Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 381)

BuranTeatr na počátku nové divadelní sezony nabídl divákům erotickou baladu Homo eroticus aneb Láska v době těla. Přečetl jsem si propagační slogan a zalapal po dechu.

Posuďte sami: Křičela jsem, ať si mě vezme, ať mi dá víc, udělá mě, udělá něco, cokoli. Víc. Prosím. Hned. Řvala jsem: Dělej, ty píčo, copak kurva nevíš, jak se šuká?, ale hlavou mi běžela myšlenka: Zařiď, ať chci, abys mě miloval.

Sebral jsem kmetskou odvahu, dal na tělo novou košili a vykročil…

Ve foyeru jako v baru. VIP hosté a usměvavé dívky. Na zdi nahaté akty. Šéf Juraj Augustín mi podal ruku: Vitajte v Buranoch. Proklouzl jsem do sálu.

Fousatý muž s kloboučkem znalce světa seděl stranou na verpánku, bokem k černému závěsu. Na klíně držel kytaru. Napjatě hleděl na bambuli mikrofonu a čekal. Jako hajný na čekané… Vzadu nad černým obdélníkem jeviště viselo něco bílého. Připomínalo mi to zvalchované prostěradlo s vlysy rozházených polštářů. Zavěšený artefakt.

Najednou byla v sále tma. Ozvaly se zvuky milostných vzdechů. Postupně zrychlovaly kadenci a sílily, až doklouzaly k břesknému finále.

Rozbřesklo se. Uprostřed scény stál pohledný chlapík. Chvástal se: Oddal jsem se milování. Dvě dívky a jeden mladík s pytlíky na hlavách dokládali svými těly pravdivost jeho slov. Půvabná dívka sundala pytlík z hlavy a předvedla nezvládnutelnou chtivost chtíče s kulisou nemravné mluvy. Vytáhlý poeta, také bez pytlíku, čmáral na papír milostné verše. Mluvní part zakončil dlouhou onanií. Lehce oděná štíhlá krasavice se chlubila jediným pořádným chlapem, který ji opil a pak znásilnil… Na bílém prostěradle bosé nohy šlapaly pedál, jehla šicího stroje píchala do látky, vyšívala, stehovala.

Dívka si sáhla do rozkroku, vyňala jablko, nabídla je muži. Nahý muž a nahá dívka se blížili k sobě. Bílou pláň pokrývaly mokvající skvrny. Tělesné kopulace byly divoké. Pozice pestré. Taková malá česká Kámasútra.

Fousatý muž na posedu produkoval stereotypní strunové akordy, pokřikoval, zpíval, vilná sdělení dokresloval hříšnými písničkami. Některá sbližování se zdála být bolestná. Rozchody hořké. Milostné vztahy neměly dlouhá trvání. Po prostěradle proudili spěchající lidé.

V závěru pohledný muž vzpomínal, bilancoval, kolik že to miloval žen a kolik času mu proteklo skrze prsty. Hledal, nalézal, a i když nalezl bližního člověka, byl vždy sám. Zcela obnažená žena roztáhla paže, svým tělem stvořila něžný kříž.

Kupodivu, všechno scénické dění a všechna obcování i vulgarismy neurážely, vyznívaly jako rituály. Hlásaly – takto se rodí nová lidská pokolení. Hlavou mi kmitlo, že jsem sledoval svého druhu hořký, eroticko-poetický kabaret.

Gabriela Ženatá veškerý režisérský um vložila do vedení herců. Vymyslela pro ně pozoruhodné aranže. Stvořila sled volně ložených výstupů obohacených o ironii a hořký humor. Aktéři inscenace – Alžběta Vaculčiaková, Lucie Ingrová, Dominik Teleky, Petr Holík i zpívající Martin Nešporek – byli znamenití. Jen škoda, že o premiéře jejich verbální projev pokulhával za dokonalostí fyzických jednání mladých těl.

Možná by představení prospělo i krácení. Sto minut bez přestávky je pro erotiku příliš.

Brno – Komín, 15. 9. 2018

BuranTeatr, Brno – Sabina Machačová a kolektiv: Homo eroticus aneb Láska v době těla / erotická balada. Režie: Gabriela Ženatá, dramaturgie Sabina Machačová, scénografie, kostýmy: Magdaléna Paráčková, hudba: Martin Nešporek, hudebení konzultant: Ondřej Kalužák. Produkce: Jana Fišerová, foto plakátu: Pavel Nesvadba, foto inscenace: Dagmar Husárová. Hrají: Lucie Ingrová, Alžběta Vaculčiaková, Petr Holík, Dominik Teleky, Martin Nešporek. Premiéra 14. září 2018 v Buranteatru.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 30. září 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 381)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ