Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/1)

V noci mrzlo, nedělní ráno je chladné. Před Janáčkovým domečkem sedí u stolu na železných židlích starší manželé. Jsou zamyšlení. Pán má lysou hlavu a paní šediny. V domečku je plno. Vědátoři a hudebníci se tísní na skrovných židličkách. Na jedné sedí šéf opery Jiří Heřman…

Před námi se leskne klavír, není to onen autentický Janáčkův, ten se renovuje. Zdá se, že svítící lustr je původní a čalouněný nábytek též.

Vytáhlý, hubený muž z motýlkem na krku si rovná stoličku, usedá na ni a dlouze sedí bez hnutí. Jeho štíhlé prsty váhají. Není snadné po ránu interpretovat Janáčkovu skladbu Z ulice dne 1. října 1905… Brno bylo tehdy městem německy mluvících a živel český usiloval o zřízení české vysoké školy. Manifestovalo se a dva nesmiřitelné houfy se střetly před budovou Besedního domu. Zasahovala c. a k. policie. Mladý dělník z Ořechova jménem Pavlík byl zastřelen…

Janáčkova hudba je plná zámlk. Kratičký lyrický motiv je mnohokráte zastavován okamžikem konce bytí…

Výkon klavíristy Viktora Vojnoviče je práv mistrova odkazu.

Pohádka pro violoncello a klavír na báseň Vasilije Žukovského Pohádka o caru Berenději je spanilou muzikou naplněnou líbeznostmi laskání, taškařicemi i tušených nekalostí. Violoncellista Jan Zlámal si s notičkami pohrával jako gurmán. Klavíristka Anastasia Fediuk mu byla výtečným partnerem.

Sonáta pro housle a klavír je vášnivá, výbušná i lkavá, až se struny zajíkají…

Vervní houslista Martin Husák s klavíristou Vladimírem Hollým zakončili matiné vskutku mistrovsky…

Mnozí diváci hladili zdi Památníku a neradi se loučili s Janáčkovým domečkem…

Byla zima. Zakutal jsem si hlavu do čepice a hledal keře kvetoucích růží, mezi kterými mistr kdysi dávno vodil spisovatele Těsnohlídka a vysvětloval mu, že z lišky bude opera… Redaktor Lidových novin nevěřil svým uším.

Od šéfredaktora Arnošta Heinricha dostal pokyn napsat pod kresby Stanislava Lolka vtipné básničky. Nechtělo se mu do toho. Sršatý hajný a zvířecí havěť. Také liška. Co s tím? Napsal povídku. Od roku 1920 vycházela na stránkách Lidovek. I s těmi kresbičkami. A teď tohle. Opera…

A pan Janáček promluvil: Každá z mých oper dobrý rok, dva vyrůstala v mé mysli, aniž bych jedinou notou vzrůst zastavil. Měl jsem s každým dílem dlouhou dobu jen těžkou hlavu. Liškou Bystrouškou, jakoby ochočenou, jsem si pohrával. Divno, její zrzavá červeň mi vždy plála v očích.

Mistře, k něčemu se přiznám, řekl Rudolf Těsnohlídek. V rukopise se liška jmenovala Bystronožka, ale sazeči to nerozluštili a nasázeli Bystrouška…

Mistr zabručel Bystrouška je lepší a utrhl spisovateli bílý květ na památku.

Usmál jsem se, vstrčil ruce do kapes a vyšel na ulici.

Posluchači Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění – Dopolední matiné v autentickém prostředí Janáčkova domečku – Leoš Janáček: Pohádka, Houslová sonáta, 1. X. 1905 („Z ulice“). 

…

Mistr se ze svého soklu díval kamenně. Možná mu také byla zima. Do rekonstruovaného Janáčkova divadla přicházejí lidé. Chlapec se ptá maminky: Opravdu ta liška bude zpívat? 

Mnoho pamětníků, poučených vědátorů, znalců a milovníků opery přivedlo do sálu své následovníky, ba i děti. Přede mnou, uprostřed prvé řady, stálo kamerové monstrum i s příslušenstvím. Muž s bílým sluchátkem na uchu si povídal s éterem. Pane, řekl jsem, vy tady budete sedět do začátku představení nebo…

Premiéra se bude vysílat do celého světa. Je to přímý přenos.

Múza Mab promluvila: Opera Vision, pane Tuček. Asociace Opera Europa a třicítka operních domů z osmnácti zemí spojily síly a přinášejí s přispěním programu Evropské unie Kreativní Evropa projekt Opera Vision. Součástí iniciativy je i Národní divadlo Brno, které v letech 2018-2020 uvede tři inscenace v přímém přenosu do celého světa. První bude nová inscenace Příhod lišky Bystroušky.

Aha. A támhle vpravo před kamerou je nějaké dřevěná tyč a na ní pták s červenou hlavičkou, co to je? Snad ne kameramanovo bidlo?

Ne, ne. To je dětská hračka. Pták je datel, lékař stromů. Symbol manželské věrnosti. Dočkejme času a uvidíme…

Světla sálu pohasla, jen ten dřevěný kůl svítil. Přiběhl k němu klučina, dal datlovi pohlavek a pták hupsal kůlem níž a níž. Opona se rozevřela. Na bělostné ploše se zjevila známá funkcionalistická stavba dětského domova opuštěných dětí od architekta Bohuslava Fuchse. Neviditelná tužka psala: Vila Dagmar byla stavěna od roku 1928.

Po pravdě, očekával jsem nějakou hájovnu nebo luka. Jak souvisí Bystrouška s Vilou Dagmar? Postavit ji, bylo myšlenkou Rudolfa Těsnohlídka, kterou mistr podporoval. Že by proto?

Tři masivní bílé stěny prostorné vily jsou půleny viditelnou linií podélné praskliny. V horní části síně, pod kruhovým oknem, dovádí její schovanci. Děti běhají s dřevěnými hračkami. Husičky pleskají oranžovými blánami, zelená kobylka poskakuje, bažant, sovička, kočička, jeleni, srnky jezdí na kolečkách. Vidím i dětský kočárek, divoké prasátko, žabáčka a zajíčka. Některé z dětí mají na obličejích masky. Jezevce, veverky, slepičky. Napravo v síni stojí vesnický sporák. Paní na něm peče placky. Pan Revírník sešel do dolní části, lehnul si na záda, a zpíval: Jak ráno po svatební noci je tady. Taky jsem byl takto zmatrované. A to už zpívají i Cvrček s Kobylkou. Komár bzouká: Sakva, sakve, sakulajda, klučina Skokánek skřehotá: Brekeke a malá Bystrouška típá: Mami, mami, co je to? Jí se to? Revírník lišku lapí a odnese ji na poval síně mezi děti… Zdá se, že to dnes bude divadlo na divadle. Lišku Bystroušku odzpívají a odehrají schovanci dětského útulku.

Když vilová skořepina praskla a půl síně plulo vzhůru, vzniklou štěrbinou pronikly do domu obrazy strání a luk. Byl to natolik sugestivní okamžik, že jsem zacítil ve vlasech poryv vánku. Později jsem zjistil, že van lesa má na svědomí chladící větrák kamery… Ve scénách napsaných původně pro tanečníky, skotačily děti. Zaplnily síň stovkami průsvitných křídel. Pouliční lampy měly tvar tělíček jepic. Snášely se a stoupaly vzhůru. Poletovaly prostorem. Ani slepičky netančily. Zobaly zrní a zpívaly. Milostný dialog Bystroušky a lišáka Zlatohřbítka byl něžně erotický. Holčička za mými zády konstatovala: Maminko, ten pan liška není liška. Je to paní, viď. Závěrečné dějství s popěvky lidových písní, se shluky dovádějících schovanců, s trylky hospodských štamgastů ztrácejících životní vervu, s levitujícím tělem pana Rechtora, smrtí Bystroušky, s houfováním liščat, jejich potomků a smutným zpěvem moudrého Revírníka: Zaplatím a půjdu. Do lesa a dom. Jak dávno tomu, hlouposti jsme vyváděli. A včil člověk je rád, když někde přičapí, a nechce se mu ani hni! – se stalo dojemnou podívanou. Kolik je tomu let, co jsme kráčeli, dva mladí lidé, ona jak jedlička, on jak šedý bor… Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru…

Puklá síň vily Dagmar byla zalita jasem dne a k nebesům se vznášel obraz stromu života věčného i s kořeny. Revírník zpíval: Zase přijde květen a láska! Zas rozdělí štěstí sladkou rosou do tisíců květů, petrklíčů, lech a sasanek, a lidé budou chodit s hlavami sklopenými a budou chápat, že šlo vůkol nich nadpozemské blaho…

Mab řekla: Pro radost a smutek pozdních let, mistr operu o Lišce Bystroušce skládal…

Základem úspěchu novátorsky odvážné inscenace režiséra Jiřího Heřmana je vynikající hudební nastudování dirigenta Marko Ivanoviče, skvělé výkony orchestru a pěvců.

Loučil jsem se s kameramanem: Dobrou vizitku jsme poslali světu? Múza poznamenala: Vše se posouvá. Maminka na dotaz dcery, co je slovo bor, odpověděla: „Přece borec, Natali.“

Pro paměť: Bystrouškou byla Jana Šrejma Kačírková, Lišákem Zlatohřbítkem Václava Krejčí Housková. Revírníkem Svatopluk Sem, Rechtorem a Komárem Ondřej Koplík, Farářem a Jezevcem Jan Šťáva a Haraštou Roman Hoza…

Opouštěl jsem zářící stánek opery a kolem kamenného mistra se dal parkem. Měl jsem před sebou světové premiéry oper v Divadle na Orlí…

Brno – Komín, 20. 11. 2018

Národní divadlo Brno – Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky. Dirigent: Marko Ivanović, režie: Jiří Heřman, scéna: Dragan Stojčevski, kostýmy: Alexandra Grusková, světelný design: Daniel Tesař, dramaturgie: Patricie Částková, sbormistr: Klára Složilová Roztočilová. Obsazení: Bystrouška Jana Šrejma Kačírková, Zlatohřbítek Václava Krejčí Housková, Revírník Svatopluk Sem, Rechtor/Komár Ondřej Koplík, Farář/Jezevec Jan Šťáva, Revírníková/Sova Daniela Straková-Šedrlová, Pásek Petr Karas, Pásková/Datel Jitka Zerhauová, Pepík Zdislava Bočková, Frantík Eva Štěrbová, Harašta Roman Hoza, Malá liška Julie Šebestová, Kobylka Zdislava Bočková, Cvrček Eva Štěrbová, Lapák Jitka Klečanská, Kohout Andrea Široká, Chocholka Martina Mádlová, Sojka Andrea Široká, Skokánek Petr Hrůša. Premiéra 17. 11. 2018 v Janáčkově divadle.

///

Více na i-DN:

Janáček Brno

…

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 21. listopadu 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/1)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Ať Jaroslav Tuček
   napíše o hudbě, o divadle, o tradici, historii, osobnostech, koncertech, novátorských představeních, experimentem, vždy je to cenné k zamyšlení, informaci, poučení a rozhledu o tom, co a jak se děje!
   Díky Jaroušku a díky redakce, která nám to předává!

   24.11.2018 (22.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ