo, že za peníze není jenom v Praze dům…
Arnoštkovo artistně dokonalé vystoupení vyvolává obdivné potlesky diváků. Anně se plní miska mincemi. Kumpáni se zamilují do Anny, paní Důrová do Arnoštka.
Vilný sen o rozkoši prožívá obtloustlá Důrová s ohebným Arnoštkem na visuté hrazdě. Jejich těla se proplétají, těžké cviky vysoké akrobacie mají půvab milostné dokonalosti.
Pod klenbou šapitó bouří potlesk.
Začal jsem si pobrukovat Nezvalovy verše – Maceško, slavnost začala, tak ukaž svoji trikolóru… Vedle mě sedící slečna Mab řekla: Prosím…?
Sušinka Hugo balancoval na obrovité kouli, Anna cvičila rozštěpy a výkruty v zavěšeném okruží, Arnoštek práskal bičem krotitele a prováděl voltáž na dvou z kopule visících šálách. Začal jsem být na své mladší kolegy pyšný a odpustil jim odsun Rozmarného léta do chladu cirkusových mlh.
Pravil jsem k usmívající se Mab: Udělat z nouze ctnost je výsadou vyvolených. Nebýt generální rekonstrukce Janáčkova divadla a chuti dělat divadlo jinak, nedočkali bychom se v Brně Vančurovy novely pod klenbou cirku…
Mab se zamyslela a řekla: Představení bylo atraktivní místem konání akrobatických i hereckých výkonů a výtečnou chutí podávané limonády značky Zon…
Pokračoval jsem: Zdálo se mi, že pan Jakub Šafránek v roli kouzelníka Arnoštka a paní Tereza Groszmannová v roli Důrové, podali životní výkony. Výtečný byl Důra Petra Halberstadta i půvabná kněžka lásky, komediantka Anna, v podání Annette Nesvadbové.
Vynikající byla dvojice klaunů Hana Tomáš Briešťanská a Martin Siničák, řekla Mab.
Mab, nesmíme zapomenout ani Majora Huga Michala Bumbálka a Abbé Rocha Martina Slámy… Byli méně nápadní, ale znamenití.
Vycházeli jsme v davu do chladu lužáneckého parku. Led nám praskal pod botami. Řekl jsem: Režisér Jakub Nvota má rád více cirkus než křehká slova Vančurových archaismů. Zvolená pomalost temp inscenace však měla libost nostalgických balad. Scéna Karla Czecha byla cirkusová, rychlé přestavby navozovaly tajemnost očekávání. A kostýmy Markéty Sládečkové jsou skvostné…
Mab mě vzala za paži: Dávejte pozor, ať neuklouznete…
V Brně mrzlo, až praštělo…
Brno – Komín, 25. 2. 2018
Národní divadlo Brno – Vladislav Vančura: Rozmarné léto. Dramatizace: Jakub Nvota, Pavel Jurda, režie: Jakub Nvota, dramaturgie: Pavel Jurda, scéna: Karel Czech, kostýmy: Markéta Sládečková, hudba: Martin Geišberg, asistent režie: Petr KlariN Klár. Osoby a obsazení – Antonín Důra: Petr Halberstadt, Abbé Roch: Martin Sláma, Major Hugo: Michal Bumbálek, Kateřina Důrová: Tereza Groszmannová, Arnoštek: Jakub Šafránek, Anna: Annette Nesvadbová, Klaun 1: Martin Siničák, Klaun 2: Hana Tomáš Briešťanská. Premiéra 23. 2. 2018 v cirkusovém stanu v parku brněnských Lužánek.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 318)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)