Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 319)
Krátce před činoherní premiérou Věry jsem v Redutě viděl znamenitý dokument Olgy Sommerové o životě a sportovních výkonech legendární gymnastky Věry Čáslavské. Pod promítacím plátnem polehávali z papírů seskládaní ptáci. Jeřábi. Jednoho z nich držela v rukou i autorka filmu…
Japonci tvrdí, že se jeřábi dožívají tisíce let. A prý ten člověk, který dokáže poskládat tisíc těchto ptáků, se uzdraví, i kdyby byl nemocný na smrt… Paní Věra Čáslavská tomu věřila do svého posledního dne…
Jsem opět v Redutě…
Po jevištní pustině,mezi maketou Karla Gotta a trojhvězdím mávajících politiků brouzdá samuraj. Shůry se snáší kladina. U její paty jsou vidět čtyři písmena- ČSSR. Ve vzduchu visí grafický obrys letícího jeřába. Na kladině mučí své tělo Eva Bosáková. Věrka Čáslavská nosí kyblíky s uhlím.
Tak začíná režisérka Tereza Karpianusodvíjet divadelní podobu scénáře Simony Petrů o životní kalvárii sedminásobné olympijské vítězky.
Herečky se převtělily do postav gymnastek. FOTO NdB
Herečky se převtělily do postav gymnastek. Klára Apolenářová je Evou Bosákovou, Isabela Smečková-Bencová tyranskou trenérkou a Gabriela Štefanová tělem i duší Věrou Čáslavskou. Dívky cvičí přeskoky, salta, šňůry, točky, až se nechce věřit, že jde o herečky… Veleobtížná cvičení na bradlech o nestejné výši jsou, díky fantazii pohybového experta Ondřeje Jiráčka, prováděna imaginárně za pomoci dvou holí, jako by šlo o cviky na reálném nářadí…
Dřina, úspěchy, prohry i všední dny vrcholových sportovců jsou konfrontovány s historickými proměnami státu. Na panelu mávajících veličin se střídají fotografie politiků. Velká písmena ČSSR jsou rozmetána, jen božský Kája zpívá a je neměnný. Nenápadná je scéna v okamžiku, ve kterém olympionička Věra podepisuje text provolání Dva tisíce slov…
Hořkost krutého údělu okupované země se přeměňuje v touhu porazit Goliáše. FOTO NdB
Hořkost krutého údělu okupované země se přeměňuje v touhu porazit Goliáše. Vítězství Věry nad ruskými gymnastkami je provázeno povzdechy. Mnohým se úží dech a do očí se derou slzy, jako by se to stalo dnes.
Mezi obřími maketami kráčejících papírových hlav státníků jsou líčeny události, které paní Věru potkaly po návratu z mexické olympiády. Vyloučení z řad sportovní organizace, nezdar manželství, působení ve funkci poradkyně prezidenta Havla a duševní trýzeň po tragické smrti chotě, zaviněné synem Martinem.Prezidentská milost, udělená odsouzenému otcovrahu, je mávnutím na strastiplné cestě loučení.
Nebýt ničím. Být vším. FOTO NdB
Jevištní pustinou, mezi maketami mávajících hlav zpívajícího Gotta, se opět prochází samuraj. Shůry se sypou tisíce papírových jeřábů… Samuraj mluví: Nebýt ničím. Být vším. Se svým svědomím se bude muset každý utkat sám. Ti dole stejně jako ti nahoře.
Světla uhasínají. Antický příběh Věry Čáslavské je u konce… Gabriela Štefanová dohrála. Uklání se. Diváci aplaudují.
Premiéra má úspěch a herci sklízejí ovace. FOTO NdB
Premiéra má úspěch a herci sklízejí ovace. Největších se dostává představitelce titulní role Gabriele Štefanové… Zaslouženě.
Snítky vavřínu patří všem aktérům. Janu Grundmanovi, Martinu Veselému, Kláře Apolenářové, Isabele Smečkové-Bencové i Václavu Veselému. Věra je životním úspěchem autorky Simony Petrů a herečky Gabriely Štefanové. Režisérka Tereza Karpianus vytvořila se souborem Mahenovy činohry nezapomenutelnou inscenaci…
Brno – Komín, 6. 3. 2018
Národní divadlo Brno / Divadlo Reduta, Brno – Simona Petrů: Věra. Režie: Tereza Karpianus, scéna: Jan Tobola, kostýmy: Zuzana Mazáčová, hudba: David Smečka, asistent režie: Petr KlariN Klár, dramaturgie: Lucie Němečková. Hrají: Gabriela Štefanová, Klára Apolenářová, Jan Grundman, Isabela Smečková Bencová, Václav Veselý, Martin Veselý. Premiéra 2. 3. 2018 v Divadle Reduta, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 319)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
