Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 364)

Brněnská Berkova ulice bývala spíše uličkou, svislicí, svažující se z Purkyňovy do poklidu vilek s vonícími předzahrádkami a vzrostlými stromy. V zimě tam klouzaly chodníky a v létě pařilo slunce.

Gabriela Vránová jako Dorothy Bridgesová v Hemingwayově Páté koloně (r. Luboš Pistorius, prem. 17. 11. 1963, Divadlo československé armády, dnes Divadlo na Vinohradech, Praha). FOTO JIŘÍ VŠETEČKA

16. června zemřela herečka Gabriela Vránová, bylo jí sedmdesát osm let… Ve studentské Martě jsem hrával v jejich absolventských představeních a stal se ctitelem jejího půvabu a talentu…

Hříčkou osudu jsem získal její postel v podnájmu u paní Rokosové v Berkově ulici. Skromný kamrlík v poschodí se skříní, pianem, otomanem a lůžkem s dřevěnými pelestmi býval pokojíkem pro služku. Majitelka domu mi kladla na srdce. Udržujte pořádek. Slečna Gábinka byla vzor čistoty a kázně. Denně uklízela a povlečení prala jednou za týden. Na klavír hrála jen ve dne. V noci chodila z divadla jako myška. Nikdy jsem ji neslyšela…

Berkova ulice – průhled od Palackého třídy, rok 1958. FOTO archiv MuMB foto, inv. č. 12 589.

S mrazivými pocity v zádech jsem se vydal na pouť Berkovou ulicí. Postál u omšelé vilky paní Rokosové. Zadíval se do slepého okna v poschodí a zavzpomínal na doby studentské… Na chvíli jsem v matu skla spatřil sličnou tvář dávné kolegyně i zdvižený prst paní řídící Rokosové: Toto je slavný dům. Ve vaší posteli spávala nejen Gábinka, ale i skladatel Ludvík Podéšť. Doufám, že budu moci být pyšná i na vás.

Sáhl jsem na kliku branky. Řekl jsem tiše: Už se kácí v našem lese, milá paní Rokosová… Váhavým krokem jsem se vydal Berkovou ulicí dolů z kopce. Možná naposled.

Sanatorium MUDr. Jana Navrátila v Berkově ulici (celkový pohled), po válce sídlo plastické chirurgie. Snímek z rodinného archívu ing. Františka Navrátila

U sídla plastické chirurgie jsem se na chvíli zastavil. V nemocničním pokoji mně kdysi přálo štěstí. Srovnali mi zlomený nos a setkal jsem se s hereckým idolem mého mládí.

Oldřich Nový si mne prohlížel: Pane kolego, to je škoda. Viděl jsem vás hrát, jste bratislavským Krajíčkem v Brně. Na jevišti je každá odchylka od normálu žádoucí. Ale vy asi chcete být milovníkem, že. Nu, jak vidíte, i já se pokouším ošálit přírodu a čas. Také mi žehlili výraz…