Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/11)
Je mrazivé ráno, první adventní neděle. Sedím u počítače, hlavou mi rotuje píseň Ej, mamko, mamko, mamičko moja. Včera jsem viděl inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa v provedení Velkého divadla Stanislawa Moniuszka z Poznaně.
Polští umělci jí vtiskli podobu obrovitého plátna cyklu Slovanská epopej z dávné palety Alfonse Muchy. Šiky vybledlých dívčích tváří a těl, třepetajíce ručkami, kopajíce nožkami, se staly živými hieroglyfy rámujícími tragédii lásky schovanky Jenůfy. Postoje, pohyby a gesta pěvců stylizovaných do manýry secesních ornamentů dodávaly představení tajemný půvab kukátkového kaleidoskopu. Opona s emblémem Muchova slunce a ikonami žen uprostřed odkrývala vertikálně ložené prostorové hrací vrstvy s horními plošinami stupňů chrámové kruchty končící kdesi v nebesích. Pěvci sestupovali na jeviště z velké krabice loutkového divadla, kam se po odehrání důležitých sdělení poslušně navraceli.
Polští umělci vtiskli Jenůfě podobu obrovitého plátna cyklu Slovanská epopej z dávné palety Alfonse Muchy. Foto Magdalena Ośko
Druhé dějství situovali polští tvůrci do ošuntělé špeluňky „z dob raz dva“. Na kuchyňském stole vyzařovala obrazovka mlčící televizní seriál, plynový sporák nevařil, otlučená lednice a postel vypovídaly o chudobě hrdé Kostelničky a bědnosti schovanky, rodičky Jenůfy. Marně přemýšlím, proč k degradaci z poloh výšin secese došlo. Snad to mohlo být naznačení pádu slovanského fenoménu do močálů vývoje doby… ví Bůh…
Laco (Titusz Tóbisz) v natrčené suknici s kloboučkem na plnovousem obrostlé hlavě se podobal ukrajinskému bojovníkovi z časů Tarase Bulby. Držel se stranou, kudlou ořezával osikový prut… Zlostný, milostnými touhami zmítaný chlap, výtečně zpíval. Byl nejlepší a nejzapamatovatelnější postavou. Mlhavě mi připomenul Lacu vynikajícího Viléma Přibyla blahé paměti.
Kostelnička (Eliška Weissová) v hábitu a hučkou vyznavačky pravoslaví na hrdé hlavě prošla zcivilněním druhého dějství bez úhony: tragická, skvěle zahraná a pěvecky dokonalá postava. Nebyla luteránkou, ale i přesto se zařadila do galerie vrcholných výkonů v Brně viděných Kostelniček.
Krásou, dívčí naivitou a zvonivou nádherou hlasu vládla Jenůfa (Ilona Krzywicka).. Foto Magdalena Ośko
Števa Buryja (Piotr Friebe), mladičký, rozmazlený opilec, dědic bohatého mlýna. Ve vysokém kornoutu z květů připomínal bujarou masopustní maškaru poskakující v průvodu vlčnovské jízdy králů. Pěvecký part zvládal výborně.
Krásou, dívčí naivitou a zvonivou nádherou hlasu vládla Jenůfa (Ilona Krzywicka). Když zmoudřelá přijala Lacovu nabídku společné cesty životem, rozkvétaly na Muchově emblému keře trnitých růží…
Sbory situované do horních pater kruchty tvořily představení ozdobný laur… Foto Magdalena Ośko
Sbory situované do horních pater kruchty tvořily představení ozdobný laur…
Výkon orchestru řízeného dirigentem Gabrielem Chmurou a pěvců byl diváky oceněn mohutným aplausem a výkřiky bravo.
Vedle mě sedící sbormistr v. v. Josef Pančík pravil: Tomu koloritu Muchy nerozumím, ale pěvci zpívali dobře. Profesorka Bártová po druhém dějství prohlásila: Myslela jsem, že se Pastorkyňa nedá zabít, ale dá… a vzdálila se…
Ej, mamko, mamko, mamičko moja… Foto Magdalena Ośko
Je pozdní odpoledne, mrazivá adventní neděle. Stále sedím před tichým počítačem, hlavou mi rotuje smutek písně Janáčkova sboru: Ej, mamko, mamko, mamičko moja…
Múza Mab mi vrní do uší: Nebuďte smutný, brzy budou Vánoce…
No právě, povzdechnu, no právě…
Brno – Komín, 2. 12. 2018
Teatr Wielki Stanisława Moniuszka v Poznani, Polsko – Leoš Janáček: Její pastorkyňa. Dirigent: Gabriel Chmura, režie a scéna: Alvis Hermanis, kostýmy: Anna Watkins, choreografie: Alla Sigalova, světelný design: Gleb Filshtinsky, projekce: Ineta Sipunova, sbormistr: Mariusz Otto Obsazení – Jenůfa: Ilona Krzywicka Laca Klemeň: Titusz Tóbisz Števa Buryja: Piotr Friebe Kostelnička Buryjovka: Eliška Weissová Stařenka Buryjovka: Olga Maroszek Stárek: Rafał Korpik Rychtář: Tomasz Mazur Rychtářka: Sylwia Złotkowska Karolka: Barbara Gutaj-Monowid Pastuchyňa: Magdalena Wilczyńska-Goś Barena: Natalia Puczniewska-Braun Jano: Agnieszka Adamczak Tetka: Elwira Radzi-Pacer GŁOS: Piotr Bróździak, Romuald Piechocki. Velké divadlo Stanisława Moniuszka v Poznani – koprodukce Théâtre Royal de la Monnaie a Teatro Comunale di Bologna. Premiéra leden 2014. Psáno z festivalového uvedení v Janáčkově divadle, Brno 1. 12. 2018.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/11)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josef Herman
Její pastorkyni
nevtiskli muchovské rysy a vše další, co pan Tuček komentuje, tvůrci z Poznaně. Ti nastudovali starší inscenaci litevského režiséra pro koprodukci tří divadel, poprvé se hrála v Bruselu. Psal jsem o té inscenaci do DN v roce 2016 právě v souvislosti s poznańským uvedením, kam jsem zajel kvůli tomu, že šlo o vůbec prvního Janáčka, kterého tu nastudovali. A citoval jsem režijní úvahy Hermanise nad Janáčkovou operou, myslím inspirativní (https://www.divadelni-noviny.cz/za-bruselskym-janackem-do-poznane).
V Evropě úspěšné pojetí Janáčkova veledíla na brněnském festivalu prověřilo míru tolerance brněnského publika vůči jiným než u nás obvyklým pojetím Janáčka – a musím říct, že mě vstřícná reakce publika příjemně překvapila. Reakce některých operních odborníků mě nepřekvapily.
03.12.2018 (16.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
A ještě jedno upřesnění
– plynový sporák vařil, Kostelnička si nad jeho zapáleným hořákem ohřívala prokřehlé ruce. Předtím si z kohoutku natočila trochu vody na čaj do rychlovarné konvice a strážci historické věrnosti mohou namítnout, že ta do poněkud nepořádné otlučené domácnosti 60. let 20. století nepatří. Případně mohou namítnout, že vůbec nic takového nepatří do příběhu z 19. století.
Bavím se představou, jak brněnští strážci Janáčkova odkazu chtějí vnutit divadelníkům po celém světě to své jedině správné a vědecky potvrzené pojetí jeho díla. A cením si brněnského festivalu proto, že ukazuje ohromující šíři inspirací Janáčkem. A mám radost, že to brněnské festivalové publikum přijalo.
03.12.2018 (16.58), , Trvalý odkaz komentáře,
Eugenie Dufková
Jestli je u nás ještě dovoleno
zveřejnit jiný názor než shora uvedený, zde je:
Nevím, co by řekl Mistr Janáček na zásahy do svých děl… Možná by byl nadšen, možná by se obrátil na právníka (dozajista neúplatného). Třeba se i výtvarníci odhodlají zasáhnout – tedy „zmodernizovat“ plátna van Gogha, protože příliš žluté neodpovídá jaksi dnešku… nebo co takový Tolstoj a jeho Vojna a mír? Není příliš rozvláčná a nudná pro dnešního čtenáře, který ostatně dává přednost současným televizním seriálům?
Buď jak buď, seděla jsem v hledišti také, a že by publikum projevilo nadšení, jsem si nevšimla.
06.12.2018 (20.24), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Vážená paní Dufková,
musím to vzít trochu zeširoka.
Máte dojem, že v Divadelkách není dovoleno zveřejnit jiný názor? Je to u nás dokonce žádoucí, protože jinak se o umění disputovat nedá. Stejné je to s uměleckou tvorbou: proto vznikají inscenace jako je tato. Někomu se líbí, jinému ne, to snad není zřetelné uplatnění rozdílných názorů?
Co by říkal Mistr Janáček nevíme, ale nezáleží na tom – jakmile se dílo zveřejní, existuje samo za sebe. Nedokonale chráněno autorským zákonem, který neumí jasně vymezit hranice povoleného a nepovoleného v umění. Protože to by se dalo zajistit jen uzákoněním jednoho jediného správného názoru na dílo (umění), což by pro uměleckou tvorbu ovšem byla cesta do pekel. A pak, kde ten jedině správný názor vzít? Povolat k tomu zase nějakého Ždanova? Pana Roučka? Koho??
Také van Gogha či Tolstého si dobové vnímání přivlastňuje po svém, a ne jen dnes. Podle principu platného od počátků umění až do skonání světa tomu tak bylo a bude vždycky. Nikdo přece nepřemaloval van Gogha (i když i taková extempore šílenců známe), nikdo nepřepsal Vojnu a mír, nikdo nepřekomponoval Její pastorkyňu. Jen ta díla, jak je v dějinách umění samozřejmé, každá doba vnímá a tedy prezentuje po svém.
Dokládají to právě úpravy Janáčkových partitur, jimiž je interpreti přizpůsobovali dobovému vkusu. Dnes se nám líbí očistit je od těch příměsí a poslouchat „originál“, ale to neznamená, že u toho naši vnuci zůstanou, že už se bude Janáček jednou provždy na věčné časy a nikdy jinak hrát jen z dnešních kritických vydání – z dějin umění, opakuji, přece lze odvodit, že si Janáčka, jako všechno, naši potomci zase přizpůsobí obrazu svému.
Právě s připuštěním jiného názoru, kterého se dovoláváte, mají problém někteří brněnští ochránci toho svého jediného přípustného Janáčka, někteří dokonce přesvědčují brněnské a jihomoravské politiky, že pokud nebude po jejich, měly by se současným umělcům odebrat dotace.
Chápu, že se vám přístup k Janáčkovi v této inscenaci nelíbil, máte na to plné právo a myslím rozumím vašim důvodům. To vás ale neopravňuje uzákonit ze svého pohledu na Janáčka normu, jak jedině se smí provádět! Obecně normu, co se ještě smí a co nesmí na operním jevišti, jak po tom někteří brněnští, ale i pražští „odborníci“ pořád volají – a dokonce k tomu svolávají zdánlivě seriózní konference o kritice. Co takhle uspořádat vědeckou konferenci zkoumající, jestli je Země placatá…
Já představením nadšený nebyl, ale pár nadšených jedinců kolem sebe jsem zaznamenal. Napsal jsem, že brněnské publikum inscenaci přijalo, nikoli že bylo nadšené – nebo myslíte, že nepřijalo? Bučel někdo? Byly nějaké výrazné projevy odporu?
Rozhodně vám, paní Dufková, děkuji za jiný názor k diskusi.
07.12.2018 (4.16), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Milá paní Dufková,
velmi dobře Vám rozumím. Bohužel, svět už je na tom tak špatně, že mnozí jsou schopni zapřít, že autor v partituře či klavírním výtahu zanechal inscenační poznámky.
08.12.2018 (15.57), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
No v tom případě
na tom byl svět odjakživa špatně.
08.12.2018 (22.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Vy jste byl ten,
který paní Dufkové zamlčel nerespektování autorských inscenačních poznámek režiséry. Váš svět je tak daleko. Solidní diskutér by napsal: ano, režiséři nedodržují autorské insenační poznámky, ale je to snad proto, že mají obavy, že inscenace by již nemusely být dostatečně sdělnými pro současné publikum. Solidní teoretik by dodal, to ovšem neznamená, že by tyto neměly být pro režiséra poučením k pochopení záměru autora a věrné interpretace jeho myšlenek.
Režisér, jenž mění příběhy, by měl být vystaven posměchu, neboť místo toho, aby se pustil do těžkého úkolu obnažit kvality díla a jeho výpovědi, zlehčuje si úkol a pozornost strhává jinam.
Záchod jako středobod nejnovější Jenůfy v Amsterodamu a kritika se tváří, že se nic neděje.
Všechny, kteří píší o opeře a adekvátně nereagují na současný úpadek v operním světě, shledávám za tento stav spoluzodpovědnými.
Jste tak maximálně schopni dělat ramena na paní Dufkovou.
09.12.2018 (8.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Procházko,
s takovou podobou diskuse končíme. Možná opravdu máte potíže porozumět psanému textu, tak možná proto neargumenujete, jen překřikujete.
Nic jsem nikomu nezamlčel, na rozdíl od vás na nikoho nedělám ramena, teoreticky jsem vysvětlil, mimochodem tak činím léta, ale je to marné, je to marné, je to marné, jak to s těmi poznámkami a s tlumočením „věrných myšlenek“ autora je. Vy jste věcně nereagoval na nic.
Jste myslím korepetitor, který se na těch hrůzných představeních přece jen podílí – není vám hanba?
09.12.2018 (12.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Vaše teorie pane Hermane o tom, že autor napíše dílo a to potom žije svým životem je zhoubná. V době baroka byla mimo jiné třicetiletá válka, to se drancovala nejen opera. Váš postoj mi připomíná komunisty. Ona se ty vila zkonfiskovala a pak žila se svými nezvanými „majiteli“ svým životem.
Mravnost, to je, co tu chybí.
Byl jsem asistentem dirigenta Morlota při původním nastudování zmíněné inscenace Jenůfy v Bruselu režisérem Hermanisem. Dirigoval jsem aranžovací zkoušky a ode mne jako od prvního slyšel pan režisér, co si o takovém ztvárnění myslím. Samozřejmě, že bylo pozdě, inscenace byla schválena vedením divadla. Sám mi ke kritice množství lidí na jevišti řekl, že už s tím nic nenadělá.
Při Rusalce v Drážďanech jsem intendantce Semperoper řekl svůj názor na prznění Rusalky tak jasně, že se mě můj přítel, místní Studienleiter ptal, bylo-li to třeba. V korespondenci mi pak přiznal, že to byla naprosto logická a správná reakce.
Takže nestydím. Jenže, to situaci neřeší.
Z letošního brněnského festivalu jsem podepsán také pod Věcí Makropulos, při které jsem asistoval p.dir.Tomáši Netopilovi a v Praze jsem byl účasten nastudování Výletů pana Broučka… ale i v dalších řekněme patnácti divadlech ve světě, takže všem těm režisérům vidím do talíře. Určitě, ale nejsou zvědavi na to, abych jim zrovinka já do jejich práce mluvil.
Za to jsou placeni jiní a dle mého nedělají svou práci právě s oním mravním rozměrem.
09.12.2018 (13.07), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
No nemá to s mravnosti nic společného. Peníze za práci v těch inscenacích berete.
09.12.2018 (14.03), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Jsem zaprodanec imperialismu. Příliš mnoho nemyslících lidí na tak malou zemi.
09.12.2018 (15.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
No konečně mluvíte normálně. Jenže v těch Drážďanech Netopil za vaší asistence sáhl do partitury a překomponoval /dovolil to/ pasáže Hajného a Kuchtíka. …
09.12.2018 (16.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Prozradím Vám pouze,
že byste se měl nechat vyšetřit. Vaše stálé opakování tvrzení, že opačná strana nečte argumentaci, platí totiž především pro Vás. Samozřejmě, že jsem se do diskuze přidal především pro jiné. Nerad ztrácím čas. K Rusalce v Semperoper jsem se dostatečně vyjádřil intendantce opery, jak jsem uvedl, a můj názor zná i p. Herheim. Nenechám se otrávit sto let starými teoriemi a mlčky sledovat, jak se ničí opera jen proto, že někdo nectí autora a nedostatečně ji miluje. Je mi líto, že mezi takové patříte.
10.12.2018 (8.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
A k Vám pane Hermane.
Janáčkovo dílo nechrání žádný zákon, měli by ho a jeho hluboké poselství chránit ti, kteří o živém umění píší. Paní Dufková nepřišla do divadla proto, aby bučela.
08.12.2018 (22.33), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
K vám, pane Procházko.
Vaše poznámka je poněkud z cesty.
Zkuste si nejdřív znovu přečíst, a hlavně pochopit, co jsem napsal. Že to, co tak suverénně kritizujete, se děje odjakživa a bude dít do skonání lidstva. Jste hudebník, copak nevíte, jak se s partiturami nakládalo třeba v baroku?
Kdyby inscenátoři jen vyplňovali požadavky scénických poznámek (a to v řadě partitur i textů her poznámky nejsou), díla nejlepších autorů by sotva přežila své tvůrce. Podumejte jednou, než začnete vrchnostensky poučovat.
09.12.2018 (0.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Eugenie Dufková
Vážení,
ještě jednou se – s dovolením – ozývám. Nejtěžší asi je napsat komentář…
My, kteří jsme – řekněme – v opozici vůči panu Hermanovi, víme, že smyslem zázračné věci, kterou je divadlo – a hudební drama je divadlo – jest (starodávně řečeno) obohatit hlediště krásou, vzdělaností, zábavností, mravností.
Kouzelný obřad, po jehož aktérech zůstanou jen jména a za čas ani ta ne. Víme, že přece jen existují pravidla (co na tom záleží, jsou-li daná zákonem nebo „jen“ dobrým mravem), byť nepsaná, co se smí, a co je za hranou. A režisérův úkol je uvést na jeviště dílo autora – jinak, nesplňuje-li tento jeho vize, nechť svou ideu vloží do vlastního příběhu, slov a not etc. Vznikne třeba dokonalejší tvar, kdo ví………..
09.12.2018 (9.17), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Vážená paní Dufková,
proč si myslíte, že jste (a svoláváte k tomu všechny stejně mravné pravdivé, citlivé – prostě ty „správné“) v opozici k Hermanovi? Tlumočím to, co zjistili teoretikové i praktikové divadla před přinejmenším stoletím, a co potvrzuje logika vývoje umění – vymezujte se vůči původcům a nikoli proti poslovi podle vás špatných zpráv.
Podle toho, co píšete, považujete se za jedinou, která je oprávněna prohlásit, co je na jevišti krásné a morální. A jako v neblahých diskusích třeba na Novinkách tvrdíte, že ti „jiní“ jsou nemravní a nepořádní. Upíráte stejnou touhu stvořit krásné a morální dalším, kteří to prostě dělají jinak. I vaše generace zamlada naštvala své otce a dědy, protože dělala divadlo po svém. A ti otcové a dědové zase naštvali své otce a dědy… V tom to přece je: kdyby operní divadlo jen otrocky tlumočilo partituru, kdyby stále nehledalo nové možnosti, myšlenkové, estetické, morální (!!), tak přestane existovat. Nebude důvod, aby existovalo, protože divadlo opravdu není zvláštní gramofon, který má mechanicky stále obehrávat stejné písničky.
Dovoláváte se mravnosti a práva na jiný názor – ale co je mravného na vašem postoji, který upírá dalším generacím právo na sebevyjádření? V krystalické podobě předvádíte ona militantní stanoviska samozvaných obránců toho jediného správného Janáčka, o nichž jsem se zmínil v předchozích komentářích. To mi na vás mrzí…
09.12.2018 (12.13), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Ti,
pro které jsem se do diskuze zapojil, určitě pochopili. Vás pane Hermane, s Vašimi teoriemi, nechám budoucnosti. Vše dobré opeře ve světě i u nás.
09.12.2018 (17.08), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Jste tajnosnubný,
diskutujete se mnou pro někoho jiného?
Teorie, co vám tak leží v žaludku, opakuji co už jsem napsal paní Dufkové, nejsou moje, jsou běžně uznávané nějakých sto let a vysvětlují dění v umění po celou dobu jeho existence. Čeští takyteoretikové opery o nich ovšem nic nevědí.
Proč nečtete a neargumentujete a proč jen prosazujete to své? Tím se žádného dobrého výsledku nedopracujeme pro nikoho.
Ale dobře, opravdu toho nechme, k ničemu diskuse s vámi není.
Jen je škoda, že jste nám nenapsal víc o zásahu do partitury Rusalky v Herheimově inscenaci, kterou dirigoval pan Netopil a vy jste tu přiznal, že jste mu asistoval. Doufal jsem, že vysvětlíte, jak a proč k tomu došlo, jaké mravní přikázání vás k tomu vedlo, nebo jací nemravové vás k tomu přinutili a jakého násilí se vůči vám dopustili. To by myslím byla nejlepší tečka za tím naším případem.
Přeji vám i vašim utajeným adresátům pěkné Vánoce, klid v duši a vůli dozvědět se, jak je to s těmi teoriemi inscenace opery doopravdy.
10.12.2018 (0.51), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Prozradím Vám pouze,
že byste se měl nechat vyšetřit. Vaše stálé opakování tvrzení, že opačná strana nečte argumentaci, platí totiž především pro Vás. Samozřejmě, že jsem se do diskuze přidal především pro jiné. Nerad ztrácím čas. K Rusalce v Semperoper jsem se dostatečně vyjádřil intendantce opery, jak jsem uvedl, a můj názor zná i p. Herheim. Nenechám se otrávit sto let starými teoriemi a mlčky sledovat, jak se ničí opera jen proto, že někdo nectí autora a nedostatečně ji miluje. Je mi líto, že mezi takové patříte.
10.12.2018 (8.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Procházko,
chápu, když nejsou argumenty. Ale podobné invektivy odpříště mažeme. Tím s vámi končím.
10.12.2018 (18.46), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Zřejmě nejste schopen přečíst text pane Hermane.
Z Vámi uvedeného vyplývá, že každý, kdo chce opravdu dostát poslání řádného interpreta autorovy opery, má raději zůstat doma na zahrádce. A pak si maximálně občas přečíst, že sice čtyři z pěti operních režií jsou vlastně „dokonalý blábol“, ale podle 100 let starých levicových teorií použitých bez jakýchkoliv rozumných hranic, které jsou „biblí“ p. Hermana a dalších přiživujících se na opeře, je všechno v naprostém pořádku. Svatá Boží prostoto… Podobná zvrácenost, jako často vidíme na jevišti. Šéfredaktor Divadelních novin… Historie se opakuje, to není poprvé, co nějaký teoretik dusí živé umění. Janáček by připsal Výlet… asi na Mars.
10.12.2018 (19.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Procházko,
nechcete už toho nechat?
Brát penize za podíl na těch zvrácených inscenacích vám nevadí, a zároveň se chlubit, kde všude a s kým na nich pracujete, na vině jsou recenzenti a teoretikové, dokonce dusíme živé umění, ale vy jste z obliga. To nějak neumím morálně pochopit.
Vztek vámi cloumá, dokonce dokážete kvůli tomu být přisprostlý, hlavně když jste našel hromosvod svých problémů – blbé je, že jste s těmi bohorovnými úšklebky nepořídil a teď holt jste přitvrdil.
Jednou jsou ty teorie moje, mám s nimi jít „do budoucnosti“, podruhé jsou sto let staré a proto vás nezajímají. Prostě o tom nic nevíte, v tom je ten problém.
Naposledy to zkusím vysvětlit, protože nemá cenu se tu nepřátelsky rozejít a čtěte prosím pozorně, než budete vztekle reagovat:
Samozřejmě, že dílo ve veřejném prostoru žije vlastním životem, jak jinak třeba s Hamletem nebo Maryšou? Ale je to stejné i u žijících autorů, ti jen mají, a jejich dědicové, jistou možnost do provádění svých děl zasahovat, ale nejde o umění, nýbrž o tantiény, tedy o peníze.
Inscenace je samostatné dílo, není to tlumočení partitury, jinak bychom divadlo nemohli považovat za samostatné umění – na to přišli před těmi sto lety. To ale neznamená, že inscenátoři, režiséři i dirigenti, mohou s partiturou zacházet beztrestně, jen jim v tom nebrání žádná pravidla, po kterých voláte, ale prostě divácká odezva. Nabízet Janáčka pietně podle vaší představy, jak „to autor myslel“ (což nikdy nevíme, u výjimečného díla to do detailu neví mnohdy ani sám autor), přivedlo jeho opery u nás k naprostému nezájmu, možnost různě je vykládat vedla v zahraničí k ohromnému zájmu o Janáčka. Samozřejmě – protože každá doba hraje divadlo tak, jak jí se líbí, a o tom, co potřebuje promyslet, prodiskutovat, co je aktuální. To je jeden z podstatných poznatků té staleté teorie. V Evropě je dnes celá škála přístupů k Janáčkovi, a k dalším autorům, něco se líbí hodně, něco méně, něco propadne. A nejde jen o skladbu samotnou, ale o její kontext: v Drážďanech ta Rusalka docela uspěla, podle mého totálně zmršená ne proto, že nectila „poznámky“ v partituře, ale protože postrádala téma, důvod, nad kterým se má divák zamyslet, důvod, proč se to hraje – vlastně byla stejně popisná jako ta nejtradičnější Rusalka, jen vizuálně byla atraktivní a směřovala k jakési duchařské podobě severské krimi, zjednodušeně řečeno. Nabídla především show – a co v takovém tvaru s Kuchtíkem a Hajným, proto se to přepsalo. A jestli si taháte triko, jak jste jim to vytmavil, ale pak udělal to, co chtěli, nezlobte se… Podle mého je v umění mravné udělat co po mě chtějí, a nekafrat, a pokud je to mimo mé přesvědčení, tak to prostě neudělat a pak můžu kafrat!! Kafrat, ale peníze vzít, to je malý český človíček, promiňte.
Jestli mne podezíráte, že se vyžívám v inscenacích jako je zmíněná Rusalka, tak jste naprosto vedle, ale když jsem o ní psal, musel jsem ocenit výsostné hudební nastudování a dokonalý jevištní tvar, i když podle mého nesmyslný.
Jenže není to tak, že nad Rusalkou ve světě nikdy moc nejásali, její hudba je momentálně trochu passé (tedy ne pro mě, abyste mi zase nekamenoval, Dvořák je pro mě jednou z několika málo ikon!!!, i když jeho opery považuji za méně dokonalé), tak inscenátoři hledali jiné důvody, pro které by mohla být zajímavá. No a našli, a vůči divákům se nespletli!
Tohle všechno jsem v předchozích komentářích psal, jenže teoreticky… Prostě divadlo není gramofon pro pietní a stále stejné přehrávání partitur, ale musí najít svou dobu a své diváky, a když se mu to nepovede, jde do háje. Ono „zdivadelňování“ opery, což jistě víte, přece nenastalo jen z nějakých režisérských ambicí, ale trvá už nějakých třicet čtyřicet let (v nové době to začal už Felsenstein v šedesátkách v Komische oper) coby snaha udržet operní divadla v centru zájmu. Může se vám to esteticky nelíbit, máte na to naprosté právo jako druzí na to, aby se jim to líbilo, ale nemůžete tomu podsouvat své pseudomravnostní důvody a zakazovat a přikazovat, jak se to má správně dělat. Kdybyste dostal jako šéf nebo ředitel operní divadlo, nejednal byste jinak a uváděl „moderní“ inscenace, protože na ty historicky „správné“ by vám lidi nechodili.
Ještě upozornění na takový humorný optický klam: několikrát jste si zapolitizoval, že ty režisérské hrůznosti vám připomínají komunisty, jenže úplný opak je pravdou: zdivadelněná opera je produktem svobodné občanské společnosti, samozřejmě tržní společnosti – jde o peníze, jistě, kdežto volání po zákazu „režisérismu“, po stanovení striktních pravidel, co si smí a nesmí inscenátoři vůči partituře dovolit, vychází z generace odchované socialistickým realismem, která je zvyklá usměrňovat život výnosy a nařízeními. Že to nejde, je snad zřejmé, nebo není?
Doporučuji vám zklidnit se a popřemýšlet – opravdu vám a opeře neubližuji. Jste jistě skvělý muzikant a nikdy bych si netroufl mluvit vám do toho, jak zahrát to či ono, protože to prakticky neovládám, bylo by fajn, kdybyste stejnou špérklapku v sobě našel i vy a nehlásal přesvědčené teoretické bludy a nenadával těm, kteří se tím celý život zabývají, a vy složitost těch věcí, promiňte, nechápete.
Pane Procházko, budou Vánoce, všechno jsme si tu řekli, nic přidat už se nedá, nechme toho.
11.12.2018 (0.54), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Ještě pár slov těm,
pro které jsem psal. Možná, že občas slyšíte prezidenta Zemana a jeho mluvčího Ovčáčka. V naší zemi se rozmohla tato sorta lidí. Vyjadřují se obšírně a stále dokola něco tvrdí. Zde ten, který popisuje bezvýchodnost interpreta opery, který by rád ctil autora nejen hudebně, je popsán jako ten „který bere peníze a chlubí se“, když použije teatrálnějších výrazů, neboť z toho prostředí pochází, tak s ním „vztek cloumá a je přisprostlý“, když použije obrat, že 100leté teorie nechá budoucnosti, logická myšlenka, že už by bylo radno se jich vzdát a dogmaticky je neprosazovat až k šílenostem, tak si protiřečí.
Mohli jsme si přečíst, že inscenátorům brání nikoliv pravidla, ale divácká odezva, ale o odborné kritice ani slovo.
„Nevíme jak to autor myslel do úplného detailu“, ale rozhodně víme, jak to nemyslel, pane Hermane !!!
„Tahal jste si triko a pak to udělal, jak chtěli“, takže zůstat doma na zahrádce, to doporučuje pan Herman? Byl jsem na začátku tisíciletí sezonu v St.Gallen. Pan dir. Kout tam byl šéfdirigentem. Měl jsem to štěstí, že jsem s ním mohl vést nepočítaně hovorů, nebo spíš poslouchat. Člověk, který kvůli protestu proti sovětské okupaci zůstal bez práce mi říkal, muzikant musí především pracovat.
„Divadlo není gramofon.“ Ne, je velmi těžké znovu a znovu dosahovat vysoké hudební kvality operního představení a nepokazit ho režií. Obojí se často nedaří. Úplně zapomínáme, co je opera jako žánr, jaké hloubky je schopna, nahrazujeme ji povrchními příběhy, smazáváme rozdíl mezi ní a činohrou.
Úplně absurdní je tvrzení, že inscenování je důvodem rozdílu zájmu o Janáčka u nás a v zahraničí. Důvodem je větší zpěvnost, čistota a schopnost prozradit posluchači přes komplikovanou fakturu tonální plán. Mnohem profesionálnější příprava. Pan Herman, jak ostatně přiznal, nerozumí dostatečně tomu, co má kritizovat.
„Nad Rusalkou ve světě nikdy moc nejásali“. Před dvěma lety byla uvedena poprvé Rusalka v Pekingu. 6 představení pro plné sály, předtím 5 Traviat a 5 Tannhäuserů… Nezapomenu, jak čínská korepetitorka se zkušenostmi z MET a Salzburgu kde asistovala p.Gardinerovi, byla unesena Rusalkou a popisovala nádheru Dvořákovi hudby. Německý dramaturg uvádí na koncertě závěr Rusalky jako nejkrásnější z celé operní literatury. Zatímco český teoretik…
Pan Herman mi doporučuje „zklidnit se a nehlásit teoretické bludy“. Dokud se bude náš malý národ v klidu podvolovat Zemanům, Ovčáčkům a Hermanům, dál se nedostane.
Přeji Všem svým milým klidné Vánoce. Těm ostatním čas k přemýšlení, i když to bude pravděpodobně marné.
11.12.2018 (10.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Procházko,
jste demagog, ale možná jen, řekněme slušně, člověk, který opravdu nechápe. Takový český mudrlantík, na němž současný režim právě staví – věčně nespokojený, nevzdělaný, prvoplánový. Myslel jsem, že ne, ale zjevně jsem se zmýlil.
Přeji všem pěkné Vánoce,
a vám, pane Procházko, ať jdou obchody s operním takyuměním. Tohle je poslední můj příspěvek do zcela zbytečné debaty s vámi.
11.12.2018 (11.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Slušně tímto žádám zřizovatele Divadelních novin,
aby zvážil setrvání pana Hermana na místě šéfredaktora Divadelních novin. Důvody jsou snad patrné.
S pozdravem Bronislav Procházka
11.12.2018 (12.40), , Trvalý odkaz komentáře,
Jindra Bártová
Dovoluji si
připojit následující statistiku:
Jen do roku 2004 a jen v Brně – nadto od roku 1965 v největším českém operní divadle, schopném pojmout 1055 diváků – byla z Janáčkova operního odkazu uvedena
Šárka 2x
Počátek románu 5x
Její pastorkyňa 21x
Osud 2x
Výlety páně Broučkovy 6x
Káťa Kabanová 12x
Příhody lišky Bystroušky 12x
Věc Makropulos 8x
Z mrtvého domu 6x
Je mi tedy nepochopitelné, z čeho vyvozuje pan Herman jistotu svého tvrzení, že inscenování Janáčka podle partitury (on sám používá slova „pietně“) přivedlo jeho opery u nás k naprostému nezájmu.
11.12.2018 (16.43), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Paní profesorko,
máte pravdu, brněnské divadlo se o Janáčka staralo a nechci to nijak zpochybňovat. Jaksi statisticky. A byly tu vynikající inscenace, mohu potvrdit i ze své zkušenosti. Jenže meritum sporu je teorie inscenace a dobový přístup k Janáčkovi jako k čemukoli jinému na jevišti a to jsem přece tím tvrzením měl na mysli. Prostě Janáčkovu partituru si inscenátoři vždycky nějak vyloží, pietní inscenace, které budou dodržovat poslední scénickou poznámku, jsou jaksi krajní možností a nemyslím, že budou zajímat současné diváky. O to mi šlo.
12.12.2018 (2.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
A teď ještě jednou k Vám pane Hermane.
Označil jste mne za člověka nevzdělaného. Vystudoval jsem dvě vysoké školy, vzdělání praxí nebudu zmiňovat.
Popřál jste mi „ať jdou obchody s operním takyuměním“. V listopadu, než jsem odjel do Antverp, jsem s p. Mayerem připravoval Vodníka pro Paříž. V lednu za mnou přijede paní Kirstin Sharpin, která bude vůbec první Libuší ve Velké Británii.
Očekávám od Divadelních novin omluvu přinejmenším za tyto Vaše vyjádření. Trvám na tom, že nepatříte do funkce, kterou vykonáváte.
11.12.2018 (17.36), , Trvalý odkaz komentáře,
Zdeněk Klauda
Dobrý večer,
právě jsem si dočetl celou tuto diskusi a jsem upřímně zděšen úrovní (ne)argumentace pana Hermana, ono se předně nejedná o žádnou diskusi, protože příspěvky pana Hermana nesplňují žádný z předpokladů diskuse, viz.: https://cs.wikipedia.org/wiki/Diskuse
Napřed k předmětu diskuse:
1. Ano, na geniálních dílech Dvořáka, Janáčka a dalších parazituje řada nedouků a neumětelů, kteří by na trhu práce normálně neobstáli.
2. Toto je jim opakovaně umožňováno zejména ze 2 důvodů, jedním je snobismus (pohádku Císařovy nové šaty jistě všichni znáte), druhým žongléři s termíny páně Hermanova střihu bez kapky smyslu pro hodnoty a jejich hierarchii (libretista vs. skladatel vs. interpret vs. inscenátoři).
Pro osvětlení: Libretista dává námět, prvním a nezpochybnitelným! (existuje v závazném zápisu) výkladem významu textu je právě hudba (skladatel). Veškeré indicie v ní obsažené slouží pěvcům a dirigentovi k co nejvěrnějšímu tlumočení intencí skladatele a libretisty, tj. tvůrců díla. Až sem je to jasné. Pak přichází operní režisér (nezřídka neovládá noty, nezná jazyk, ve kterém se zpívá a těžko se orientuje ve struktuře díla), který někdy intuitivně, jindy záměrně jde proti hudbě / mimo hudbu. Naruší tím zamýšlenou synergii všech prvků a oslabí účinek díla, někdy částečně, jindy fatálně.
3. Ano, existuje právo na umělecký omyl. Nikdo nechce nikoho kamenovat nebo mu zakazovat pokusit se o nový pohled na věc a riskovat (ani pan Procházka, jak mohu konstatovat po pečlivém přečtení všech jeho příspěvků), ale musíme být schopni ten omyl poznat a exaktně pojmenovat (úloha odborné kritiky = potřebná erudice + vkus). Člověk bez chuti by také nebyl ideálním kuchařem. A hlavním vodítkem je právě ona zmiňovaná synergie. Pokud se to podaří, může být režie velmi neotřelá, moderní a přitom úspěšná.
K panu Procházkovi:
Broňka Procházku znám přibližně 15 let jako kultivovaného, vzdělaného a inspirativního diskutéra s pozoruhodným talentem exaktně formulovat myšlenky. Vážím si ho jak po lidské, tak profesní stránce, a proto nemohu mlčet k tomu, jakým způsobem je tu s ním jednáno.
A nyní k vám pane Hermane:
Na věcný, otevřený, poctivý a slušný diskusní příspěvek pana Procházky (09.12.2018 8.00), byť konfrontační, jste reagoval slovy „s takovou podobou diskuse končíme“ (nemáte rád pravdu, co?)
I ostatní vaše příspěvky jsou variací na toto sdělení a o co větší je vaše bezradnost, o to jste agresivnější.
Chápu, že v dnešní nemravné a obhroublé době, kdy významy pojmů „lež“ a „pravda“ jsou vnímány jako nepatřičné anachronismy, vám to možná tak nepřijde. Zjevně jste člověk, který se v tomto prostředí pohybuje jako ryba ve vodě a nečiní vám problém veřejně zde vršit lži jako např.:
1. „Nabízet Janáčka pietně … přivedlo jeho opery u nás k naprostému nezájmu“ (není to tak – viz. příspěvek paní Jindry Bártové, pokud jste schopen dodat seriozní výzkum podložený statistickými údaji, sem s ním)
2. „…nad Rusalkou ve světě nikdy moc nejásali, její hudba je momentálně trochu passé…“ (není to pravda ani momentálně, ani historicky: mám stejnou osobní zkušenost jako pan Procházka z nastudování např. v Salzburgu, kde jsem asistoval Franzi Welseru-Möstovi, v Glyndebourne, v Paříži, v Mnichově, etc. – nevím, kde jste tu informaci pořídil vy, v každém případě zdroj neseriózně neuvádíte).
Vzhledem k tomu, že mám podobné pracovní zkušenosti ze zahraničních scén jako kolega Procházka (např. právě zmiňovaný Salzburg), nejsem sto pochopit, jak můžete obvinit asistenta dirigenta / vedoucího nastudování ze spoluúčasti na režijním výsledku a myslet to vážně.
Pane Hermane, ruku na srdce, byl jste někdy u nastudování opery?! Chápete jaká je struktura, hierarchie a pravomoci jednotlivých členů inscenačního týmu? Jak vypadá smlouva, kterou podepisuje?
U člověka, jehož jméno je ověnčeno tituly, mne, eufemisticky řečeno, zaráží „hospodský“ styl urážek namísto argumentů: „Pane Procházko, jste… takový český mudrlantík, na němž současný režim právě staví – věčně nespokojený, nevzdělaný, prvoplánový.“
Pane Hermane, styďte se za sebe!
V úctě k ostatním diskutérům,
Zdeněk Klauda
PS: Vzhledem k mé funkci v ND Praha uvádím, že tento můj příspěvek je napsán v soukromém čase a reprezentuje výhradně mé soukromé názory.
12.12.2018 (1.21), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Pane Klaudo,
reagujete stejně podrážděně jako váš kolega a už opravdu nejde o argumentaci ve věcném sporu o teorii inscenace. Já jí tu v maximální stručnosti vysvětlil, i se srozumitelnými příklady, Procházka ani vy na to nereagujete, ale o to hlasitěji mi spíláte. Že se u nás základní věci z teorie inscenace neuznávají, a že se na ně reaguje naprosto zbytečně podrážděně, není nic nového pod sluncem.
Nová je agresivita, s jakou „argumentujete“, a demagogie, s jakou podsouváte jakousi agresivitu mně a vyhrožujete.
Opravdu se podivuji nad tím, že se podílíte na přípravě inscenací, berete za to peníze s odůvodněním, že přece za režijní koncepci nemůžete a holt s ní nesouhlasíte. Ještě mi nesmyslně spíláte, že nevím, jak se opera připravuje. A jste na sebe hrdi. Prosím, jak myslíte.
Jak už jsem napsal, na věcné argumenty budu kdykoli reagovat, na velkopanský křik reagovat nebudu. To je vše.
12.12.2018 (2.09), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Zdravím Tě Zdeňku.
Těší mě Tvůj zájem (i když nebo právě proto, že není o co stát).
Ještě jedna věc. Neokomentoval jsem totiž poznámku, která pro mě vše vyjasňuje. „Na němž současný režim právě staví.“
Vím, že spoustě lidí nepřipadá dětství, mládí, prostředí, vychování člověka, celá jeho historie tak fatálně důležitá jak ve skutečnosti je. S přibývajícím věkem stále více vidím v lidech odraz jejich časů, kdy se dobírali vztahu k okolnímu světu. Stále je v naší zemi spousta lidí, který toto důležité období zažívali v komunismu. Různé dělnické přípravky, stranické funkce na fakultě. Znáš můj historický vztah ke komunistům, jsem starší, takže jsem je dlouho zažil, když byli v plné síle, ale důležitější než nějaká historická nenávist je pro všechny skutečnost, že dodnes zamořují tuto zemi, která má také kvůli nim tolik nevyužitého potenciálu.
Jak by tu mohlo být krásně…
A… nedomluvíš se s nimi. Nemluví normálním jazykem. Opakují stále dokola svého Marxe, i když se pak pletou, motají kapitoly jednu přes druhou, udělají z něho mustr pro všechno, ať to dává smysl nebo ne.
Bylo by to vlastně směšné, nebýt toho, že obsazují místa, ze kterých se rozhoduje o stylu života, myšlení a budoucnosti. Že ovlivňují a bezděčně vychovávají celé další generace.
Každý se bude muset zamyslet a něco udělat, nejen Ty, paní Bártová nebo já. Takové mi z toho vychází resumé.
12.12.2018 (6.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Herman : „Ve věcném sporu o teorii inscenace“.
A ostatní se baví o praxi.
12.12.2018 (7.05), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Znovu vyzývám Divadelní noviny k omluvě.
Je pro mě nepředstavitelné, že spolek s rozpočtem uváděným 3-5 miliónů Kč předvádí prostřednictvím pana Hermana tak nekulturní úroveň.
12.12.2018 (7.23), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Pánové a dámo,
přete se jakkoli je libo. Třeba i ostře a razantně. Ale vystupovat s názory na omluvy a odvolávání z funkcí je už přes čáru. V tomto případě se musím – za celou redakci – pana Hermana zastat. O jeho odborné kompetentnosti nemůže být pochyb a názorová vyhraněnost, pevnost a ukotvenost, obhajoba vlastních postojů – byť s nimi nemusíme vždy souhlasit – je snad také v pořádku.
12.12.2018 (16.35), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Vážený pane Hulec (Hulče, nevím).
Budu se snažit být stručný, neboť Vy s věcí máte pramálo společného. Tedy věcně.
1/ Omluvu vyžaduji já, tedy byste se měl obrátit na mě.
2/ Postavit se za nadřízeného ve věci, kterou jste snad pochopil, je nonsens. Požadavek se vztahuje k jiným lidem.
3/ Předpokládám, že jste si diskusi nepřečetl, protože byste nemohl tvrdit, že obhajoba postojů p. Hermana je v pořádku. S Vámi, promiňte, jste jistě odborník ve své – jiné – branži, nemohu operní odbornost pana Hermana řešit. Udělal jsem si za léta svůj obrázek a tato diskuze jen potvrdila, že to není člověk na svém místě. O jeho odborné kompetenci je více než výrazná pochyba. Své postoje vyargumentovat schopen není.
4/ Věřím, že ti, kteří jsou zastoupeni ve Společnosti pro Divadelní noviny, mají dostatečný zájem jednat k jejímu prospěchu.
Proto tímto slušně žádám buď pana Josefa Mlejnka, Jana Kerbera nebo Milana Uhdeho, aby se k věci, moc prosím, po seznámení se s textem vyslovili.
Situace opery v Čechách
je velmi vážná a pan Herman nejen, že se ztrapnil v této diskusi, ale nese na celém stavu velký díl odpovědnosti.
Mají-li Divadelní noviny nějakým způsobem prospět cestě české opery směrem vzhůru opravdu odbornou kritikou, je třeba hledat opravdové odborníky. Pan Herman sice hodně viděl, ale chudák se snaží vše zabalit do jediné teorie. Víc toho neumí, jinak by mi to prozradil.
Předem Vám mnohokrát děkuji za podstoupení žádosti zmíněným pánům.
Jsem s díky a pozdravem
12.12.2018 (19.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Nepřipomíná Vám paní profesorko
ta jejich prohlášení podobná těm od výše zmíněných politiků: „..přete se jakkoliv je libo. Ale vystupovat s názory na omluvy a odvolaní z funkcí…“ není nepodobné: „řvěte si na náměstí, ale do vládnutí nám mluvit nebudete“.
Bezprecedentní snaha podbízet k závisti: „berete za to peníze“, opakuje pan Herman stále dokola.
S tím se u nás vyhrávají volby.
Už je to i na stránkách kulturního periodika…
Co by tomu řekl třeba Karel Čapek? Posílal by pravidelně svého doktora Goldberga za panem Korbelem ?
13.12.2018 (13.17), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Tedy s trochou fantasie…
Co Vy na to, doktore Goldbergu?
„Pan Hulec oslovuje dámu pouze jednu. To jen potvrzuje, že se cítí být arbitrem, aniž si celou diskusi přečetl. Odhad byl správný.
Přitom již první slova této první dámy jsou klíčem k pochopení postoje části kulturní veřejnosti k možnosti diskutovat s p. Hermanem.
„Jestli je u nás ještě dovoleno zveřejnit jiný názor“, tím paní začala, a proto to zkusil i pan Procházka.
„Lze říci, že výsledek je neoddiskutovatelný…“
13.12.2018 (17.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
A má tedy smysl
pouštět se zde do diskuse doktore Goldbergu ?
Ne, pokud je šéfredaktorem s. Herman, smysl to nemá.
14.12.2018 (23.51), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
A Vy si myslíte doktore Goldbergu,
že je opravdu obhajitelné se k současnému divákovi chovat jako k hlupákovi a podbízet se mu buď tím, že je z Rusalky obyčejná děvka, anebo že se v Lišce Bystroušce nedočká geniálně interpretovaného nadčasového hlubokého poselství a místo toho sleduje toto: https://operaplus.cz/janackova-bystrouska-ve-svete-detske-prostituce/
…?
„Myslím si, že je to úplná ztráta, a to nejen umělecké, inteligence. Souvisí to se ztrátou vědomí, kým člověk opravdu je i s častou jeho podivností vztahovou, jak k jiným jedincům, tak i ke společnosti. Je to neschopnost uvědomit si cenu a význam toho, čeho kultura prostřednictvím svých nejtalentovanějších „apoštolů“ dosáhla.
Důsledkem je ztráta víry v autora, rezignace na jeho snahu přispět k zušlechtění člověčenstva a totální nepochopení hlubokého smyslu díla.
Tento vývoj může hájit jakoukoliv teorií jen člověk stejně tak neschopný anebo člověk esteticky nedostatečný. Jak bych tak řekl… nějaký „umaštěnec“.
16.12.2018 (16.20), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Šotkovský
Začíná mě
upřímně okouzlovat, pane Procházko, jak si coby diskutér vystačíte sám se sebou.
16.12.2018 (17.25), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
To jsem rád.
To víte, je třeba využít čas, než se oslovení pánové vyjádří.
16.12.2018 (21.14), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Přeci jen ještě pár slov pane Šotkovský.
Těší mě Váš zájem.
Paní Dufková napsala: „…režisérův úkol je uvést na jeviště dílo autora – (jinak), nesplňuje-li tento jeho vize, nechť svou ideu vloží do vlastního příběhu, slov a not etc. “
Ano, právě proto vzniklo např. po „Montecchi e Capuletti“ „Romeo et Juliette“ a ještě třeba „West side story“.
A na to dostala odpověď: „Dovoláváte se mravnosti a práva na jiný názor – ale co je mravného na vašem postoji, který upírá dalším generacím právo na sebevyjádření?“
Bez komentáře.
Takže jsem spolu s Vámi rád, že už zde nemusíme číst takové nesmysly a budu s doktorem Goldbergem čekat.
Samozřejmě, že slůvko not je velmi důležité. Mluvíme totiž o opeře. Dovedu pochopit, že pro lidi z činohry a různých „alternativ“ je to „cizí území“. V situaci, kdy máte dost starostí „popsat“ vlastní obor (viz jiná diskuse v DN) to sice nepředpokládám, ale kdybyste měl otázku, která by byla pro Vás důležitá, a týkala se opery, jistě se pokusím Vám na ni odpovědět.
16.12.2018 (22.58), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Stále nic.
Že by se k tomu stavěli čelem, to se říci nedá. Myslíte, že se od pánů něčeho dočkáme doktore Goldbergu?
Myslím, že si přečteme, že dnešní divadlo musí být hlavně pro dnešního člověka. A proto musí být angažované. Ať je už na straně těch, kterým puká srdce při skonu Gottwaldově nebo proti nim protestuje v nějakém bytě. Pochopte přece, musí být angažované!
Dočteme se, že nejen Rusalka, ale celá opera je passé. Že díla těch barokních velikánů, Mozartů, Beethovenů, italských belcantistů, německých a francouzských romantiků, Verdiho, Wagnera, Smetany, Dvořáka, Janáčka, Martinů, etc. jsou k ničemu a musí je zcela přetvořit současný uvědomělý člověk. Že z těch důstojných budov a chrámů umění je zlato nutno seškrábat.
18.12.2018 (9.10), , Trvalý odkaz komentáře,
Bronislav Procházka
Co když se odpovědi
p. Uhde či jeho kolegů nedočkáme a od p. Hermana si znovu přečteme nějaké blbosti doktore Goldbergu ?
Rozhodně je povinností obecně připomenout, že nesmíme podléhat pocitu marnosti. Spousta lidí se jen na čas vzdala svého společenského přesahu.
Je to těžké, když principy státu s parlamentní demokracií uvnitř absentují. Je to mj. také tím, že lidé, kteří mají být garanty různých projektů a organizací, členové různých Rad a Spolků, jsou často lidé bez vnitřní integrity. Využitelní, zneužitelní, v nejlepším případě se špatným svědomím. Oni si sice zaslouží odpuštění, protože žili v těžké době, ale rozhodně ne funkce nebo metály. Vznikají naprosté paradoxy a absurdity. Například škola, která má přece za úkol nejen naučit, ale i vychovat novou generaci, vyznamená osobu, u které se jí to před léty evidentně nepovedlo. (Tehdejší optikou povedlo, osoba vstoupila do KSČ a spolupracovala se StB.)
Tady je asi potřeba dodat, že celou tuto dlouhou periodu paní Historie určitě zhodnotí jako dobu kulturního úpadku. Je typická blouděním a parazitováním. Začalo to povyšováním ideologií nad samotnou pravdu, pokračuje rozmělňovaním a zpochybňováním hodnot, a obsahuje mj. neúctu k autorovi a jeho dílu…
Ale rozhodně stojí za to obrátit se na ty, kteří dotyčnou organizaci dotují s dotazem, jestli by milióny daňových poplatníků neměly být investovány do kulturní organizace jiné…
A co potom s těmi, se kterými není možný rozumný dialog? Také těžké, nejsme sami, kdo si to uvědomuje. Ale v klidu, čas je vždy na straně toho, komu jde o dobrou věc. Nebudeme to řešit jako Jiří Menzel, kdy na jednom festivalu vzal do ruky proutek na dobytek…
20.12.2018 (10.56), , Trvalý odkaz komentáře,