Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 35)

Člověk si říká, dost, takhle to dál nejde, já se musím propracovat k veselosti, k optimismu, k nějaké naděje nosné konstrukci… Vydal jsem se do Divadla Krajiny mezi kumštýře.

V zadýmeném Paláci Prigl mě přivítal záhadně se usmívající duchovní otec všeho zdejšího pohybu Pavel Trtílek. To jsem rád, že jste přišel, od zítřka budeme mít v provozu větrání, dnes tady máme vzácné hosty, soubor klaunů, dadaistů až ze severu, z Teplic, budou hrát Learovanou.

Co to, pane?

Dadaistickou parafrázi Shakespearova Krále Leara, ale dobrou, uvidíte sám. Říkají si Matějka a spol. Před dvěma roky jsem je viděl na prvním ročníku brněnské festivalové přehlídky amatérských souborů Divadelní BAF v sále Břetislava Bakaly.

Dám na vás, pane. Těším se. Posledně jsem tady obdivoval klauny z JAMU.

No, tohle jsou klauni amatéři. Ale dobří. Hrají sobě pro radost.

Dva pánové a jedna dáma klaunili ve stylu dávných forbín mistrů Wericha a Horníčka skutečně sobě pro radost. Nepočetné obecenstvo bylo vstřícné, ochotně se smálo a nechalo se vtáhnout do hodinového dění. I já se usmíval. Dada vítězilo nade vším. I nad příběhem Shakespearova Krále Leara.

Prchal jsem z Priglu, abych si na čerstvém vzduchu mohl nečekaný příval dadaismu vychutnat. Pavel Trtílek mně položil otázku: Tak jak? Odpověděl jsem: Měl jste pravdu. Dobré dada. Je vidět, že potulné komedianty máte v oblibě.

V tichu domova jsem Googlu zadal heslo Matějka a spol. Na posečené louce, s kupou sena za zády, dva šedovlasí, na krátko střižení páni Zdeněk Matějka a Josef Pondělík s pohlednou dívkou Karolínou Waldsteinovou skotačí po dřevěném kotouči. Hup na špulku! Četl jsem: Bílý balet mezi divadly. Prioritní pro náš tým je setkání a setkávání se s diváky, s ženami, se psy. Má-li kdo právo na experiment, je jím ten, kdo je za to neplacen. Tahle dada věta se mi zaryla do paměti. Právo na experiment má jen ten, kdo je za to neplacen. Chytré, tuze chytré. Současné. Chápu, proč má dramatik Trtílek dadaisty z Teplic rád.

Pouštím televizi, protože ticho samoty je zlé a já chci být veselý. Surfuji programy do rytmu valčíku Na krásném modrém Dunaji. Televizor heká, skřeká, drnčí a mrmle. Ovládací krabička vypoví službu v okamžiku, kdy z obrazovky ševelí až svatá tvář kulaťoučkého politika hnutí Ano: Máme nachystána úsporná plošná desetiprocentní opatření pro všechna ministerstva. Ojojoj! Mluvící melounek je podoben panu dadaistovi z Teplic a věru, že jeho věta také jako dada zní. Jenomže když tuhle větu říká v televizi zástupce téměř vítěze voleb, pak to asi dada nebude. Nebude to ani uřeknutí se, protože pán melounek na to nevypadá. Je celý usměvavý a sametový. Ovšem není-li to dada a ani uřeknutí se, pak to může znamenat jen jediné, náš stát je až po uši v černém dada, tedy v prdeli. Jestli ještě státem vůbec je.

Zprávy o jednáních možného sestavení příští vlády mně připadají také jako dada. Sci-fi dada z pravěku. Oštěp je marcipán, klacek medulička a banán bumerangem.

Raději být po tmě. Dělat, že nevím, neznám, již jsem zvracel a zítra se probudit. A až se probudím, půjdu do Priglu radovat se z dalšího dada pana Matějky a spol.

Sedím opět v kvelbu a poslouchám Pavla Trtílka: Četl jsem vaše poslední Mudrování o působení chemie na člověka a na svět, tuze dobře napsané, prokombinované, ale ten váš pesimismus, pane, ten je strašný. Nejhorší ale na tom je, že máte pravdu.

Jo, Pavle, o úpadku doby psali již mnozí, mezi nimi i náš Karel Čapek. Je to pořád dokola. Ale já jsem globálně vzato optimista. Dle vědců má naše Země před sebou ještě půl druhé miliardy let otáčení se, než ji Slunce spálí na škvarek, tak co?

V sále je nás poskrovnu a klaunům se nevede. Váznou texty, vázne souhra, jen to dada se chválabohu koná. Dává se hra zvaná Elsinor. Do uší mi natékají Shakespearovy slavné árie. Být či nebýt. Běž do kláštera, Ofélie. Umíte hrát na flétnu? Je to smutné představení. Smutná je i dívka, klaun, co si zpívá. Záhy je konec a pan Matějka mě chválí, že pozoroval, jak se mi smějí očička.

Sedíme u stolu, usrkávám nealko pivo a meditujeme na téma vládních úspor. Nevím, jestli si to dovedete spočítat, ale když ministerstvo kultury může v současnosti čerpat ze státního rozpočtu jen půl procenta, kolik bude moci dávat na kulturu v budoucnu, když politici z hnutí Ano z toho půl procenta sundají ještě deset procent. Víte, pánové, co to znamená?

Vím, řekl Pavel Trtílek. Unavený klaun pan Matějka si nechal přinést tři panáky a smutně konstatoval: To je škoda, že vy dva nepijete, zase na to budu sám. Popíjel a poslouchal mou filipiku na téma prospěšnosti občanských společností. Jak jim zákony a nařízení neumožňují uživení hereckých trup, protože ze získaných peněz nemohou platit nejdůležitější článek divadelních představení, totiž herce. Společenství mohou žádat o granty, ze kterých lze zaplatit režiséry, výtvarníky, hudebníky, ale už ne dramaturga a lidi potřebné k provozu. Pan Matějka dopil: To my jsme na tom lépe. Já jsem elektrikář, kamarád je mechanik, oba máme svoje firmičky a kolegyně je paní učitelka. Nás divadlo neživí, my to nepotřebujeme, my děláme divadlo, že nás to baví. My hrajeme pro radost.

Ano, ano, pane Matějka, je to na vás vidět. Myslím si, že ta vaše produkce je dokonce nadčasová. Víte, ono se možná české divadlo jednou vrátí do svých dřevních dob. Možná, že podobní dadaisté, jako jste vy, budou opět putovat od hradu k hradu, od města k městu, aby svými taškařicemi zachraňovali českou řeč. Spisovatel, dramatik a pedagog JAMU Pavel Trtílek si od nás odsedl a já po chvíli odešel.

V noci na mě z televizoru jukla zpráva: Na Ostravsku jsou rozkrádány mosty. Zloději odmontovávají a odřezávají důležité součástky železných mostových konstrukcí. Narušují tím soudržnost mostů a ohrožují bezpečnost provozu na důležitých dopravních tepnách severomoravského kraje. Na několika mostech musela být omezena rychlost aut na třicet kilometrů a u všech ostatních mostů bylo nařízeno provedení technické prohlídky.

Je to hrozné, jak lidé zpeněžují vše, co se zpeněžit dá. Jejich vynalézavost mně připomíná partyzánskou diverzi z dob druhé světové války. Jo, jo, lidská bída rozkrádá stát.

Na serveru čtu: Vláda v demisi chce posílit stavy vojenských útvarů o zavedení funkcí vojenských kaplanů. Proboha! Tak teď nevím, co budou tito feldkuráti provádět. Obracet nevěřící vojáky na pravou víru? Nebo dohlížet na morálku vojsk a podávat o tom zprávy Vatikánu? Ojojoj, snad vláda neočekává válečný stav? To snad ne! Možná chce řešit nezaměstnanost absolventů teologických škol. Anebo je to jen další dada. Vojenští kaplani se budou chodit modlit ke všem mostům Čech a Moravy za jejich celistvost. Říkám si, spánek léčí, tak spi! Zítra bude líp.

Zítra jsem se v náladě lila dopravil na brněnskou Sukovu ulici do bývalého Kabinetu múz doufaje, že na představení Divadla Feste Hodní, zlí a dotovaní poněkud pookřeji. V programu čtu: Inscenace vznikla na základě rozhovorů s praktikujícími divadelníky, politiky, divadelními kritiky i diváky. Divadelní eastern napsali Vítězslav Větrovec, Kateřina Menclerová a kolektiv.

Čtvercovému pódiu vévodí kulisa velké stylizované krávy s vemenem v laškovném postoji panáčkujícího psa. Kolem krávy místo hvězd svítí nápisy: Grantový ředitel. Grantový odbor. Grant.

Odrbaný posluha Lubomír Stárek v olezlém fráčku a rozpadajícím se kloboukem zašlé slávy cylindru na hlavě ometá roztroušenou slámu i divadelní prach. Na scénu vstupují Lukáš Černoch, Tereza Lexová, Josef Zachar, Natálie Pelcová, herci v kostýmech stylizovaných do podob rolí filmového westernu Tenkrát na západě. Jsou plni energie, poskakují a tváří se jako rozverná kůzlata. Jejich dialogy jsou ovšem zavěšeny proklatě nízko. Hovoří a zpívá se o tom, jak je svízelné získat od státu grant, tedy peněžní podporu pro činnost neziskového divadelního uskupení, i o tom, jak je těžké z udělené malé částky zajistit vznik jevištního díla, dodržet podmínky přiřknutého grantu a nezemřít přitom hlady. Prostorem zní myšlenky mnoha zkušených, moudrých divadelníků, ale i politiků a do kultury nezainteresovaných Brňanů. Aktéři jiskří humorem, žonglují s objemy svých příjmů, s počty diváků, s čísly tržeb a občas se nás v hledišti dotazují, zda má stát podporovat divadelní aktivity, či nikoliv. Vtipně pojatá anketa dokazující klasikovo tvrzení, že se dá hrát i telefonní seznam, končí po hodince plebiscitem. Lidé jednomyslně hlasují pro tezí státní podpory divadel. Soukám se do kabátu, na hlavu dávám čepici a ptám se režiséra Větrovce: Proč je vaše představení rámováno parodií westernového příběhu?

Protože ve westernu je všechno snadnější, přímější, jednodušší. Každý okamžitě pozná, kdo je kdo a co hraje. Hrdina, padouch, hrdina. U získávání grantů je to složitější.

Pane režisére, ze všeho, co jsem viděl, mně není jasné, zda vám současný způsob státní podpory vyhovuje, či nikoliv. Spíš bych se klonil k tomu, že vyhovuje. Vy totiž jenom skutečný stav věcí konstatujete. To znamená, že jste v podstatě rádi, že vám alespoň nějaké peníze kapou. Nebo se mýlím? Režisér rozpačitě pokrčil rameny: Já byl k režii pozván a téměř tři měsíce jsem na představení pracoval. Jsem rád, že jsem tu práci dostal. Smekám před statečným bojem tvůrců a s hlavou odkrytou prchám do samoty svého komínského bytu.

Televizor na mě vychrlí rozhodnutí České národní banky devalvovat Korunu vůči Euru z 25 na 27. Tak tomu říkám pěkný podtrh příštímu vládnímu slepenci! Z čípak je to moudré hlavy a komu má tohle přikázání prospět? Vždyť to v konečném důsledku bude znamenat další zdražování, krachování firem a velká propouštění. Někdo na tom určitě vydělá. Žijeme v kapitalismu a ten dada nemiluje, takže někdo vydělá. Nebo má snad pan národní bankéř Singer pravdu, když tvrdí, že už chodíme po dně?

V Brně se rozpršelo. Dost. Když venku prší, jsem doma k neudržení. Táhne mě to k vodě. Dcera volala, že v Divadle Krajiny jsou odpoledne klauzury třetího ročníku divadelní fakulty. Neodolal jsem, roztáhl paraple a vyrazil do deště.

V Priglu je nakouřeno a plno mladých lidí. Otřepal jsem promočený deštník a šel si sednout do šera nezadýmeného hlediště v zadním traktu. Koukám do prográmku, pro tmu nevidím. Svítím si světélkem z mobilu. Čtu: Graviditas et Abortus. Proces Terezy Slavkovské a Milady Vyhnálkové v režii Michala Skočovského. No nazdar! Těhotenství a potrat. Obracím list programu: Dvě ženy. Dvě epochy. Dvě cely. Devět měsíců a jeden konec. Štěstí, neštěstí, láska, manželství, kytička, hubička, dítě, chcípni. Spira. Spera. Věř a doufej. Vivere militare est. Život je boj.

Milada Horáková, narozena 25. prosince 1901 v Praze. Vzdělání: Právnická fakulta. Děti: Jana, 16 let. Popravena v 50. letech během komunistických politických procesů. Justiční oběť. Zemřela 27. června 1950.

PODLE NOVÉHO POJETÍ ZÁKONŮ JSEM VELEZRÁDCE.

Jana z Arku, narozena 6. ledna 1411 nebo 1412. Město: Domrémy. Stát: Francie. Vzdělání: Stoletá válka. Boj proti Anglii. Upálena za kacířství. Zemřela: 30. května 1431: Rouen.

PROČ MI NEVĚŘÍTE, ŽE SLYŠÍM HLASY?

Scénář a dramaturgie Dagmar Haladová, scénografie a režie Michal Skočovský, produkce Barbora Holanová, technologie Martin Hamouz. Hrají: Milada Vyhnálková Miladu Horákovou, Tereza Slavkovská Janu z Arku.

Vypínám mobil a přemýšlím, jak to asi mohou studenti myslet s použitím slov těhotenství a potrat v názvu. Graviditas et Abortus. Co je tohle za rébus?

Čtyři bodové reflektory rozsvěcují černou plochu přede mnou. Světla narážejí do matně vysokých ploch z plexiskla. Uličkou mezi diváky plničkého sálu přicházejí dvě dívky. Hereckou rozcvičkou zabydlují vězeňské cely. Hubená blondýna hlásí, že je Milada Horáková. O hlavu menší bruneta svírá v ruce meč a je Janou z Arku. Obě vězenkyně horečně vypovídají o svých tužbách, životních osudech, o bojích za budoucnost svých národů, svou čest i o drsnostech soudních procesů. Sugestivně líčí charaktery svých katanů. Jejich vzrušené hlasy se tříští o plochy plexiskel. Ve vrcholné scéně berou do zakrvácených rukou křídy a bílým písmem píší své hrdelní ortely na černou podlahu vězení. Jejich hra o životy končí. Světla hasnou, diváci tleskají. Skvělé představení, fascinující herecké výkony studentů.

Blahopřeji mladému režisérovi a ptám se: Prosím, vás, jak se mám srovnat s názvem inscenace. Paní Horáková těhotnou byla, vždyť měla dceru, tedy graviditas snad ano, ale o nějakém potratu historické prameny nic nedokladují. A Jana z Arku zemřela přece jako panna. Nebo vy jste snad vypátrali něco nového?

To je tak, doba věznění u obou popravených byla stejná, devět měsíců, což je biologickou dobou pro zrození dítěte.

A co abortus?

Dítě se nenarodilo.

Aha. Zvláštní. Zajímavé. Že blahopřeji scénáristce i aktérkám!

V České televizi se rozhořel spor, zda je či není v publicistických pořadech uplatňována cenzura. Byla jmenována komise, která provádí celopodnikový audit. Jejím výsledkem má být zřejmě konstatování, že cenzura v produkci České televize neexistuje. Jinak si nedovedu vysvětlit uvolnění toku krajně nemilých informací, které doposud z obrazovky netekly. Teď se najednou s jobovkami roztrhl pytel.

Koukám na pořad Máte slovo a z úst šestapadesátiletého šarmantního, nezaměstnaného odborníka slyším, jak nemůže získat práci, ale ani dosáhnout na předčasný důchod, i když si na svůj starobní důchod šetřil, protože dle přijatého zákona potřebuje mít našetřených peněz ještě víc. Inteligentní, vzdělaný muž pregnantně a s úsměvem k smrti odsouzeného užaslým politikům vysvětluje, jakže se u nás věci mají. Až mě mrazí v zádech a zjevně zaskočená moderátorka raději pořad ukončuje. Ojojoj! Zlatá doba pánů Kalouska a Nečase, kdy také nebyla v České televizi cenzura, ale my těchto dada hrůz byli ušetřeni, protože se vysílaly pořady milosrdněji. Vysílání bylo zábavnější, skrývalo v sobě jakousi naději a my se báli jenom vývoje v Řecku. Ovšem co teď, když nám kruté pravdy obrazovky přímo chrlí? Budou tam pravdy bránit? Nebo je hájit? Televizi zřejmě čeká zeštíhlování stavů.

A co probíhající koaliční jednání? Bude z toho nějaká nová vláda, nebo jen abortus?

Usínám s myšlenkou: Velký audit na vás na všechny, jeden velký a konečný audit na ty vaše mocné rody!

Brno – Komín, 24. 11. 2013

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 1. prosince 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 35)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ