Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 327)

Pane šéditeli, pane šéditeli, víte, proč je manéž? – Nevím… – No přece, aby si klaunové měli kde hrát. Ahá….

Březnové zimy jsou kruté. Po boku sličné múzy Mab jsem se vecpal do tepla cirkusového stanu v Lužánkách, přeškobrtal dřevěné schůdky a usedl v první řadě. Po mé pravici chroustaly děti popcorn. Piliny v manéži vidět nebyly. Jen popcorny tam voněly. Bylo mi jasné, že v tomto cirku koně nebudou….

Cirkus Younák vznikal jako divadelní inscenace na přání producenta a ředitele bratislavského festivalu Pavola Kelley Cirkl´art. Shodou šťastných náhod doputovala inscenace i do Brna.

Mezi sloupy cirkusového stanu se rozvíjela pouťová podívaná. Slovenské „dzievčence“ se kamarádily s diváky. Podávaly jim ruce, vítaly je, nabízely jim skleničky pravé horehronské pálenky. Na vyvýšeném pódiu spokojeně pohlížel pán velkomožný v bílé paruce na bohabojný lid a dráb v modré kamizole velmi nevybíravými gesty vedl přítomné k poslušnosti. Junáci v krátkých zbojnických košulkách vbíhali do diváckých řad, kde bohatým brali, ale chudé nehledali.

Vyzvaní diváci vrhali míčky do okruží osudu a kráska s obrazy utrpení Juro Jánošíka na kostelní korouhvi vysvětlovala, že si veselou oslavou připomeneme historickou tragédii. Popeluška zachumlaná do hábitu zametala manéž a dráb jako divý uzurpoval diváky. Upravoval jejich držení těla, bral jim svršky a házel pod pódium… Na pódiu stála dřevěnice, stánek se zeleninou a šikmá stěna střechy salaše.

Dráb zavelel. Na kruchtě se rozezvučely struny cimbálu, ozvala se fujara, akordeon, kytara, housle. A dzivčence spustily: V pondelok doma nebudem. Čtyři junáci se změnili ve skákače. Vybíhali na šikmou stěnu a v obratných kozelcích dopadali na pódium. Dědinská náves byla náhle cirkusem.

Upratovačka se stala akrobatkou proplétající své vnady ve visutém kruhu pod kupolí šapitó. Mocipán odložil paruku, zasvítil holou hlavou, vzal do rukou vodicí hůlky a žongloval s diabolo kalíšky jako ďábel. Modrý dráb vyhazoval jablko a marně se je snažil zachytit na čepel šavle. Obrovitý medvěd předváděl nevídané kousky na tyči a nejpohlednější z junáků roztáčel na obrovitém cirkusovém dvoukole bolestný smutek utrpení. Ženičky v krojích, s květinovými věnečky ve vlasech, braly mládence do náručí, tančily, zpívaly. Byly solí i cukrem cirkového reje… Ta nejsvůdnější vyšplhala po bělostných šálách do závratných výšek a tam, z křivek a oblin, kouzlila bubliny vábnosti těla.

Dzivčence počarovné, zpíval bych se slovenskými krasavicemi, nebýt zle se tvářícího drába chystajícího se předvést vrcholné klaunské číslo masakrování jablek na maděru za pomoci zlámané šavle…

Skákači jako zběsilci skákali na trampolínách. Ve vzduchu kreslili výkruty, salta a roznožky. Dopadali na pódium, rozbíhali se a jako ptáci opět rotovali prostorem. Dívky a junáci křepčili a zpívali: A ja taka dzivočka, cingilingy bong. Ohnivá melodie diktovala tempo. Cirkusové klání vrcholilo.

Dráb organizoval postavení vrhací lavice s košem zeleninových odřezků, které skokem na její okraj odpálil do řad diváků potetovaný zbojník… Vedle mé hlavy prosvištěla hlávka zeleného salátu… Slovenská commedia dell´arte v podobě nového cirku byla u konce.

Diváci aplaudovali a nechtěli děkující cirkusáky pustit z manéže. Vše ukončil rezolutním gestem dráb, režisér představení Adrian Schvarztein: Fine. Alou, ve a casa!

Zimou více než vlezlou jsem klopýtal umrzlými stezkami lužáneckého parku. Dívka Mab, dva kroky přede mnou, pravila: Cirkus bez tortury zvěře. Místo toho drezura člověka, folklor a vesnické radovánky s dívčí kapelou. Skvělá protiváha synteticky tráveného času ve virtuálním světě…

Mrazivý vzduch mi bral dech. Řekl jsem: Pane šéditeli, manéž je, aby si klauni měli kde hrát…

Brno – Komín, 25. 3. 2018

Younak, Bratislava, Slovenská republika – Cirkus Younák (Slovensko, Česká Republika, Rakousko, Španělsko). Cirkusový stan Národního divadla Brno v lužáneckém parku, 16. 3. 2018.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 2. dubna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 327)

1. Josef Pelikán

   

   Mistr slova Jaroslav Tuček
   opět vtahuje do děje tak umně a barevně, že se mi zdá, jako bych skutečně viděl ty mistrné kousky i líbezné křivky…
   Určitě bylo hezky a mile ve vyhřátém a zaplněném šapitó a tím více mrazilo zpáteční trmácení tak nezvykle studeným březnovým večerem.
   Jedno poučení si také odnáším i já, pane šediteli: Manéž je, aby si klauni měli kde hrát…

   04.04.2018 (18.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ