Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 373)
Pod okny proudí děti do komínské základní školy. Mám z toho radost. Děti se jdou učit býti vzdělanými…
Nadechl jsem se, vzal do rukou pytlík s odpadky, sešlapal z panelových schodů, dokráčel ke kontejneru, otevřel víko a lekl se. V prohlubni mezi sběrným svinstvem byly naházeny velké knihy v tvrdých deskách. Ferda Mravenec Ondřeje Sekory a pohádka Boženy Němcové Sůl nad zlato. Kolemjdoucí sousedce jsem řekl: Doba se posouvá a víko kontejneru zavřel. Paní si povzdechla: Pane, doba se přímo sune…
S múzou Mab jsme byli v kině. Dávali snímek o tabu v zemi svázané řádem imámů. Příběh o prostitutce a ženách proradných, pokrytecky podvádějících manžele byl zploštělý, zdlouhavý a nudný k nepřečkání. Takový kreslený filmový komiks. Sál byl kupodivu docela početně obsazen mladými lidmi.
Mab pravila: Je to teď taková filmařská móda. Přivádět na plátno vážná témata v této zkratkovité, výrazně výtvarné podobě.
Nu, pravil jsem, poslední komiks, který se mi líbil, byl ten o Rychlých šípech Jaroslava Foglara. Když jsem se naučil číst, dobře se to četlo. Jednoduché, stručné texty v bublinách, nabádavé, fandící dobru a k tomu barevné obrázky. Rychlonožka, Červenáček, Dušín, Stínadla, Černá ruka, Štětináč. Souhlasím, je to móda. Otázkou je, zda se dá tvrdit, že jde i o umění.
O umění jistě jde. Je to blízké chápání nás, později narozených…
Ušklíbl jsem se levým koutkem, abych neurazil a vzpomněl si na příhodu, kterou mi vyprávěl přítel Jindra.
Navštívil pražský antikvariát. Za pultem stála slečna, na stěně visela velká fotografie Jana Wericha a vedle něj stojícího Oldřicha Nového.
Slečno, kolik stojí ta fotografie?
Myslíte těch dvou chlapů?
Ano, těch dvou herců.
To jsou herci?
Vy nevíte, kdo na těch fotografiích je?
Toho s bradkou jsem viděla jako malá v nějaký pohádce.
Vy jste studentka?
Letos maturuju.
Co vás baví, když máte volno?
Surfuju po internetu a poslouchám muziku.
Jakou?
Justina Biebera. Je boží.
A budete dál studovat?
Chtěla bych na žurnalistiku. A potom psát o slavnejch lidech.
Začal jsem se smát.
Mab se zarazila. Řekla: Co se vám stalo?
Děvče nic, jen doba se poněkud sune…
Mab zmizela. Ani nezamávala…
Brno – Komín, 28. 8. 2018
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 373)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Dnešní zábavy a trávení volných chvil
je v našich očích a povědomí ztrátou toho nejcennějšího, co máme všichni k dispozici – ČASU. Vzdělávání, čtení knih, hudba jsou nahrazeny konzumací nabízených braků a zábav pro primitivy. V tomto krátkém, vtipném pojednání klepl Jar. Tuček hřebík na hlavičku. Jen aby těm primitivům to dalo pohledět do zrcadla a poznat se tam.
08.09.2018 (16.54), Trvalý odkaz komentáře,
,