Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 347)
Byl jsem opět na Vitce… Inscenace se posunula k preciznosti… je moc dobrá… Proto o ní opět píšu…
Hru Kateřiny Tučkové Vitka inscenovala Anna Petrželková v Divadle Husa na provázku jako sled obrazů sugestivně divých snů člověka bojujícího o život. Herci do představení vstupuji pozpátku. Podoba Vitce nemilé matky se prolíná s postavou manželky skladatele Martinů, Vitčini milenci se unisono odhalují do bělostných trenýrek a stávají se trofejemi mladinké, muzikou trefené děvčice.
Představitelka titulní role Tereza Marečková je stylizována do surrealistické podoby šklebící, rozmarné, ctižádostivé dívky. Její zelení nadýchané šatičky, černé mikádo s dětskou mašlí, bílá košile s motýlkem a upnutý frak nebo vulgárně střižené šatky ze srsti šelmy z ní dělají rozkošnou bytost. Zoufalé pobíhání mezi notovými stojany a černě oděnými hudebníky s nahatým korpusem dětské panenky v ruce, kdy se jí v hlavě rodí notičky melodie, nebo když odloží taktovku, vezme houslistovi nástroj a zahraje brilantní houslové sólo podtrhuje souznění s odvážnou režijní koncepcí.
Autorka Tučková si všímá tužeb českých hudebníků po uznání a proniknutí do přízně velikých západních států. Režie tuto skutečnost s ironií převádí do obrazů. Martinů je podporován francouzskou manželkou, švadlenou Charlotte ozdobenou masivním kloboukem. Pianista Firkušný, s šaškovským kornoutem a v bílých rukavicích, hraje na večírcích vlivných. Zmínka o Vitčině londýnském koncertu je rámována swing tančící zlatou mládeží… Nemocná Vitka trpí v Paříži hladem. Se svou spolubydlící se pod péřovou dekou třesou zimou… Okupace německými vojsky a rozpad Československa zrychluje řazení obrazů horečného snu. Režisérka nasvěcuje trhlinu uprostřed dekorace krvavým pruhem.
Vitčin milenec, možná poslední z řady, Jiří Mucha po napadení Francie narukuje. Jako válečný dopisovatel se s umírající Vitkou žení. Pětadvacetiletá Vitka, v nachově sametových šatech blouzní. Do posledních chvil slyší rodící se hudbu. Diriguje. Loučí se výkřikem: Tak to bude…
Kateřina Tučková svou Vitku napsala na zakázku „odešlého“ uměleckého šéfa Vladimíra Morávka. Provázkům, uvyklým přeskakovat lehce z role do role rozličného charakteru, byla nepopiratelnou inspirací k vytvoření zapamatovatelných výkonů. Model skladatele Bohuslava Martinů si možná i s hercem Dušanem Hřebíčkem vypůjčila z Otvírání studánek uvedenými brněnským Národním divadlem. Inscenace Anny Petrželkové Vitka je oslavou skutečné divadelní komediálnosti i bohaté režijní nápaditosti.
Mab byla zamlklá a náhle zmizela. Byla pryč. Do hodiny duchů přitom ještě něco času chybělo. Čert ví, jak tomu rozumět… jak to vlastně s Mab je…
Brno – Komín, 5. 6. 2018
Divadlo Husa na provázku, Brno – Kateřina Tučková: Vitka, příběh mladé talentované brněnské skladatelky, dirigentky a femme fatale Vítězslavy Kaprálové. Režie Anna Petrželková, dramaturgie: Lucie Němečková, scéna: Lenka Odvárková, kostýmy: Hana Knotková, hudba: Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů, Petr Hromádka, inspice: Lenka Jirků, asistent režie: Matej Synák. Hrají Tereza Marečková (Vitka), Dušan Hřebíček (Bohuslav Martinů), Vladimír Hauser (otec Václav Kaprál), Ivana Hloužková (matka Vituše Kaprálová / Charlotta Martinů, manželka B. Martinů, švadlena), Jan Mansfeld (Ota Vach, spolužák a milenec / Ivan Tondr, voják), Adam Mašura (Theodor Schaefer, pomocný pedagog ve škole kaprálových, milenec), Tomáš Milostný (Rudolf Kopec, letecký inženýr, vedoucí folklorního kroužku a milenec), Ondřej Kokorský (Jiří Mucha, spisovatel, milenec a manžel), Tomáš Žilinský (Rudolf Firkušný, pianista), Simona Zmrzlá (Jarmila Vavrdová, kamarádka zpěvačka / Líba, pařížská kamarádka / členka emancipačního hnutí ŽNR – Ženská národní rada), soubor DHNP (pedagogové / obdivovatelé Bohuslava Martinů / filharmonici). Hudba: Martin Jakubíček (klavír), Martin Holinka (housle), Petr Stupka (violoncello), Petr Kovařík nebo Radek Zapadlo (saxofon). Premiéra 23. února 2018 ve Velkém sále DHNP. Psáno z reprízy 3. června 2018.
///
Více na i-DN:
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 317)
…
O inscenaci jsme psali v DN 6/2018:
Výjimečná žena budiž posuzována jako muž!
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 347)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)