Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 389)

V povolebním rachotu hasnoucích hvězd politických lídrů českých luhů a hájů, jsem zatoužil po romantickém souznění poezie obrazů a slov. Do uší jsem si vložil drátky naslouchadel a s vrněním v lebce vykročil vstříc své velké lásce. V tramvaji jsem se ulekl hlasu: Slabá baterie, slabá baterie… Jsem kmet šikovný, dokázal jsem za jízdy baterie obměnit.

Mahenovo divadlo překypovalo lidmi s brožemi, kravatami a motýlky. Na tvářích měli něco tajemně voskového. Na deskách orchestřiště se povalovaly zašlé trumpety a zaprášené stojany bez not. Dirigent ve fraku s ústy věčného klauna štíhlou taktovkou odklepal čas…

Česká premiéra divadelní adaptace filmového scénáře francouzského básníka z rodu velkých Jacquese Préverta Děti ráje začala. Autor Pavel Jurda nazval svůj přepis Milenci nebes…

Nach opony odlétl. Obrovitě vypouklá manéž s tisíci záblesky dlouhých stříbřitě se lesknoucích lamel a kruhem světel líčících stolků zrcadlila život družiny provazochodců, mistrů pantomimy. Paříž, věčná Paříž. Světlo, přítmí, tma a mračna dýmajících oparů se stávají základem klamu poznání rubu i líce romantického příběhu milostného mnohoúhelníku z konce devatenáctého století.

Bulváru zločinu vládne elegantní, sadistický maniak, anarchista a vrah, zahleděný do kurtizány Garance, Pierre Francois Lacenair (Petr Blaha). Mlžnou plání pobíhá herec, miláček žen Frédérick Lemaitre (Martin Siničák). Na pulpitu polehává a mezi zrcadly mimuje Jean Baptiste Deburau (Jan Grundman). Krokem laní se mezi nábytkem promenují hérečky a slečna Hermine exceluje v komické parodii zpěvního kupletu (Hana Tomáš Briešťanská).

Dcera ředitele „théâtru“ Nathalie zbožňuje mima Baptista. Baptiste má však oči jen pro Garance. Garance hřeší se všemi. I se svým chotěm, hrabětem Édouardem de Montray. Jen s mimem Baptistem ne. Toho miluje. Garance je svůdná, prostá, krásná. Prostě romantická (Eva Novotná).

Režisér Marián Amsler poutá diváky fantaskními obrazy světa pouličních komediantů. Výjevy pantomimy provázené scénickou hudbou sfér, posouvá do vizí poetického snění. Koulení s obrovitou průsvitnou koulí a balancujícím mimem v ní je přízračné. Levitující koule v oblacích je mrazivou lunou shlížející na soužení zamilovaných pozemšťanů.

Scénografické orgie výtvarníka Juraje Kuchárka jsou hybnou stránkou inscenace. Kostýmy Martina Kotúčeka ozdobou a světelný design Karla Šimka pozlátkovým třpytem. Zaujala mě i hudba skladatele Ivana Achera. Strakatý šat bláznů herecké družině slušel…

Činoherní soubor Mahenova divadla vykročil do nové divadelní sezony. Přeji mu, aby se Milenci nebes stali hojně navštěvovanou inscenací.

Do sluchadel mi zabzučela múza Mab: Efektových čmoudů bylo v představení příliš. Možná by věci prospělo časové krácení délky pobytu v něm.

Ve sluchadlech zachrastilo: Slabá baterie, slabá baterie…

Tak to slyšíš. Prostě škrtat se mělo. Prskla múza a rozplynula se jako pára.

Brno – Komín, 22. 10. 2018  

Národní divadlo Brno – Jacques Prévert: Milenci nebes. Překlad: Jan Tošovský, dramatizace: Pavel Jurda, ržie: Marián Amsler, scéna: Juraj Kuchárek, kostýmy: Martin Kotúček, hudba: Ivan Acher, pohybová spolupráce: Stanislava Vlčeková, světelný design: Karel Šimek, dramaturgie: Pavel Jurda. Osoby a obsazení – Garance: Eva Novotná, Jean Baptista Deburau: Jan Grundman, Nathalie: Annette Nesvadbová, Frédérick Lemaitre: Martin Siničák, Pierre Francois Lacenaire: Petr Bláha, Hrabě Édouard de Montray, vyvolávač: Martin Sláma, Vetešník Jéricho: Michal Bumbálek, Madam Hermine: Hana Tomáš Briešťanská, Apríl: Pavel Doucek, Anselme Deburau: David Kaloč, Zákazník, První autor, Hospodský, Strážník: Dušan Hřebíček, Druhý autor, slepec, číšník, Celestin: Václav Veselý, Ředitel divadla Provazochodci, otec Nathalie: Bedřich Výtisk, Scarpia Barrigni, Policejní komisař, Vyvolávač, herec Jago: Jan Grygar, Zákazník, výběrčí: Vladimír Krátký, První dívka, herečka v roli Desdemony: Anna Stropnická, Druhá dívka, herečka Marie: Elena Trčková. Premiéra (česká) 19. 10. 2018 v Mahenově divadle, Brmo.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 28. října 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 389)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Po přečtení
   recenze Jaroslava Tučka asi neodolám a vypravím se představení navštívit vzdor zdravotním potížím svého stáří. Snad se najde prostor.

   Děkuji Ti,Jaroušku!
   Jsi skvělý! Piš!!! Stále a o vše piš, ani netušíš, jakou to má cenu!

   28.10.2018 (19.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ