Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 370)
V rybnících hynou ryby. Na polích žhne úroda. Vody je málo. Samota, nuda a vedra. Šlakovitá kombinace. Vyhlížím okenicí spásný déšť…
Vyhlížím okenicí spásný déšť… FOTO archiv Brno-Komín
Čtenářka mi napsala: Buďte optimističtější. Parna jsou přece každý rok. Těšte se, bude chladněji… Zablesklo se, zahřmělo, obloha potemněla. Otevřel jsem okno a… nic. Ani kapka nespadla.
Kdesi v dáli nad Medlánkami se zjevil pestrobarevný oblouk duhy. Dusno se valilo do bytu. Raději jsem okno zavřel. Nezbývá než zůstávat v očekávání a plout chladnými vlnami internetových depeší.
Máme se nejlíp, jak jsme se kdy měli. FOTO archiv
Jedna chytrá hlava rozvedla téma – máme se nejlíp, jak jsme se kdy měli. Měl jsem k obrazovce řeč. Možné to je, pane pisateli. Tramvaje jsou luxusní, autobusy a trolejbusy také. Cestující bývají ověšeni taškami s nákupy, mnohým z uší trčí dráty a téměř všichni svírají v dlaních placaté mobily. Tu a tam někdo někoho počne mlátit, až krev cáká. Pane, je-li toto nejlíp, pak se máme. Ptám se, jak dlouho nám toto nejlípobdobí vydrží? A až skončí, co bude potom? Staneme se opět smějícími bestiemi? Budeme se chechtat a tvrdit, že dobře již bylo? Jo, jo, pane, aby nám Pán Bůh rozum dal a ve zdraví uchoval…
Věž komínského kostela se v odlesku slunce tyčí jako velký bílý prst. FOTO Frypatův blog
Báječné je brouzdání v informacích, kde všude lidé tráví dovolené. Obrazotvornost okřívá a mé hlavy se zmocňuje závrať. Písky vanou z pouští, moře jsou chladná a bouře střídají zemětřesení. Věž komínského kostela se v odlesku slunce tyčí jako velký bílý prst. Doma je doma. V ústraní panelákové chodby mi nic nehrozí. Snad jen pád ze schodů nebo vyvěšené parte. Jsme tichý dům a vedra nepolevují.
Překvapila mě poetická věta: Já jsem dnes tak krásně promokla…
Dal jsem si studenou sprchu. Tričko, slipy i ponožky se štěstím tetelily na těle.
Prázdniny pomalu končí. Co nevidět bude zima.
Brno – Komín, 12. 8. 2018
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 370)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Příjemné počteníčko.
Kdo je nechá na sebe působit, zbaví se starosti a je mu dobře.
29.08.2018 (18.29), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Pelikán
Melancholické zasnění duše
plné vzpomínek a moudrosti, která mlčí, nikdo se neptá. Bude líp? To nikdo neví. Ani co to skutečně znamená.
Díky, mistře Jaroslave!
02.09.2018 (15.12), , Trvalý odkaz komentáře,