Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 334)
Na scéně stála stylizovaná stavba miniaturního panoramatu Ostravy s vyhaslým komínem a s plápolajícími nohavicemi z džínoviny na prádelní šňůře. Pod siluetou města křepčí herci. V rukou mají hudební nástroje, vytrubují, drnkají a halekají písničky Jarka Nohavici, synka, co je bytostným chacharem. Rodem i povahou. Rozehrávají jeho průpovídky a radují se z jeho vtipností. Nohavicovy písničky si mnozí diváci prozpěvují spolu s herci…
Ladovská zima, obrázek jako z pouti. Z nebeských rour se sypou konfety, kajsi fajna baba je luxuje, bo je to bordel. Děvuchy ukazují, jak se jim zapalují lýtka a povětřím poletuje cosi – možná popílek v podobě anděla kominíka. Prkna znamenající svět ozvláštňuje mohutná opice a rozesmátí aktéři hulákají – tan tan tan orangutan, tan tan tan na propan-butan.
Ladovská zima, obrázek jako z pouti. FOTO DR
Čápi sedí na komíně, čechrají si boky, že někteří lidi jsou svině, to vím přece roky… Hraná pohádka o vodníkově dceři, zakleté do vybuchující konzervy lančmítu je rozkošná kabaretní obludnost, uváděná ve světové premiéře.
Skotačivá naivita poetických textů divákům imponuje, chechtají se, až mi zaléhá v uších. Kabaretiéři se trumfují. Špílcují a dovádí. Jejich bujarost se přelévá do řad publika. Ve třetí řadě sedící dáma se jmenuje Čarvášová a volá mobilem svému choti: Jsem v divadle a je to, fakt, moc dobrý… A už je na jevišti a už zpívá: Vzala jsem si vola, furt mi enem volá… S tím se nedá nic dělat, kabaret je pro lidi…
Tok kabaretních „piškuntálií“ byl občas přerušován tklivými cézurami. FOTO DR
Tok kabaretních „piškuntálií“ byl občas přerušován tklivými cézurami. Jednou z nejzdařilejších zastaveníček bylo provedení písně Můj anděl strážný zpívané a cappella chórem a sólistou Petrem Smiřákem. Kabaret se stal i mírně politickým, to když herci běhali s podpisovými archy mezi diváky a vynucovali si jejich podpisy pod petice. Diváky rozdělili na dvě poloviny, aby jedni mohli svobodně volat Hanba, hanba a druzí Sláva, sláva. Vrcholem se stala rozehraná, Vladimírem Řezáčem výtečně zpívaná píseň Franta Šiška o kdysi populární soutěži Milionář.
Dokud se zpívá, ještě se neumřelo… FOTO DR
Vrchovatou měrou nasypal vrchní kabaretiér, scénárista a režisér Kabaretu Nohavica Vlastimil Peška kabaretní kotel… Nakonec nechal svůj soubor zazpívat Nohavicovu píseň nejmilejší Dokud se zpívá, ještě se neumřelo…
Paní šatnářce jsem poděkoval za podání kabátu a smutně prohodil: Škoda, že už nezpívají…
Brno – Komín, 2. 3. 2018
Divadlo Radost, Brno – Jaromír Nohavica, Vlastimil Peška: Kabaret Nohavica aneb Barevné korálky na šňůrce, ale také Dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Hudba a texty písní Jaromír Nohavica, hudební aranžmá a režie Vlastimil Peška, výprava Jaroslav Milfajt, pohybová spolupráce Ladislava Košíčková. Osoby a obsazení: Jarek — Vladimír Řezáč, Jaromír — Radim Sasínek, Jarin — Petr Šmiřák, Jarda — Pavel J. Riedl, Jarouš — Jiří Daniel, Jaroušek — Martin Cenek, Jarmil — Vratislav Aťa Lukáš, Jarinek — Jiří Skovajsa, Jára — Jan Uhřík, Jarka — Michaela Baladová, Jarča — Michaela Rotterová, Jarina — Eva Lesáková, Čarvášová — Kateřina Höferová. Premiéra 2. března 2018. Psáno z předpremiéry 1. března 2018.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 334)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
EugenieDufková
Musela to být krásná podívaná,
takové divadlo na divadle o divadle……kde se sešli právě ti praví pánové, Peška, Nohavica, herci, muzikanti, výtvarníci – a pak ještě ten, kdo to o nich napsal.
28.04.2018 (7.14), , Trvalý odkaz komentáře,