Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 380)

Múza Mab je vážkou neposednou. Jejímu přání nelze odolat. Ocitli jsme na samém okraji obchodního domu Vaňkovka, v prostoru režnými cihlami orámované kavárničky Cafe Práh. Muži za barovým pultem jsem řekl tajemně: Jdeme za Vůní třešňového dýmu. Odpověděl: Jděte chodbou, na jejím konci najdete sál. Divadlo Prkno zahájí svou produkci za pár minut.

Divadelní soubor Prkno je významné amatérské sdružení působící ve Veverské Bítýšce. Jeho duší a výrazným hybatelem dění je Jarka Vykoupilová. Možná to byla ona, která přišla s nápadem inscenovat zmíněnou hru Kateřiny Rudčenkové, uznávané a ceněné české básnířky, prozaičky a dramatičky.

Hra vznikla v rámci rezidentního pobytu autorky v londýnském The Royal Court Theatre. Dostalo se jí pozornosti ve finále soutěže Cen Alfréda Radoka a ve scénickém čtení ji uvedlo newyorské Immigrants´ Theatre. Zasvěcenci ji znají v rozhlasové verzi stanice Vltava (více zde).

V amatérské inscenaci, kterou režírovala Eva Petrželová z blanenského Divadla Kolárka, to jiskří humorem i neodolatelným kouzlem „zařádit si“.

Tři dámy středního věku mluví, zpívají, vyrábějí předělové zvuky, šlapou pedál spouštěče mlh a obsluhují i světelný pult. Jsou vládkyněmi rytmu a všeho. Do hry vstoupily v průsvitně bělostných krinolínách oponkou paravánu, jehož levé křídlo zdobila kresba reliéfu nahé dívky a pravé malba gurmánského zátiší.

Hra o vztazích tří žen jednoho rodu, babičky, dcery a vnučky, měla rychlý spád. Matka právnička, dcera umělkyně. Malířka. Slaví třicátiny. Matka ji obdarovává dary. Kožichem, šaty a prstenem po babičce. Ráda by se dočkala vnoučete. Umělkyně však děti nechce. V obláčku třešňového dýmu se zjeví babička a vede své potomky ke smíru.

V inscenaci plné tvůrčí fantazie si dámy mimo jiné hrají na pohádkové princezny – Růženku, Sněhurku, Popelku i na jimi očekávané prince. V komické zkratce je předvádějí v podobách vtipných karikatur. Dámy předvádějí i ženy plavající ve vodních hlubinách. Působivý je též výstup s pruhy bílých látek, bolestně a zbůhdarma špiněných měsíčními cykly.

Když je spor mezi matkou a vnučkou urovnán, babička odchází v dýmu dohořívajících třešňových stromů postát nad svým pramálo navštěvovaným hrobem. Vnučka na usmířenou zapálí na scéně světýlko v červeném kalíšku. Nic se nestalo, život běží dál…

Divadlo Prkno – Kateřina Rudčenková: Vůně třešňového dýmu, hra v polosnu – Tři ženy / Tři osudy / Jedna krev. Režie: Eva Petrželová. Scéna: Eva Petrželová, kostýmy, doplňky: Veronika Ráčilová, Michaela Hažmuková, zvuky: Igor Kapoun. Program, plakát, obraz: Jan Schulz. Hrají, zvučí, svítí, dýmí, zpívají: Veronika Vítková (Anna, Růženka) Jarka Vykoupilová (Marie, Sněhurka) Jitka Malíčková (Valérie, Popelka), Hlas: Zdeněk Polák. Premiéra: 28. 4. 2018. Věnováno těm, kteří (se) hledají. A mořským koníkům.

…

V pozvolném tempu a mírném zamyšlení jsme usedli v Cafe Práh. Slovenský gitarista Matej Zeliska hrál a zpíval písně Eddie Veddera. Navozoval tak atmosféru pro přednášku přítele Lukáše Lacka o daleké zemi, o severoamerické Aljašce.

Sympatický mladý muž, libé výřečnosti slovenských vypravěčů líčil zážitky svého čtyřměsíčního putování krajinou oplývající přírodními krásami, exotickou zvířenou i zlatem.

Uprostřed nádherné scenérie hor se setkal s hladovým grizzlym, viděl půlnoční slunce, cestoval na čtyřkolce opilého lovce, obdivoval se polární záři a na pěší túře byl nadšen ze setkání s matkou grizzly provázenou dvěma roztomilými mláďaty. Lackovi se podařilo zažít všechna roční období Aljašky. Tedy jak praví kalendář domorodců, kdy jarem je červen, červenec srpnem a ostatní měsíce třeskutou zimou.

Cestovatelský stand-up Lukáše Lacka s promítnutými ukázkami lze srovnat s vyprávěním Barona Prášila. Bylo to příjemné a milé. Řekla slečna Mab.

Tak, tak, sličná, byl to tuze pěkný večer.

Vaňkovka stále ještě zářila, jen lidé se z ní vytráceli a na Brno se snášela voňavá noc…

Brno – Komín, 11. 9. 2018

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 29. září 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 380)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Díky za článek
   tak stručný, barvitý a obsažný… Cenný!!

   30.09.2018 (14.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ