Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 377)

Září je měsícem krásných barev raného podzimu. Lidem narozeným v jeho znamení naděluje dar uměleckého talentu. Jedním z nich je herec na odpočinku Mojmír Heger. Včera mu bylo devadesát. To přece stojí za připomenutí.

Mojmír Heger (druhý zleva) v dramatizaci Čapkových pohádek Kouzelník a detektývové aneb Velká pohádka kočičí a taky psí a tulácká a kdoví jaká ještě (r. Josef Henke, prem. 22. 5. 1962, Divadlo Julia Fučíka / Divadlo na Výstavišti, Brno). Foto Miloš Budík

Neměl jednoduchý život. Narodil se 21. 9. 1928 v Jaroslavicích, kousek od moravského Zábřehu, chudobné mamince, paní Kožouškové. Tatínek se mu dlouho vyhýbal.

Když se naplnil čas, vydal se do Prahy na studia herectví. Bylo po válce a nic nebylo jednoduché. Vytáhlý chlapík se živil všelijak. V jednom hotýlku dělal posluhu, přespával v divadelních šatnách, okukoval kumšt mistrů herců a naslouchal půtkám politických rivalů. Onemocněl plicní chorobou a jen díky pomoci profesora Karla Högera, který pro něj zařídil nedostupný streptomycin, mu byl zachráněn život. Tehdy se v Mojmírovi zrodil naplno vzdor proti nerovnostem světa bohatství a chudoby.

Měl dobrou paměť a vlohy pro recitaci veršů. První angažmá nastoupil v Plzni. Zamiloval se do mladinké herečky Olgy a oba přesídlili do Brna. Divadlo mladých Julia Fučíka jim poskytlo dostatek hereckých příležitostí. Byli jeho oporami. Po zániku divadla na Výstavišti se stali členy Divadla bratří Mrštíků.

Mojmír vynikal zejména v rolích českého klasického repertoáru. Byl protagonistou her Josefa Kajetána Tyla, Aloise Jiráska, Ladislava Stroupežnického. Znamenitě hrál i vysloužilého vojáka Martina Kabáta v pohádce Hrátky s čertem Jana Drdy. Spolupracoval s významnými režiséry – Ladislavem Smočkem, Zdeňkem Kaločem, Aloisem Hajdou, Františkem Čechem, Milanem Páskem, Pavlem Rímským a dalšími. Často vystupoval v pořadech České televize a hostoval v dabingových studiích.

V jeho životě bylo cosi buřičského, nespokojeného. Mnohdy vybočoval z řady. Pamatuji na jeho sklon k poťouchlostem. Měl skrytou touhu: vést divadlo, být uměleckým šéfem.

V době, kdy nedostával dostatečné herecké úkoly, založil a mnoho let úspěšně vedl Vesnické divadlo. Princip funkčnosti vzdoropodniku byl prostý. Vybraní herci ve svém volnu nastudovali s režisérem Pavlem Rímským hry, které si sami vybrali, do podob vyhovujících rozměrům malých scén. Dopravu do míst produkcí zajišťovali hrající aktéři. Honoráře a autorské poplatky platily hostitelské štace. Herci byli šťastní. Hráli rádi a svého pana principála si vážili. Představení Vesnického divadla byla kvalitní a žádaná. Například inscenace Nezvalovy Manon Lescaut dosáhla sta repríz…

V roce 1991 Mojmír Heger odešel do důchodu. Žije v Řečkovicích v rohové vilce v ulici Marie Hübnerové a vzdoruje zubu času.

Řekl mi: Je to těžké, kolegové i přátelé odcházejí víc a častěji. Nic není, jak bývalo.

Milý Mojmíre, ještě mnoga ljeta…

Brno – Komín, 4. 9. 2018

Autor: Jaroslav Tuček
Publikováno: 22. září 2018

Blogy

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 377)

Zdeněk Pololáník

Milá vzpomínka
na vzácného herce, pedagoga a člověka, upozornění na jeho vzácné jubileum je velmi cenné.
Díky, že na takové osobnosti Mistr Tuček pamatuje a připomene

23.09.2018 (18.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,