Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 390)
Ve dnech, kdy česká média přetřásají historii a okolnosti vzniku společného státu Čechů a Slováků, přišlo s voničkou do vínku oslav i nejmladší brněnské profesionální Divadlo Polárka. Nastudovalo happening obrazů a hudebně scénického čtení 100 let ve 100 minutách. V radostném a družném veselí jej prezentovalo svým divákům.
…
Symboly státnosti, vlaječky s modrými klíny, se skvěly na zdech i na klopách, maličký heraldický znak současného Česka zářil na jevištním stolci. Pod ním, uprostřed prvé řady, trůnil jukebox, na jeho horní hraně si hověl číselník letopočtů. V portále byla čtena pohádka O pejskovi a kočičce, jak slavili 28. říjen. Dívka oděná ve vlajkový komplet zpívala: …a to je ta krásná země, země Česká, domov můj… Herci přibíhali, odbíhali a četli. Jeden z nich hrál koně pana prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka… Běhal hledištěm, ržál, lapal po dechu a četl texty.
Jednu chvíli mi přišlo líto, že všichni jenom čtou a dění markýrují jako na první čtené zkoušce. I když, proč ne, znalost čtení je základem vědění. V tom je síla… Už Jiří Wolker kdysi psal: Děti na mámině sukni jen čtou a čtou… A ještě mě napadla rčení: Co se nedočteme, to nevíme a Raději číst jen něco, abychom nevěděli vše…
Když u jednoho letopočtu poznamenal hrající David Smečka narodil se mi syn Kajetán, uvědomil jsem si podstatu Tylova kréda, že divadlo je zrcadlem doby… Co rok, to minuta, smysl si každý najde, něco, co by evokovalo Domov můj, bez výsměchu, sarkasmu, nacionalismu, bylo základem vročení tvůrců.
Repro archiv
Na bílé plátno byly promítány projekce z uplynulých věků. Soukolí času, připomínající drcení člověka v Moderní době Charlieho Chaplina, číhalo na svou chvíli. A do popředí se dostávaly výkřiky sportovních komentátorů: Přepište dějiny, jsme mistři… Nepostřehl jsem však souvětí ani větu obsahující slova vlast, vlastenectví. Vlastně se těmto momentům oslavný pořad vyhnul voláním Kdo neskáče, není Čech…
I na Komenského větu: Pojď sem, synu, uč se moudrým býti, jsem si při toku herecké bujarosti vzpomenul…
V závěrečné části, v kusých poznámkách účinkujících slavitelů o jejich mladém bytí v lůně oslavované republiky se stalo čtení prostořekým, ale zároveň i nejvtipnějším. Ironickým meditováním nad vývojem demokracie u nás, kdy se opět zpívá hit o muchomůrkách bílých, se oslava přenesla mezi krojované praporečníky s prapory do foyeru divadla. Hrála kapela, zpívalo se, hodovalo…
Foto archiv
A pak byl konec. Jen zvonec nezazvonil, protože tam nebyl…
Nuže tedy, vzhůru, milá republiko, do všedních dnů mračné budoucnosti…!
Brno – Komín, 31. 10. 2018
Divadlo Polárka, Brno – David Smečka a Jan Cimr: 100 let ve 100 minutách. Koncept, scénář, režie David Smečka a Jan Cimr. Hráli: Matěj Záhořík, Jaroslav Tomáš, Václav Dvořák, Lukáš Daňhel, Alfred Texel, Alžběta Filipová (jako Republika), Jan Laichman (jako kapela Republic Jukebox), Ondřej Hudeček (jako Dítě národa). Produkce: Vendula Záhoříková. Jediná dvě uvedení: 28. a 30. 10. 2018 v Divadle Polárka, scéně KVS Brno. Psáno z reprízy 30. 10. 2018.
///
Nabízím seriál fotografií Jana Mikoláška z obou večerů, jak mi jej poslali z Divadla Polárka:
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 390)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
I malá scéna,
když je plná nápadů a tvůrčí spolupráce všech inscenátorů, přináší představení, ze kterého je si navíc co odnést k zamyšlení domů. Text s vybranými fotoilustracemi vyzývá k návštěvě a jistě je i povzbuzením pro celý divadelní tým.
04.11.2018 (11.50), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pochopil-li jsem dobře,
projekt se nebude dále uvádět, byl připraven jen přílěžitostně ke dvěma uvedením 28. a 30. října. Možná je to škoda. Zvláště základní a střední školy by jistě podobné historicko-naučné inscenace vítaly.
04.11.2018 (13.06), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Cimr
Dobrý den,
skutečně už se reprízovat nebude. Ono se totiž (jakkoliv to z textu pana Tučka spíš neplyne) nejednalo zdaleka o inscenaci, jako spíš o happening, který se zazrakem podařilo ještě jednou zreprízovat. Zároveň skutečně nemám odvahu nazvat jej „naučným“ 🙂 Oslava, nic víc, nic míň.
To kritérium „naučnosti“ ale třeba v jistém smyslu splňuje inscenace Prezidenti, kterou máme na stálém reperrotáru a hrajeme ji pro diváky cca od jedenácti let po dospělé…
05.11.2018 (9.21), , Trvalý odkaz komentáře,