Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 383)

Polstrované židličky v paní Huse jsou příjemné. Dobře se na nich sedí. Žel mají malou chybu. Mezi opěradlem a sedátkem je čtvercový otvor. Je-li v sále průvan, fouká tou dírou divákovi na cemr…

Seděl jsem, četl si v programu čtvercového formátu a cítil, jak se mi na záda vkrádá chlad. Vložil jsem si mezi košili a opasek kalhot dlaň. Jsem poněkud starší člověk, udržet zkroucenou ruku dvě hodiny na páteři se mi začalo jevit absurdní. Také se mi levou rukou špatně držel tvrdý kartoun programu…

Náhle se ve mně ozval pud sebezáchovy. Povstal jsem a strčil si onen tvrdý program tam, kde jsem měl před chvílí pravou dlaň… S pocitem klauna, co oklamal úklad pana šeditelé, jsem opět usedl. Hleděl jsem před sebe na konstrukci chladně matných plastových stěn postavených do tvaru otevřeného písmene U. Měl jsem pocit, že se dívám na střed mysteriózního obětiště dávného orákula…

Začaly mi natékat víčka. Studený van cirkulujícího vzduchu zle působil na mé oční bulvy. Hlavou mi kmitl zimavý obrázek moderní pražské skulptury pojmenované Franz Kafka… Čekání na začátek české premiéry dramatizace románu Franze Kafky Amerika se protahovalo. Pořadatelé usazovali celebrity.

Světem uznávaný pražský, německy píšící spisovatel židovského původu Franz Kafka román Amerika nedopsal, tuberkulosa mu rozleptala hrtan a zničila plíce. Zemřel v roce 1924. Románové torzo vyšlo až tři roky po jeho skonu zásluhou Maxe Broda. Kafkův přítel nevyhověl přání autora rukopis spálit, proměnil původní název Nezvěstný na Ameriku a knižně jej vydal…

Ozval se šum moře, igelitové plachty se zachvěly. Před světly hlídkujících bójí se řadili lidé. Ráhna se dala do pohybu. Mystérium o životní pouti židovského chlapce, šestnáctiletého Karla Rossmanna za poznáním začalo.   Procedura příjmu migrantů v zemi svobody měla přísný řád. Cvakaly razítka, zněly větičky – vítejte v Americe. Karel Rossmann se zářícíma očima je mladíkem bez bázně a hany, řekl – jedu najít strýce a strýc, mocný pan senátor, svého synovce našel. Martin Donutil hrál Rossmanna jako naivního rozumbradu, co již přestává být dítětem a zítra se možná stane mužem. Okamžitě získal pro svého hrdinu sympatie diváků.

Režisér Michal Dočekal zvolil pro inscenaci prudké, horečnaté tempo. Herce vedl k výrazné, divákům srozumitelné mluvě. Zapojoval do dění i funkční monstra mikrofonů stojících na stojanech v podobách zrůdných ibisů. Jejich červeně blikající očka nabádala k ostražitosti: Pozor, i ve snu jste sledováni. Máme pod kontrolou vše. Atmosféra nebezpečí a strachu provázela veškerou bludnou pouť okouzleného jinocha Karla Rossmanna. Černobíle laděný svět byl mnohdy nahlížen a přibarvován růžovými filtry, aby se krutá skutečnost jevila býti líbivou.

Ráhnoví a kovová torza stojanů se dala do pohybu. Vznikala uskupení představující podpalubí, bary, obydlí i chodbu hotelu. Igelity v podobě velkých závěsů povlávaly. Plasty zaplevelily vše. Šklebily se z ledově nakrčených paruk, z mrazivě natrčených sukní i ze zástěr poslušně konajícího personálu. Šalbu honosnosti a poklidu věku reprezentovaly černé buřinky, krásu chladné podoby femme fatale (Simona Zmrzlá) a hnusnost stroj na likvidaci nepohodlných elementů. Scénická hudba i zpívané písně měly míru jasu mořských Sirén.

Kafka Ameriku nedopsal. Inscenátoři toho využili a do jevištního mystéria vklínili verše balady Egona Bondyho o životním počínání člověka, které k hovnu jest. (Výtečná interpretace herce Dalibora Buše byla diváky kvitována dlouhým potleskem.) A v závěru akcentovali i část Kafkovy povídky Touha stát se Indiánem.

Zklamaný Karel Rossmann se svlékl, tváře si pomaloval proužky krve a rozvlnil tělo rituálním tancem vracejícím člověka k přírodě, ke kořenům homo sapiens.

V představení bohatém na jemné vtipnosti replik jsem obdivoval herecké výkony, kterým dominoval Martin Donutil. Režisér Michal Dočekal dal všem aktérům pomyslná křídla. Vzniklo tak představení – příslib budoucích věků paní Husy.

Premiéra měla úspěch.

Oční víčka mi natekla. Vytáhl jsem program ochranáře páteře zpoza zad a mé oči úzkými štěrbinkami hledaly cestičku k domovu…

Brno – Komín, 23. 9. 2018

Divadlo Husa na provázku, Brno – Franz Kafka: Amerika. Dramatizace stejnojmenného románu jednoho z nejvýznamnějších prozaiků světové literatury 20. století. Překlad: Josef Čermák. Dramatizace: Iva Klestilová, Michal Dočekal. Režie: Michal Dočekal. Dramaturgie: Miroslav Oščatka. Dramaturgická spolupráce: Iva Klestilová. Scéna: Dragan Stojčevski. Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková. Hudba: Ivan Acher. Studentská hospitace: Barbora Chovancová. Inspice: Hana Senková. Hudbu nahráli: Simona Zmrzlá – zpěv, František Kučera – křídlovka, Marcel Bárta – altsaxofon, Pavel Hrubý – tenorsaxofon, Oskar Török – trubka, Ivan Acher – percuse, bass, sampler, Fender Rhodes, hlasy. Osoby a obsazení: Karel Rossman: Martin Donutil, Strýc / Sluha u Pollundera: Jan Kolařík, Klára Pollunderová / Tereza: Simona Zmrzlá, Celník / Kapitán / Pollunder / Muž s kočárkem: Vladimír Hauser, Greene / Vrchní kuchařka / První úředník: Ivana Hloužková, Robinson / Druhý úředník: Dominik Teleky, Delamarche / Třetí úředník: Adam Mašura, První důstojník / Vrátný / Brundela: Tomáš Milostný, Šubal / Vrchní číšník / Žena s kočárkem: Milan Holenda, Topič / Student / Velitel transportu: Dalibor Buš, Pan Mack / Konferenciér v hotelu / Vyvolávač Oklahomského divadla v přírodě: Ondřej Kokorský,  Štáb: Denisa Cupáková, Daniel Gajdoš, Julie Ilčinová, Tibor Kotlár, Šimon Obdržálek, Zuzana Škopová, Sabina Šlachtová, Veronika Špačková, Jakub Zelinka. Česká premiéra: 21. září 2018 ve Velkém sále DHNP.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 7. října 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 383)

1. Josef Pelikán

   

   Na představení Amerika
   bych chtěl jít a to navzdory nekomfortnímu prostředí, jemuž byl autor Mudrování vystaven. Mimochodem sám jsem také velmi citlivý na chlad v bederní páteři a průvan přírodní či umělý mi také neděla moc dobře. Ale jsa vybaven poučením, zařídím se předem: Vezmu si bederní pás a lyžařské brýle i s čepicí. V oné zmíněné nepohodě prostředí vidím nezamýšlený doplněk ohrožení, jemuž byl mladý hrdina příběhu vystaven.

   Velký dík za inspirující postřehy!

   07.10.2018 (15.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Mistrovsky popsaný
   obsah a dojem z představení. Děkuji skvělému pisateli i redakci za zveřejňování. Pro nás, kteří byli kdysi na všech představeních v Brně a okolí a nyní pro stáří musí být doma, je to velký přínos!

   07.10.2018 (18.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ