Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 346)

Zdá se, že dobu cirkusů odvál čas. Tedy těch s plátěnými stany a pilinami v manéži. A přesto se rodí děti s touhou stát se cirkusovými klauny či šašky ve varieté. Pro tyto roztoužené, domnívající se, že na to mají, zřídila Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění Ateliér fyzického divadla.

Byl parný podvečer. Unavený a upocený jsem vstoupil do nízké budovy Klubu Leitnerova v naději, že si odpočinu. Vykouklo na mě strašidlo, halama v bílém prostěradle s hrbolem na prsou a uzlem turbanu na hlavě. Drželo v rukou rouru a koukalo. Zeptal jsem se: Mohu dál? Odpovědělo: Áno. Vitajte!

Vešel jsem do sálu. Vystartoval na mě odrbaný bezdomovec: Joj, môj najmilší spolužiak zo strednej školy. Bol si naozaj najmúdrejší. Sundal z hlavy beranici a položil ji na zem. Snad abych mu do ní dal peníze. Vieš hrať?, strkal mi do ruky ukulele. Umím. Na harmoniku. Je tohle harmonika? Chlapec hrající bezdomovce zkoprněl. Improvizace mu moc nešla. Možná ji ve výuce ještě nebrali…

Pravil jsem Mab: Podivný tvar Co nám bude rozchechtat – v  českém jazyce neobvyklý.

Proč? Odpověděla Mab. Když klaunové, tak jedině – co nám bude rozchechtat.

Vezmu-li v potaz propagační slogan – setkání s klauny, buffony a dalšími kreaturami –, pak ano. Souhlasím.

Někteří přicházejí, protože se trápí, jiní jsou tady, aby potrápili vás, četla Mab z displeje mobilu. Autorské komediální výstupy studentů druhého ročníku Ateliéru fyzického divadla JAMU a osobitý humor každého z nich, dočetla a usmála se. Máme se na co těšit.

Daniel Kvašňovský, kterého bylo slyšet zvučně provolávat Môj spolužiak zo strednej školy, předstoupil před diváky a odešel mu bujarý hlas. Tréma prvního vystoupení udělala své… Příběh prosícího bezdomovce o tom, jak děti potřebují jíst a peněz je třeba, proklopýtal… Zato Lucie Hrochová v monologu madame H. halasností nešetřila. Komediálně, rozmáchlými gesty kreslila dryáčnickou teatrální bestii a vysloužila si uznalý potlesk. Náznaky stylizované výslovnosti naznačily, že to se svou hereckou budoucností myslí vážně. Smysl pro decentní komický projev prokázala Pavla Kopřivová v etudě hrané v pomalém tempu Poslední tanec Bat-Erdene o mongolské babičce hledající své předky. Autorský monolog Daniela Kvašňovského na motivy postavy Holdena z knihy Kdo chytá v žitě prokázal, že chytit se není snadné, ale možné… Kratičké ohlášení pauzy Lucií Hrochovou navléknuté do monstr-róby okázale nalíčené, v blond paruce blazeované dámy světa, potvrdilo starou divadelní pravdu, že není malých rolí.

Juraj Mitro předvedl kreaturu hodnou fantaskní pohádky Zvíře Modrovous Richard III. Z levého pahýlu ruky mu visel úplet s houpající se koulí, pravý pahýl směřoval vzhůru a byl ukončen zobanem podobným poupěti masožravé rostliny. Démonicky žádal diváky, aby zastavili pohyb houpající se koule. Na závěr je pokropil vodní sprchou z poupěte pařátu. Etuda Kosmos kvítá na téma marné člověčí snahy ovládnout moc vesmíru diváky zaujala.

Nejajímavějším se stal klaunský výstup Adama Matouše On the Way to the Ultimate Meditation. Člověk vrostlý do hábitu bělostné příšery s dlouhatánskou troubou z Jericha, mátořil prostor tichým šelestěním hlasu šarlatána, aby nutil a přinutil diváky konat ošklivosti. Plivat do černé nádoby a opakovat text: Push the shit away. Pak se jako bájný krysař z báje odplížil z dopadu světel reflektorů… Nikola Dubovanová s klasickým znakem klaunů – červeným nosem – v etudě Poslední svazek si dlouho hrála na svém „písečku“, až posléze odcizovala divákům tašky a peněženky…

V závěrečném spirituálním obraze všech kreatur, buffonů a klaunů mi hlavou prolétla vzpomínka na festival bláznů v Amsterodamu, kde jsem se poprvé setkal s takto stylizovaným světem lidské psyché. Tehdy jsem člověka žijícího v podobě chodící muchomůrky, nechápal… Dnes vím, že jde o řemeslo a že naučit se být dobrým hercem schopným zahrát vše, je těžkou řeholí i torturou, kterou každý smrtelník nezvládne.

Šli jsme Leitnerovou ulicí. Mab pravila: Zajímavé, šéf ateliéru je Francouz, studující Slováci a Čechů málo. Pokropili mi bílou halenku vodou, nešikové…

Jít na večer s klauny je nebezpečné. Klauni umějí být i škodolibí, řekl jsem a škobrtl o jamku v chodníku. Vyrovnal jsem balanc a dokončil myšlenku. Moudrost klaunů roste s věkem.

Kéž by k tomu tihle adepti dorostli, uzavřela hovor Mab a po anglicku zmizela. To víte, Shakespearova královna noci to umí.

Brno – Komín, 3. 6. 2018

Ateliér fyzického divadla JAMU, Brno – Co nám bude rozchechtat. Autorské komediální výstupy studentů druhého ročníku Ateliéru Fyzického divadla JAMU. Účinkující: Dubovanová Nikola, Hrochová Lucie, Kopřivová Pavla, Adam Matouš, Kvašňovský Daniel, Mitro Juraj. Pedagogické vedení, capo comico a light design (ve spolupráci s Alešem Lenomarem v Leitnerce): Pierre Nadaud. Premiéra 1. 6. 2018 v klubu Leitnerka, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 9. června 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 346)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ