Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 335)
Je teď taková doba, divadla se zbavují klasického žánru – operety. V Brně operetu odvál vánek stavební rekonstrukce domicilu divadla Reduta. Soubor, který operetu, ale i muzikál „uměl dělat“, byl rozpuštěn, „směrná čísla“ a s nimi spojené peněžní obnosy byly převedeny jinam, pod správu Městského divadla. Opereta v Brně zemřela. Spolu s ní odešel i její obhájce, znalec, kustod, dramaturg, profesor Ivo Osolsobě…
Opereta, jak mě učil dávný kolega, skvělý „opereťák“ Tonda Julínek, je pohádkou o lásce. Má jednoduchou dějovou zápletku a vždy dobrý konec. Mluvených slov by měla mít méně, o to více lahodných melodií. Vedle hlavního milovnického páru, hezkého tenoristy a krásné subrety, musí mít také komiky… A pamatuj si, komiku, mluvit a zpívat musíš lehce v hlasovém posazení, aby tě diváci slyšeli a rozuměli ti… A paní Butorová, subreta mých studentských snů, říkávala: Mějte operetu rád, odmění se vám…
Divadlo na Orlí bude poprvé patřit operetám. FOTO VOJTĚCH KÁBA
Trochu nevěřícně jsem četl zvací karetku: Divadlo na Orlí bude poprvé patřit operetám. Českou premiéru operety Vdova Grapinova uvedou studenti Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Druhá opereta večera, Zasnoubení při lucernách skladatele Jacquese Offenbacha, byla v Brně uvedena naposledy před padesáti lety. Dvě operety v jednom večeru mají premiéru 17. března…
Do posledního místečka sál zaplněný studenty, pedagogy a pamětníky, žil v očekávání. V hloubi orchestřiště se usmívali mladí hudebníci, za dirigentským pultem se smál vytáhlý Joel Hána, dirigent oduševnělých, energických gest. Vedle mne sedící dívenka pravila kamarádce: Viděla jsem generálku, hodně se nasmějeme… Vmísil jsem se do hovoru: V to doufám, slečno…
Viděla jsem generálku, hodně se nasmějeme… FOTO VOJTĚCH KÁBA
Operetu Vdova Grapinova složil v roce 1859 Friedrich von Flotow pro divadlo přítele Jacquese Offenbacha, který byl jejím prvním režisérem i dirigentem. Příběh je prostý: bohatá vdova Grapinová přijede na panství markýze de Brexideus a po kratochvilných taškařicích se stane markýzovou manželkou.
Talentovaná režisérka Natálie Gregorová vymyslela a připsala do operety dvě mladokomické role klaunských hybatelů, sluhů a venkovských podržtašků, kteří překvapovali diváky pohybovými i slovními nápady. Jejich představitelé – Dušan Kraus a Adam Kaňák – si několikrát vysloužili potlesk.
Studentka scénografie Kateřina Doleželová nechala nad jeviště zavěsit pozlacenou konstrukci velkého diamantu. Pod ni nastavěla několik posuvných, průsvitných panelů „létacích“ dveří umožňujících bláznivě rychlé proměny interiérů markýzova sídla.
Vdova Líza Ivany Pavlů byla přesvědčivější v držení postavy než v pěveckém partu. FOTO VOJTĚCH KÁB
Markýz v podání Michaela Robotka byl spíše potrhlým mladokomikem. Nápad s ukrýváním hlavy do přetahovací šály, podobné včelařské masce, považuji za méně šťastný… Sluha Vincent Michala Marholda působil jako klasický milovník. Překvapil lahodným bas-barytonovým témbrem hlasu a elegancí. Vdova Líza Ivany Pavlů byla přesvědčivější v držení postavy než v pěveckém partu. Její soprán měl problémy s přechody do vyšších poloh… Inscenace byla ke škodě zatížena přílišnou snahou o rádoby „komiku“.
Zasnoubení při lucernách, radostné Offenbachovo dílko od prvních tónů lehce tryskající hudby přesvědčilo diváky o inscenační trefě do černého. Režisérka i aktéři si tentokrát s lehkostí operetního žánru porozuměli. Příběh o lásce statkáře Petra ke schovance Denise byl kořeněn komediálními výkony. Inscenace jiskřila nápady.
Inscenace jiskřila nápady (Natálie Bordácsová v roli Schovanky). FOTO VOJTĚCH KÁBA
Ondřej Líňa v gumových holínkách statkáře, Natálie Bordácsová v roli schovanky s batůžkem a plyšovým medvídkem na zádech, Eli Our s vycpanými ňadry útlé Kateřiny i Mariana Ambrožová s Fanchettinou předimenzovanou zadnicí si představení „užívali“. Blonďatá Eli Our pohazovala bujným poprsím a křepčila jako divá, až jsem měl chvílemi pocit, že to na jevišti řádí mladá Veronika Butorová. Zdatně jí konkurovala skvěle zpívající Ambrožová. Vycpanou zadnicí kroutila jako žonglérka s míči. Duo inteligentních venkovanů v podání Dušana Krause a Adama Kaňáka předvádělo krokové variace a skoky hodné produkce cirku. A „špílců“ bylo v inscenaci nepočítaně.
Duo inteligentních venkovanů v podání Dušana Krause a Adama Kaňáka předvádělo krokové variace a skoky hodné produkce cirku. FOTO VOJTĚCH KÁBA
Poklonu si zaslouží choreografie a pohybová spolupráce Hany Litterové… Nade vším tím strhujícím „blbnutím“ se klenula duha mistrovské hudby papá Offenbacha ve výtečné interpretaci Janáčkova akademického orchestru řízeného Joelem Hánou.
Vivat mládí, vivat academia, vivat opereta!! Pánové Osolsobě a Julínek by jistě měli radost…
Brno – Komín, 22. 3. 2018
Divadlo na Orlí, Brno – Friedrich von Flotow /Jacques Offenbach: Vdova Grapinova / Zasnoubení při Lucernách. Vdova Grapinova – Hudba Friedrich Von Flottow, libreto Carl Friedrich Wittmann, český překlad Václav Málek, dramaturgická úprava textu. Natálie Gregorová. Zásnuby při lucernách – hudba Jacques Offenbach, libreto Michel Carré a Léon Bettu, český překlad Václav Málek. Režie Natálie Gregorová, dirigent Joel Hána, asistent dirigenta Filip Urban, výprava Kateřina Doleželová, light design Jonáš Garaj, pohybová spolupráce Hana Litterová, hudební nastudování doc. MgA. Tomáš Krejčí, Joel Hána, Filip Urban, Tomáš Küfhaber, Markéta Ottová, produkce Eliška Volfová, Martina Watzková, Lukáš Kus, asistenti produkce Tereza Kropíková, Dagmar Petrů. Premiéra 17. 3. 2018
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 335)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
