Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 328)

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie na brněnské Křenové ulici je šperkem mezi chrámy. Secesní stavba s interiérovým zdobením zlatavými obklady mramorovaných destiček a s vynikajícími parametry akustiky byla hostitelem neobvyklého koncertu. Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů v ní uvedl oratorium svého uměleckého vedoucího Petra Varmuži Vyšli za potok, do zahrady. Lidové pašije dle svatého Jana.

Zájem diváků byl převeliký. Věru, musel jsem se stát hodně štíhlým, abych se usadil v chrámové lavici mezi dvě hubené dívenky, studentku muzikologie a kamarádku Mab…

Před obřadním stolem stály stojany s mikrofony. Z pod secesní kazatelny vyšel dlouhý průvod krojovaných hudebníků a svátečně oděných pěvců sboru a sólistů. Zaznělo cvrnknutí cimbálu a zaševelení strun… Už to drobounké ladění mělo v sobě zárodek něžného rozjímání. Housle, cimbál, šalmaje zanotily „tu našu, hen kdesi od Mistřína či Kyjova nebo Šardic“ a hlasy smíšeného sboru pohladily líbeznost bohatě zdobených stěn. Kostel se proměnil v horu Olivetskou i v zahradu Getsemanskou, kde se po našem, moravskoslovácky, modlil Ježíš.

Melodie byly prosté a zapamatovatelné. Takové, co zpívává pan farář při mši. Hudební motivy se monotónně opakovaly vzbuzujíce dojem sloky jedné písničky. Bylo požitkem poslouchat pěvecké výkony sólistů – Tadeáše Janoška, Michala Marholda, Kláry Varmužové a Lucie Hubené. Všichni vynikali hlasovou lahodností i brilantní výslovností.

Poryvy zbožných vzedmutí přinášely do oratoria akordy skvěle hrající cimbálovky… Měl jsem pocit, že vzmachů mohlo být i více a že mohly být hudebně bohatší. Ovšem je otázkou, kdyby byly košatější, nevybočily by z chtěné prostoty lidových písní?

Obdivuhodně zvládal lidovou notu oratoria mistřínský sbor Amatores musicae antiquae. Vyšší polohy mužů byly sice jeho určitou slabinou, ale také i potřebným kořením skladby.

Poslední týden života Ježíše Krista se tak odvíjel v laskavé velebnosti vesnické farnosti, ve které se zastavil v časech zbožné minulosti…

Provedení lidových pašijí mělo u diváků zasloužený úspěch. Potlesk byl dlouhý, předlouhý…

Šli jsme volným krokem Křenovou ulicí a měli povznášející pocit, že je svět krásný… Mab si pozpěvovala: Velikonoce začínají… Ve Svitavě blikotaly odrazy nebe. Pravil jsem: Koukni, rostou sedmikrásky… Něco mi padlo do oka… Žmoulal jsem si víčko. Mám v oku hvězdu, řekl jsem. Mab se usmála: Tak to Velikonoce už začaly…

Brno – Komín, 3. 4. 2018

BROLN, Brno – Petr Varmuža: Vyšli za potok, do zahrady. Janovy pašije, lidové oratorium. BROLN, AMA a sólisté Tadeáš Janošek, Michal Marhold, Klára Varmužová, Lucie Hubená. Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie na Křenové ulici v Brně, 26. 3. 2018

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 7. dubna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 328)

1. Josef Pelikán

   

   Janovy pašije Petra Varmuži
   musely v nádherném chrámu na Křenové se skvělou akustikou krásně znít. Že přilákaly jejich krajana, autora zasvěceného, poučného a krásného Mudrování nejen nad divadlem Jaroslava Tučka nepřekvapí. Kdybych tam byl, možná bych si také musel žmoulat víčko kvůli velikonoční hvězdě v oku…

   16.04.2018 (12.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ