Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 343)
V Brně máme kousek pod nemocnicí U svaté Anny kulturní zařízení zvané Leitnerka. Je to přízemní magazín, ze všech stran obklopený vysokými obytnými domy.
Pravila kamarádka Mab: Divadlo Líšeň tam bude hrát o andělech. Když jsem byla malá, četla jsem knížku romských pohádek „Pekloneberáj“ od Eriky Manuš. Docela bych ráda představení o holčičce, co potkávala v lese andělíčky, viděla… Usmál jsem se. Královno z oříšku měsíčné noci, malé kouzlo, a jsme tam.
Na rohatou haluz dosedla dřevěná panenka, až to chrustlo. FOTO archiv DL
V hangáru, po levé straně u zdi, na pětiřadé elevaci seděli maminky, tatínkové a caparti. Jeden mrňous se dožadoval klacíčku, trčícím z plůtku vyhlížejícím jako pult. Principál Luděk Vémola se k němu naklonil: Vydrž, Vašku, teď ne, teď budeme pro tebe hrát. Až dohrajeme, půjčíme ti klacíky i vercajk a budeš si moct vyřezávat třeba koně nebo psa…
Paní principálová Pavla Dombrovská zazvonila na zvonec a na rohatou haluz dosedla dřevěná panenka, až to chrustlo. A hups, seskočila doprostřed pultu. Gestikulovala rukama, třepala nožkama, až jí všechny klouby chrastily.
Klučina za mými zády poznamenal znalecky: Mami, to je loutka. Ono jí tak lupá tělo. Fakt. Umí také pískat na píšťalku. Uvidíš. Měli jsme ji ve školce.
Tati, myslím, že se bojím. FOTO archiv DL
Pan principál foukal na flétnu a paní principálka zpívala. Panenka bloudila lesem a měla hlad. Pan principál ji poponášel a paní principálka jim drobnou lampičkou svítila na cestu. Přilétali křídlatí ptáci stvoření z kořánů, haluzí a hadříků. Zvedal se vítr.
Tati, myslím, že se bojím, zakvikl hlásek po mé pravici. Neboj, bude to v pohodě, z potvor budou andělé.
Skutečně, tři sošní, křídlatí tvorové sestoupili z nebes a zůstali trčet v ovzduší jako svítící znamení…
Mami, je to poetické? FOTO archiv DL
Holčička se zeptala: Mami, je to poetické? Maminka odpověděla: Je. A neruš…
Dřevěné panence zářily oči, ale paní principálová zaklinkala na zvonec a diváci zatleskali. Mab řekla: Byla to taková krátká, pěkná pohádka. Tak akorát před usnutím.
A pak už děti dostaly do rukou nebozísky, dláta i špalíčky dřevíček a za asistence dvojice principálů se z nich snažily vypiplat své první loutky…
Šli jsme po chodníku Leitnerovy ulice. Řekl jsem: Pavla Dombrovská i Luděk Vémola jsou odchovanci režisérky Evy Tálské. Znám je dlouho ze Studia Dům. V roce 1998 vytvořili Divadlo Líšeň. Experimentují, vymýšlejí, hledají… Loutky jim dělá brněnský řezbář Antonín Maloň. Jejich nejlepším představením, které jsem viděl, je stínohra Sávitrí, inscenace vonící Orientem.
Petrov tloukl celou a Mab někam spěchala. Sedl jsem na tramvaj a jel domů koukat se na komínský les…
Brno – Komín, 19. 5. 2018
Divadlo Líšeň, Brno – Pavla Dombrovská: Andělé z lesa (na motivy pohádky Eriky Manuš. Scénář a režie: Pavla Dombrovská, loutky Antonín Maloň. Scéna, rekvizity a hrají: Luděk Vémola, Pavla Dombrovská. Premiéra leden 2011. Psáno z reprízy 18. března 2018 v kulturním zařízení KVS na Leitnerově ulici.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 343)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
