Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 359)

Bylo parno a autobus se do kopce nad Kociánkou vlekl. Vystoupil jsem na Högerově ulici a vydal se podél luxusních bytovek a vilek, k domkům s vestavěnými garážemi. Slunce se v nablýskaných stěnách nedávných novostaveb shlíželo jako v zrcadle.

Za obrubníkem užehlené sídlištní silnice se u zdi mezi chumáčky skromné trávy smálo šest barevných trpaslíků. Nebo možná hříbků. Sáhl jsem jim na červené hlavičky, byly ze dřeva. V zákoutí u lakovaného plotu stála do země zapíchnutá velká šachová figura. Možná věž. Takový špalík s prohnutým ochozem ve tvaru listu květu a na něm tři červená jablíčka. Vše v melírované kombinaci teplých barev. Kolem projela limuzína. V Domku se vyklopila bílá stěna, tmavě modré auto vjelo do temné díry a bílá stěna se sklopila. Ve stráni stála vysoká modravá plastika. Něco jako tři nebo čtyři nakadeřené, padající vodní prameny. Ovšem, také by to mohly být stožáry vysílače. Za mými zády promluvila hostitelka, paní Iva Tejkalová: To je vodopád. A pojďte, prosím, budeme začínat.

Na prostranství tvořeném silniční zátočinou a asfaltovou cestou stál patron výstavy, slovutný brněnský keramik Karel Ševčík. Měl na hlavě slamák, bílou halenu a pod nosem knír. Vážení, vítejte na vernisáží výstavy plastik Dušana Tejkala Mezi auty… Pan keramik je recesista a srandy pytel. Jeho řeč byla kousavá, ale i láskyplná. Taková kamarádsky dobrosrdečná.

Sousedé, kteří s umístěním okrasných výtvorů souhlasili, se usmívali. Příznivci z řad výtvarných umělců uznale pokyvovali hlavami. Naklonil jsem se k panu Tejkalovi: Skvělý nápad, instalovat sochy do uliček mezi moderně postavené domy. Je to paráda. Jakoby to sem patřilo. Nebudou sousedi protestovat, až budete výstavu demontovat? / Třeba tamhle tu bělostnou kapličku na zvířecích nohou, co má na hlavě trochu z osy posazené císařské jablko, ta by jim mohla scházet. To je dílo geniální. Blahopřeji. / A Mistře, nebojíte se, že vám nenechavci něco ukradnou? / Ne. Naopak. Kdo bude chtít, může si po ukončení výstavy vybrané exponáty odvézt, kam mu bude libo…

Odmlčel jsem se.

Je to zvláštní, ale velmi chytré. Umění se u nás asi nekrade…

Na domku se vyklopila stěna. Z garáže vyjel Ford a vrata se zaklopila. Před domkem vyrůstaly z chodníku dlouhé šlahouny abstraktního květu. Hnědavou zeleň, nachové pruhy i řádkumodrých kuliček olizovaly paprsky slunce. Protější vchod hlídal kužel bojovníka se zlatým mečem ve štítu. Jiný vchod se pyšnil matně modrým vraním okem… Na horizontu ve strání stál štíhlý vykřičník se zahnutým zobanem. Že by pták Noh? Kousek od něj se zle tvářila rohatá, velkému žaludu podobná hlava býka. Uprostřed vystříhaného ostnatého keře jsem obdivoval šachovou figuru červenočerné královny se zlatými koulemi na klobouku. Před vraty tři propletení štíhlí lachtani si čenichy pohrávali se zlatou bramborou. Stoupl jsem si nad kulatou žlutou tykev obepnutou červenými slupkami. Kroužil jsem kolem tohoto díla a hledal ceduličku s názvem. Nikde nic. Jen kroužek vizitky: Za poděkování si mě můžete odvézt…

Líbí se vám? Ozvalo se mi za zády. Paní Tejkalová, líbí. Je to takové zajímavé, jen nevím, jak se to jmenuje. / To se nejmenuje. Manžel svým výtvorům jména nedává. Já tomuhle říkám Jadérko. / A jo, Jadérko. Ona je to tedy spíš taková okrová dýně. Nebo by to mohl být i pukající kaštan. Ale, proč ne, Jadérko. Může to být i Jadérko. I když tohle Jadérko padnout někomu na nohu, tak to by byl masakr… / Ale když se na to dívám takhle ze strany, Jadérko to je. Určitě. Jadérko. A támhle to, co vypadá jako olámaná šiška z borovice, to je co? / Kaktus./ Aha, kaktus, řekl jsem a dal se do zpěvu: Dřevěný kaktus mám tak rád, je to můj zelený kamarád…

Přišel pan Tejkal: Tady je někomu do zpěvu. To se mi líbí. Pojďte, dáme si guláš…  / Budou volby? Pan Tejkal se zasmál. Mistře, opravdu bych si mohl některou plastiku vzít? / Ano… Máte zahradu? Nebo krb? Vyberte si… Jenom vás musím upozornit, že je to dřevo a že dřevo pracuje. Vysychá, praská. Dřevo se musí ošetřovat. Natírat, lakovat. Když zmokne…  Tak to je pak lepší, když nezmokne. To víte, dřevo. / Tak který kousek chcete…? / Kapličku… / Bílá kaplička je zadaná. Bílou kapličku nedám. Tu mám na modlení….

Přijelo auto a ukončilo naši řeč.

Bylo to tuze krásné, prosluněné odpoledne, řekl jsem na rozloučenou.

Autobus mě vezl z kopce a já si broukal starou vousatou melodii: Chlupatý kaktus, mám tak rád, je to můj zelený kamarád…

Brno – Komín, 1. 7. 2018

Výstava v ulici Mezi auty – Plastiky Dušana Tejkala. Vernisáž 2. 6. 2018 v 17 hod. Brno – Královo Pole, ulice Kepákova.

P. S. Výstava realizovaná pod záštitou starostky MČ Královo Pole Karin Karasové byla ukončena 16. 6. v 18 hodin. Všechny vystavené plastiky si odvezli nebo odnesli ctitelé umění do svých domovů….! Jen bílá kaplička zůstala…

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 15. července 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 359)

1. Eugenie Dufková

   

   ….Kdo by to byl řekl, že takové věci – vskutku neobyčejné, se dějí jen tak kolem jednoho domu. A ta Kaplička….!
   Eugenie Dufková

   15.07.2018 (12.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ